Mám raději zvířata než lidi, přiznává herečka Kateřina Marie Fialová

Narodila se v Pardubicích, když jí bylo 16 let, udělala konkurz na hlavní roli v muzikálu Let snů LILI v Městském divadle Brně. Před třemi lety skončila druhá v soutěži Tvoje tvář má známý hlas a od sezóny 2020/2021 je členkou Městských divadel pražských. Vystudovala konzervatoř, nedostudovala JAMU.

Kdy je stepař v nejlepší formě? V mládí? Je možné, aby stepoval i padesátník stejně jako patnáctiletý muž?

„Přemýšlím nad tím. Jde o to, že v nejlepší fyzické formě jste samozřejmě v mladším věku, protože tam ty nohy vyvádí takové věci, ale potom s věkem to jde hůř a hůř, protože to zatvrdne, nebo to máte moc vyviklané. Ale potom je zase druhá varianta toho být nejlepší a to je v tom starším období, protože začnete přemýšlet nad stepem. Ono to má pro mě jistou kulturu, když jedete sto procent pět minut, tak vás to nebaví. Ale vy musíte přemýšlet nad tím, jak to vyvíjet, aby se to měnilo a bylo to zajímavé. Tuhle představivost a fantazii jsem měla až dejme tomu v 15 letech a to už jsem s tím skončila.“

Byl v životě nějaký moment, který vám pomůže vyrovnávat se s komplikovaností okamžiku, kdy vám odešli rodiče?

„Herectví byl takový první lék, který jsem si objevila sama. Dělám si takovou svoji terapii na jevišti a potom se snažím s čistým štítem odejít domů a tam být v pohodě člověk a snažím se být energická. Potom když nehrajete, tak vyvoláváte doma hádky, abyste se očistila. To je hrozné.“

Kateřina Marie Fialová při natáčení Záletů s Alenou Zárybnickou|foto:Zdeněk Novák, Český rozhlas

Vidíte teď nějaký nový směr, o kterém třeba jednou budeme mluvit, za pár let?

„Vidím svůj směr v tom, neutápět se v minulosti, užívat si přítomnost. Uvědomuju si, že budu znít jako ezo holka, ale já se strašně děsím jedné věci, a to je společnost. Toho se bojím. Bojím se v tom duchu, že už tak jsme zahlcení a já to vidím i na sobě, že jsem ráda, když mi telefon řekne, že jsem na obrazovce strávila o dvacet procent méně času než minulý týden a snažím se to omezovat. Ale bojím se sociálních sítí, toho, že za chvilku nebudeme mít ani ň na světě, myslím rostliny atd. Zvířata jsou pro mě strašně důležitá, mám radši zvířata než lidi. Bohužel, říkám to nahlas, ale je to tak. Já bych se hrozně ráda ubírala pořád tím uměleckým směrem, ale zároveň bych hrozně chtěla mít útulek, nebo bych chtěla někam odjet a sázet stromy. Začínám si uvědomovat, že to není to pravé ořechové, co my způsobujeme a potřebujeme si to uvědomit co nejdřív, jinak naše děti a děti našich dětí budou v hajzlu.“

Je nějaká nová role, na kterou se můžeme těšit a kam si na vás můžeme zajít?

„Jsem taková rozpůlená. Mám ráda ty klasické, dobré činohry a pak mám ráda muzikály. Ty mám ráda proto, že se člověk vyblbne, nebo si zazpívá písničky, které jsou dobré, zatancuje si. Myslím, že bez činohry nejde hrát absolutně nic, člověk si tam i zahraje a proto to tak beru, takovým širším vysvětlením a pojmem, že jsem vzala nabídku v Divadle Broadway, kde jsem ještě nic nedělala a bude se to jmenovat Okno mé lásky a bude to režírovat Radek Baláž a já tam mám mít hlavní roli. Má to být na písně skupiny Olympic, což mě strašně zaujalo, protože to bude nářez a lidi to mají rádi.“

Zatím vás neminuly televizní seriály, ale míjí vás film.

„Teď jsem natočila s Jirkou Vejdělkem takový díleček, kde jsem si odehrála krásnou roličku, takže to třeba začíná. Samozřejmě, že mým snem je, abych si něco odehrála naplno, protože něco je, když točíte tři, čtyři dny. Ten odstup od toho máte, ale mě hrozně baví v něčem žít. Něco mít na delší dobu, to bych si docela přála. Ale možná to přijde, možná ne, já budu ráda i na divadle a bude to úplně v pohodě.“