Medici na ulici poskytují lidem bez domova pravidelnou péči. A při tom zblízka poznávají utrpení pacientů

Čtěte také

Rapidně roste počet seniorů na pokraji bezdomovectví. Sociální dávky považují za nedůstojné a něco pro chudáky, říká Lorman (Život 90)

„Hořely mi nohy,“ říká pan Mikuláš, bezdomovec, kterého ve svém volném čase jezdí pravidelně ošetřovat dva medici. U ohniště mu vzplály pantofle a na nohou teď má popáleniny druhého a třetího stupně. „Nemáte cukrovku? Cítil jste to v tu chvíli?“ ptá se Karolína Jelínková ze 4. ročníku 3. lékařské fakulty Univerzity Karlovy. „Necítil…,“ odpovídá klient. „Proto to bylo tak rozsáhlé,“ konstatuje medička. „A jste rád, že medici jezdí přímo za vámi?” ptá se rozhlasová redaktorka. „Jsem rád, protože hezkých holek tady chodí málo…,“ lakonicky odpovídá Mikuláš.

Tito studenti jsou členy iniciativy Medici na ulici a ošetřují lidi bez domova, kteří patří v současné situaci pandemie k ohrožené skupině. Často totiž mají i jiná onemocnění, oslabenou imunitu nebo zhoršenou hygienu.

Ošetřování rozsáhlých popálenin na nohou|foto: Zuzana Machálková

„Už předtím jsme ve svém volném čase pracovali hodně, ale přesto mám pocit, že současná situace pandemie nás posunula,“ říká Václav Melenovský, student 6. ročníku 3. lékařské fakulty. „Chodíme za klienty pravidelně a jejich vývoj vidíme z dlouhodobějšího hlediska.“

Na Rohanském ostrově mezi několika stany obklopenými křovím se svou kolegyní ošetřuje pana Mikuláše natolik důkladně, aby mu obvazy vydržely až do jejich další návštěvy, která bude za čtyři dny.

Než medici odejdou za dalšími klienty, zásobují pana Mikuláše vitamíny. Tito lidé totiž často trpí avitaminózou. „Řešíme to tak, že rozdáváme šumivé vitamínové tablety a je o ně velký zájem,“ směje se Jelínková.

Učíme je, jak se mají postarat sami o sebe

Ošetřování klientů probíhá za přísných bezpečnostních opatření.|foto: Zuzana Machálková

Poté se s mediky vydáváme na další stanoviště, do hotelu, ve kterém lidem bez domova dočasně poskytl přístřeší pražský magistrát. Pomáhá také Armáda spásy, organizace Naděje nebo Červený kříž. Během směny čekají mediky tři místa, na kterých lidé bez domova během pandemie přebývají.

Nejčastěji ošetřují chronické rány, například bércové vředy. „Nechce se to hojit, píchá to, štípe, je to hnus,“ říká pan Julius, který je dočasně ubytován v jednom z vršovických hotelů. „Máte v noze špatné žíly a špatné tepny, a proto se to špatně hojí,“ vysvětluje Melenovský. „Do okolí dáme mastičku, která kůži promastí.“ „Podívejte se, já to tak dělám taky sám...,“ ukazuje pan Julius, další klient Mediků na ulici. A to je také cílem iniciativy: poskytnout klientům pomoc, zdravotnické prostředky a ukázat jim, jak si následně budou zranění ošetřovat sami.

Lidé bez domova přebývají během pandemie na různých místech...|foto: Zuzana Machálková

Studenti si s klienty během ošetřování povídají, a jejich práce je proto náročná nejen fyzicky, ale i psychicky. „Jejich příběhy jsou často až k neuvěření a je mi občas těžko z toho, co vídáme…,“ svěřuje se Jelínková.

Dobrovolníky ovšem velmi těší, že se pacienti o svá zranění učí starat sami a je u nich vidět vývoj. Pro budoucí lékařskou praxi mediků je zase přínosem, že se učí s pacienty komunikovat, zbavovat se předsudků a brát v potaz jejich sociální zázemí.