Máš někdy pocit, že padáš? Slowthai na desce UGLY levituje v meziprostoru všech žánrů a definic

Osmadvacetiletý Tyron Frampton, pocházející z anglického Northamptonu, odstartoval svou hudební kariéru v roce 2016 hedonistickým singlem Jiggle. Průlom nastal dva roky poté, kdy vydal EP RUNT, které si získalo uznání kritiků a pomohlo mu prorazit na britské hudební scéně. V roce 2019 na něj navázal debutovým konceptuálním albem Nothing Great About Britain, jímž se posluchačstvu vryl pod kůži svou ostrou kritikou Brexitu. Svým nekompromisním a přímočarým přístupem se tak Slowthai rychle stal hlasem naštvané mladé generace. Následovalo introspektivní dvojalbum TYRON, na němž rapper reflektuje například svůj kontroverzní výstup na předávání cen časopisu NME. Po dvouleté pauze přichází s novým projektem UGLY, který kombinuje to nejlepší z obou světů.

Úvodním trackem Yum hodí britský rapper posluchačstvo rovnou do rozvířených vod svých sebedestruktivních myšlenek a donutí ho plavat. „Chybí mi motivace, potřebuju pomoc,“ chrlí do zrychlujícího se beatu, který vyústí v klaustrofobickou atmosféru temných devadesátkových ravů. Za doprovodu dechu, evokujícího panickou ataku, a zoufalého křiku, servíruje Tyron niternou zpověď o svých nejen drogových závislostech, kterými se snaží unikat problémům. Tahle trochu adhd chaotická změť abrazivních zvuků ale kupodivu funguje a vytváří posluchačstvu bezpečné prostředí, kde může společně s ním upustit páru a dát volný průběh nakumulované zuřivosti.

Punkové tendence odhalil Slowthai ve své tvorbě už dříve. Jednou z prvních indicií byla skladba Doorman, kde britský producent Mura Masa zvolil hlasité bicí spolu se syrovými kytarovými riffy, které rappera doprovázely při jeho protestu proti elitářství. Nicméně až teď se jim plně oddává – v tracku Selfish můžeme slyšet vlivy třeba britské punkové kapely Sex Pistols, na které Tyron vyrůstal. V energické skladbě Sooner, která má téměř drum and bassový nádech, nás zas Frampton katapultuje na indie rockovou scénu nultých let.

„Máš někdy pocit, že padáš? Máš někdy pocit, že se vznášíš vesmírem?“ S trackem Falling přichází další vítaný zlom, kdy northamptonský rapper předvádí své pěvecké schopnosti, které melancholickou estetikou připomínají King Krula nebo Corbina. Ve schizofrenním tracku Fuck It Puppet, v němž se Tyron pouští do podmanivého dialogu se svým vnitřním hlasem, si zas na své přijdou příznivci jeho rané tvorby.

Na albu hostují etablovaní umělci, mezi nimiž nechybí Shygirl, Sega Bodega nebo Dan Carey, který je známý díky produkci klíčových alb kapel, jako jsou post-rockoví Black Midi nebo dublinští pankáči Fontaines DC. „Ze srandy jsem řekl: 'Co kdybychom pozvali Fontaines, aby si s námi zahráli a udělali z toho něco ohromnýho?'“ vzpomíná Carey, v rozhovoru pro Complex, na moment, kdy se podle něj začala rýsovat úplně nová dimenze alba.

Podle hudebních kritiků Pitchforku jde o umělcovu nejvíce polarizující desku. Já z ní ale takový pocit nemám. Vizuál k tracku Feel Good, ve kterém Slowthai opakuje „cítím se dobře“ jako svojí osobní mantru, která ho osvobodí od všeho zlého, nabízí pohled do pokojíčků jeho příznivců, kteří se se skladbou seznamují poprvé. Kamera zachycuje pestrou paletu jednotlivců různých genderových i subkulturních identit, kteří se nechávají strhnout energickým rytmem. Sdělení je jasné – jeho fanouškovská základna překračuje hranice žánrů.

V rozhovoru pro Apple Music Slowthai prozradil, že chtěl s albem UGLY vytvořit něco nového – něco, co pro něj bude výzvou a nebude jen plnit očekávání fanoušků. Deska obsahuje prvky grimu, post-punku, alt-rocku, indie nebo třeba shoegazu. Tyron svým nejnovějším projektem ukazuje, že konvenční kategorie už dávno nejsou určující. Spíše než definovat, mohou tyto nálepky ohraničovat, omezovat tvůrčí proces a bránit objevování nových zvuků. Album UGLY odvážně překonává hranice tradičních hudebních škatulek a otevírá si dveře ke svobodnému experimentování.

Aby svou tvorbu zpřístupnil co nejvíce lidem, uspořádal northamptonský rapper těsně před vydáním alba komorní turné po anglických hospodách, kam mohl kdokoliv vstoupit výměnou za pouhou jednu libru. Toto gesto zřetelně demonstruje jeho příslušnost k dělnické třídě a jasně vyjadřuje nesouhlas s elitářským přístupem, který se pravidelně odráží i v jeho hudbě.

Slowthaiova kompletní diskografie je pevně spjata s tématem zranitelnosti. Rapper se již v minulosti přiznal ke svým vlastním zápasům s depresí, úzkostmi a sebevražednými myšlenkami. Téma duševního zdraví i tentokrát prostupuje celou deskou, čímž přispívá dalším polínkem do diskuse o jeho destigmatizaci a vybízí společnost k otevřenému dialogu.

Jak se britský rapper Slowthai snažil zpřístupnit svou hudbu všem? A jde podle redaktorky Sarah Abulkasim o jeho nejvíce polarizující desku? Poslechněte si celý příspěvek.