Maxim Gorkij: Měšťáci. Ze života vážené rodiny v předvečer zásadních společenských změn

14. květen 2023

Hra Měšťáci měla premiéru 26. března 1902. Gorkij byl tou dobou pod policejním dohledem, hra doznala několik cenzurních zásahů. Z počátku se směla hrát jen pro abonentní publikum a za asistence strážníků převlečených do fraků. Ikonické drama ruského realismu ve skvěle obsazené inscenaci z roku 1971, převzaté z repertoáru Divadla na Vinohradech, poslouchejte on-line po dobu čtyř týdnů po odvysílání.

Osoby a obsazení: Vasilij Vasiljovič Bezsemenov, zámožný měšťan (Vladimír Šmeral), Akulina Ivanovna, jeho žena (Světla Amortová), Petr, před časem vysokoškolák, jejich syn (Jaroslav Kepka), Taťana, učitelka, jejich dcera (Jiřina Jirásková), Nil, adoptivní Bezsemenovův syn, strojvůdce (Jaromír Hanzlík), Perčichin, vzdálený Bezsemenovův příbuzný, ptáčník (Zdeněk Řehoř), Polja, jeho dcera, švadlena (Daniela Kolářová), Jelena Nikolajevna Krivcovová, vdova (Jiřina Bohdalová), Tětěrev, obřadní zpěvák (Petr Haničinec) a další
Připravil: Jaroslav Bílý
Dramaturgie: Karel Gissübel
Překlad: Vladimír Horáček
Režie: Petr Adler a Jaroslav Dudek
Natočeno: 1971

Název Gorkého dramatického debutu v originále zní Meščane (Мещане), což bylo v ruštině označení stavu, který svým výnosem určila Jekatěrina II. v roce 1775. Označoval ty obyvatele měst, kteří měli menší kapitál než 500 rublů. Tedy jakási střední třída mezi drobnými řemeslníky a bohatšími kupci a továrníky. Měli svou vlastní samosprávu. Některá jejich právní omezení padla roku 1905, jiná platila až do roku 1917.

A právě do rodiny představitele této třídy nás přivádí Gorkij ve své hře z roku 1901. Na individuálních osudech členů jedné široké domácnosti se snaží postihnout výbušnou, neudržitelnou situaci v předvečer zásadních společenských změn. V největším konfliktu jsou tu dvě postavy. Starý Bezsemenov, starosta cechu malířů pokojů, a jeho adoptivní syn Nil. 

Bezsemenov je v nepěkném stavu, který dráždí duši. Žil, čert ví jak dlouho, pracoval bez únavy, podváděl, aby zvětšil výsledek práce – najednou vidí, že to všechno bylo nadarmo. Není pro koho. Děti se rozhodně nepovedly. A život ho začíná strašit svým smyslem, který nechápe. Nil je člověk klidně přesvědčený o své síle a o svém právu přebudovávat život a jeho pořádky po jeho, Nilovu rozumu. A jeho rozum vyplývá ze zdravého, jarého pocitu lásky k životu, jehož nedostatky vzbuzují v jeho duši jeden cit, vášnivou touhu je zničit.
Maxim Gorkij (z dopisu Stanislavskému)

Při intepretaci postavy Nila se prakticky nedá oprostit od naší zkušenosti s tím, kam až podobné revoluční přístupy mohou vést, ale jsme v roce 1901 a Gorkého prózy a pro příště i dramata získávají obdiv v celém světě.

Sám Gorkij pak prodělá ve vztahu k revolučním, respektive bolševickým ideálům řadu proměn. Jeho osobní známost s Leninem má až přátelský ráz. V letech 19061913 je nucen žít v emigraci. O bolševické revoluci soudí, že přišla předčasně. V roce 1919 píše Nečasové úvahy, novinové články publikované v listě Novaja žizň, ve kterých zásadně kritizoval politickou praxi bolševiků a odmítl jejich krutost a zvůli. V roce 1921 byl donucen k druhé emigraci. Do Sovětského svazu se vrátil v roce 1928 a postupně akceptoval stalinismus, dokonce se podílel na apoteóze pracovních táborů při stavbě Bělomorského kanálu. Ještě za svého života se stal pevnou součástí sovětské propagandy.

Spustit audio

Související