Milan Slezák: Proč se severokorejský vůdce tak brzy vrací do Číny?

Mohly ho k tomu vést čtyři závažné důvody – nebo jejich kombinace.

Důvod číslo jedna se jmenuje záplavy. Nedávno postihly severozápad země; odplavily domy a zničily pole, železnice, silnice. O počtu mrtvých není nic známo, ale nejspíš jich bude hodně. Hrozí recidiva situace z poloviny devadesátých let, kdy rozvodněné toky a následný hladomor zabily stovky tisíc lidí (mluvívá se až o dvou milionech mrtvých). Ani tentokrát si Severní Korea nedokáže s katastrofou poradit sama. Kim tedy může v Číně žádat o další pomoc. Ta první, okamžitá, o níž ve středu informovala severokorejská státní média, určitě stačit nebude..

Důvod číslo dvě: stav severokorejské ekonomiky. Ta má velké problémy i bez záplav. Je nepružná a nevýkonná a dusí ji mezinárodní sankce. Místo o hospodářském růstu se musí mluvit o - soustavném - hospodářském poklesu (nejčerstvější číslo za rok 2009 ukazuje ekonomický propad o jedno procento).

Ekonomice by mohly pomoci reformy a Čína k nim Severní Koreu povzbuzuje. „Podívejte se na nás,“ říká Pchjongjangu, „na našem příkladě vidíte, že je možné mít výkonné, kapitalisticky orientované hospodářství, které prosperuje, a zároveň si přitom ponechat marxistický politický systém.“

Severní Korea si však ekonomické reformy oškliví. Ty předchozí byly vždycky odvolány ještě předtím, než mohly přinést opravdový užitek. Přičemž poslední experiment, měnová reforma z loňského roku, vyústil v prudké zvýšení cen, omezení dodávek potravin a dokonce i ve veřejné projevy nesouhlasu s režimem. Jinak krajně nezvyklé.

Odpor vůči reformám je hlavním důvodem, proč se Severní Korea nejspíš ještě dlouho nedokáže postavit na vlastní nohy. Proto potřebuje čínskou energii, čínské pohonné hmoty a potraviny, vše za dotované ceny. Proto Kim jezdí nejčastěji do Číny – a proto musí alespoň tu a tam Číně naslouchat.

Co by si Čína od Severní Koreje přála kromě toho, aby na svém sousedu díky nutné pomoci tak neprodělávala?

Například to, aby se Severní Korea vrátila na šestistranné rozhovory o konci jejího jaderného programu. Čína si jednání vzala za svá a hostí je. A ačkoli bere Pchjongjang na mezinárodní scéně často pod ochranu, ani ona si nepřeje, aby si Severní Korea natrvalo ponechala své zbraňové plutonium.

Třetím důvodem pro novou Kimovu návštěvu v Pekingu v tak krátké době tedy může být i zdvořilý, avšak důrazný čínský vzkaz, že se sponzor Severní Koreje chce bavit o perspektivě šestistranných rozhovorů. Na nichž mu záleží.

A konečně důvod možná nejdůležitější: severokorejské nástupnictví. Kim Čong-il prý do Číny přijel se svým nejmladším synem Kim Čong-wuem. Zdá se být jisté, že právě jeho si vybral za svého nástupce; je mu prý nejvíce podobný nejen fyzicky, ale též povahově. Změna je prý ve vzduchu. Na Kimovi jsou vidět známky mrtvice, kterou prodělal před dvěma lety a která ho na několik měsíců vyřadila z veřejného života. Všimli si toho i lidé, kteří ho viděli v květnu za jeho předchozí návštěvy Číny: Kim kulhal a táhl za sebou levou nohu. Jeho zdraví prý oslabily i vážné ledvinové potíže.

V každém případě vypadá křehce a z různých náznaků – jako třeba nová přísaha věrnosti jeho nejvýše postavených generálů a příprava zářijového mimořádného zasedání předáků komunistické strany – se dá usuzovat, že Kim chce svému vyvolenému potomkovi brzy předat moc. Anebo, přinejmenším, ho veřejně představit jako svého následníka.

On sám byl oficiálním následníkem dvacet let, od roku 1974 do roku 1994, kdy zemřel jeho otec, Kim Ir-sen, držitel četných kuriózních titulů jako Velký vůdce či Velký sumec.
I kdyby Kim Čong-il odstoupil a i kdyby se jeho nástupce nakrásně rozhodl pro tak potřebné ekonomické reformy, nějaký ten rok potrvá, než se severokorejské hospodářství dokáže vzpamatovat. Po celou tu dobu bude Pchjongjang potřebovat čínskou spolupráci a levnou čínskou pomoc. Proto by bylo logické, kdyby Kim Čong-il nyní Číňanům Kim Čong-wua oficiálně představil. Dříve, než se o jeho povýšení dozvědí ze západních novin.

Závěrem se sluší říci, že o návštěvě Kim Čong-ila v Číně oficiálně neinformoval ani Peking, ani Pchjongjang. To je však běžná praxe: informace se vždycky zveřejní, až když se Kim v pořádku vrátí do vlasti. Nepřímým důkazem návštěvy jsou čtvrteční zprávy z čínského města Ťi-linu odvolávající se na svědky, kteří tam Kima viděli, a zmiňující zavedení velmi přísných bezpečnostních opatření.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání. Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas.