Mladá generace Rusů propagandu přijímala vlažněji. Válka ale mohla všechno proměnit, říká politoložka

„Eskalací agrese Ruska proti Ukrajině se téma ruské opozice posunulo k historickým konotacím,“ říká politoložka z Ústavu politologie Filozofické fakulty Univerzity Karlovy. Přesto jsem se jí zeptala na ruskou opozici i na přijímání ruské propagandy.

Před válkou podle ní existoval generační konflikt mezi otci zakladateli, kteří často působili již v disentu za doby Sovětského svazu v 70. a 80. letech. Po rozpadu SSSR založili v 90. letech nejrůznější organizace a pokračovali v hájení lidských práv. Kolem roku 2000 ale přišla řada mladých lidí, kteří začali vyzdvihovat i jiná témata – například otázky LGBT komunity, práv žen či domácího násilí. „Ve chvíli, kdy válka začala, zbytky ruské opozice byly rozprášeny. Mnoho lidí emigrovalo do zahraničí, mnoho bylo zatčeno nebo skončilo ve vazbách.“

Čtěte také

„Moji sestru zatkli za to, že šla po ulici.“ Útěk z rodné země je téma i pro Rusy. Na jaké překážky naráží?

„Některé ty narativy jsou staré, studenoválečnické,“ odpovídá politoložka na můj dotaz týkající se odlišného přijímání ruské propagandy mezi generacemi. Jedná se například o narativy, že Rusko musí být velmoc, že má přirozené hegemonické postavení v mezinárodních vztazích, že na Ukrajině jsou nacisti a že se tam páchá genocida na ruskojazyčném obyvatelstvu.

„V nějakou chvíli jsem si začala uvědomovat, že ti, kdo na tyto narativy reagují kladně, jsou častěji příslušníci té starší generace, ti, kteří zažili Sovětský svaz. Pro mladou generaci ztratily mobilizační potenciál,“ dodává s tím, že válka v Rusku změnila vše a je možné, že se zásadně změnilo i vnímání propagandy mladými lidmi.

Pusťte si rozhovor a dozvíte se víc o dnes již neexistují ruské opozici nebo o tom, kolik toho podle politoložky dnes víme o ruském veřejném mínění.