Milan Slezák: Severní Korea povyšuje diplomaty a chystá se na vrcholnou stranickou akci

Na ní, jak se čeká, bude delegátům představen komunistický korunní princ, následník nynějšího vůdce Kim Čong-ila, a s pravděpodobností hraničí s jistotou to bude jeho nejmladší syn, prý, fyzicky i mentálně, pravý obraz svého otce. Přestože má Kim starší situaci v zemi pod kontrolou, mohl chtít ještě před konferencí odměnit některé své loajální a schopné podřízené. A do této kategorie všichni tři zmínění vyjednavači nepochybně spadají.

Je také možné, že Kim chtěl jejich povýšením vyslat signál do zahraničí. Za nedávné cesty do Číny totiž podle hostitelů slíbil, že se jeho země vrátí na jednání o jaderném programu, z nichž před půldruhým rokem odešla. Jestliže odměnil tři schopné vyjednavače, kteří si své ostruhy vydobyli právě na těchto jednáních, ukázal tím zároveň, že rozhovory jsou pro něj důležité.

A nejspíš i to, že slib daný Číně myslel vážně.

Nicméně vraťme k šťastným povýšeným:
Novým vicepremiérem je Kchang Sok-džu, dosavadní první náměstek ministra zahraničních věcí. Kchang pomohl ještě za života prvního severokorejského vůdce Kim Ir-sena dojednat smlouvu se Spojenými státy. V ní se Severní Korea zřekla svého jaderného programu a zavřela těžkovodní reaktor v Jongbjonu. Za to měla dostat palivo, potraviny a nakonec i čtyři lehkovodní reaktory. Z obchodu nakonec sešlo, částečně kvůli změně vlády v Americe, Bushova administrava byla totiž vůči Severní Koreji mnohem nedůvěřivější, a také kvůli tomu, že Severokorejci měli ještě jiný, nepřiznaný jaderný program a pořídili si jadernou zbraň.

Po určité době se však začalo jednat znovu a nová dohoda, kterou se před pěti lety podařilo uzavřít, do značné míry kopírovala tu starou z roku 1994. Vedoucím severokorejské delegace na těchto nových jednáních byl Kim Kje-kwan, pro něhož západní tisk kvůli chladnému výrazu tváře kombinovanému s ledovým úsměvem razil přezdívku Usmívající se zabiják. Kim, dosavadní náměstek ministra zahraničních věcí, se nyní stal prvním náměstkem tohoto ministra. Je tedy na ministerstvu zahraničí dvojkou. Na Kimem uvolněné místo „pouhého“ náměstka ministra zahraničí se pak vyhoupl I Jong-ho – který byl Kimovým zástupcem na rozhovorech o konci severokorejského jaderného programu.

Pro úplnost dodejme, že nakonec sešlo i z nové jaderné dohody, že reaktor v Jongbjonu – zdroj plutonia pro severokorejskou atomovou pumu – už opět funguje, a protože zemi museli opustit inspektoři Mezinárodní agentury pro atomovou energii, nikdo neví, jak dalece se ještě Severokorejcům podařilo v jejich vojenském nukleárním programu pokročit.

A právě historie minulých jednání a jejich hubené výsledky nabádají k opatrnosti. Je totiž zřejmé, že jestliže se Severní Korea nakonec přece jen vrátí na šestistranné rozhovory o svých zbraních, reaktorech a pomoci, kterou za skoupé projevy své vstřícnosti očekává, nemusí to samo o sobě být žádné vítězství.

Ale to je možná hudba vzdálenější budoucnosti – zatímco za dveřmi je zmíněná severokorejská stranická konference.

Akci, která začne na den svatého Václava, líčí severokorejská média jako svátek. A mají pravdu. Něco takého nezažila Severní Korea třicet let. Bystřejší posluchač si asi řekne, jak je možné, že se v komunistické zemi obejdou bez pravidelného stranického rokování? Pamětníci dobře vědí, že v socialistickém Československu sjezdovala KSČ každý pátý rok. Odpověď je jednoduchá: v Severní Koreji vládne ten, kdo ovládá armádu (a také tajné služby). Proto je u Kim Čong-ila funkce předsedy parlamentní komise pro armádu nesrovnatelně důležitější než jeho šéfování komunistické strany. Ale v situaci, kdy následnictví není ještě pevně zajištěno, se může hodit, když Kim nechá svého vyvoleného formálně potvrdit větším počtem lidí.

Na konferenci je kromě toho, že se vůbec koná, a kromě jejího výsledku, který se dá předvídat, nejzajímavější to, že měla začít už dávno, zkraje měsíce. A odklad nikdo nevysvětlil. Tím se opět otvírá prostor pro spekulace. Podle jednoho názoru se do hlavního města nemohli včas dostat delegáti ze severozápadu země, zle poničeného katastrofálními letními záplavami. Podle druhého názoru může za odklad zdravotní stav Kim Čong-ila. Fotografie naznačují, že jeho tělo se stále nedokáže vyrovnat s následky mrtvice, kterou Kim podle západních médií prodělal před dvěma lety. Krom toho ho prý trápí vážné ledvinové potíže. Kvůli tomu by Kim zkraje září údajně nevydržel v jednacím sále ani pět hodin.
A jak to tak u Severní Koreje bývá, pravdivé mohou být obě teorie.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání. Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas.