Mluvme a sdílejme válku s dětmi, radí psychoterapeut

Podle něj, jak je současná situace pro děti hrozná, tak je to po ně poučná. „Malé děti se do toho už narodily a pravděpodobně je podobná budoucnost čeká, protože nejen přírodní katastrofy budou asi častější. Proto je dobré, aby se na to připravily a aby se o tom hodně komunikovalo.“ 

Čtěte také

Se strachem jsem musela začít mluvit, pak mi pomohl, říká psycholožka

Psychiku zvláště těch mladších dětí zásadně ovlivňuje to, jak  rodiče vše prožívají. „Možná ještě víc než to, co jim rodiče říkají. Děti velmi citlivě vnímají úzkosti rodičů, proto je dobré obavy skrývat.“ 

„Ale rodiče by měli s dětmi o možných hrozbách mluvit, protože i pro děti je důležité, když jim rodič sám řekne, že neví, jak věci budou, ale ujistí je, že budou spolu a spolu vše zvládnou. To ujištění je teď určitě na místě, a to i v případě, kdyby se dítě neptalo.“ 

Obavy s mírou  

Dnešní covidová, ekonomická i válečná situace je nepochybně nejnáročnější pro děti z chudých a znevýhodněných rodin. „Chudé rodiny jsou na tom nejhůř a vždycky si podobné situace nejhůře odnesly.“ 

Některé věci v životě jsou špatné, smutné a nedají se napravit. Ale musíme spolu mluvit.
Peter Pöthe

„A nůžky se budou dále rozevírat. Děti, které si nesly problémy s učením, s docházkou, se sociálním fungováním, mají větší riziko, že problém budou mít ještě větší.“ 

O bohatší děti se rodiče postarají, proto je třeba pozornost věnovat právě dětem z chudších sociálních vrstev. „U nich je důležité, aby měly hodně aktivit, některé se třeba nevrátily po skončení pandemie do kroužků, což je hodně špatně. Je třeba najet na předchozí aktivit, aby děti zažívaly i něco jiného, než že jsou doma a čekají, co se stane.“ 

Čtěte také

Hudba zmírňuje člověku strach, úzkosti a zlepšuje paměť. Ať se jí věnuje jakkoliv, potvrzují vědci

„Slovo krize nemám rád. Jsou ho plná média a v těch mladších dětech to může vyvolat dojem, že se opravdu děje nějaká katastrofa. Takže rodiče by si měli s dětmi povídat, ne jednorázově, ale mít s nimi takový vztah, kdy průběžně sdílí věci.“ 

CITACE: Nespoléhejme na to, že když dítě mlčí, tak se nic neděje. Teď je důležitější ještě než kdykoliv dříve, abychom sdíleli, povídali, přemýšleli. 

I to že se jen symbolicky postavíte špatné situaci, je léčivé, upozorňuje Pöthe. „To je prevence toho, že stres vám pak nepřeroste přes hlavu a nestane se z toho trauma. Zapojme také děti i do pomoci, protože pak mají lepší pocit, že něco samy udělali.“ 

Čtěte také

„Měl jsem strach, neustále se tam střílelo,“ říká český kapitán. Do bezpečí dostal na 130 Afghánců

„Nečekal bych a protože je to výjimečná situace, klidně bych za starším dítětem aktivně přišel a hovořil s ním, co si myslí, co o válce viděl a jak to vnímá. Umím si představit puberťáka který řekne, že je mu to jedno, ale i s tím bych začal nějakou debatu.“ 

Důležité prý je, že se rodič dokáže s mírou bát a to je potřeba s dětmi komunikovat. „To není, že by se stalo něco hrozného, ale že je lepší být opatrný. Když nejsme pořád úzkostní, tak dítě uvěří tomu, že nějaké nebezpečí nehrozí bezprostředně.“ 

„Můžeme být i smutní, Nesmíme popřít to, že současná situace je smutná a většina těch věcí se nedá napravit. Ale to je o emoční zralosti dítěte, ke které by ho rodič měl vést: Některé věci v životě jsou opravdu špatné, smutné a nedají se napravit, tečka,“ shrnuje psychoterapeut Peter Pöthe.