Muslimové jsou součástí Ameriky. Odpor k nim je projevem vlastní nejistoty, píše religionista

Náboženství má mnoho podob. To, co nazýváme křesťanstvím v Americe, se výrazně liší od toho, co znamená křesťanství pro lidi v Guatemale nebo Iráku. Stejně tak to, co nazýváme islámem ve Spojených státech, se zásadně liší od islámu v Saúdské Arábii, Nigérii nebo Indonésii.

Představa, že náboženství není kompatibilní s nějakou kulturou, je nepochopením toho, co náboženství ve skutečnosti je. Tvrzení, že islám koliduje s americkou kulturou, je jenom nesmysl, naivita a lež, prohlašuje kategoricky Reza Aslan. Ve skutečnosti nedochází ke střetům mezi náboženstvím a kulturou, protože náboženství je s kulturou neoddělitelně spjaté.

Představme si to takto, vybízí Aslan. Kultura je loď a náboženství je jako voda. Vytvaruje se podle toho, jaká loď na ní pluje. A to je důvod, proč v Americe mohou lidé skutečně věřit v evangelium prosperity. Mohou věřit, že Ježíš chtěl, abyste řídili své Bentley, zatímco v Salvadoru evangelium osvobození hlásá, že Ježíš bojoval proti útlaku a chudobě. Obě verze křesťanství jsou stejně platné. Záleží jen na kultuře komunity, která je vyznává.

Radikálně jiný islám

Pokud se podíváte na to, jak vypadá islám ve Spojených státech, zjistíte, že zcela převládá jeho umírněná verze. Ještě zajímavější je, že je to velmi individualizovaná forma náboženství. Islám je přitom ve světě náboženstvím, které často dává přednost komunitě před individuálními potřebami. Ale ve Spojených státech, kde je radikální individualismus zakořeněn v kultuře, můžeme vidět i velmi individualistickou formu islámu.

Americký islám nezávisí na tradicích nebo na konsenzu muslimských duchovních, je to inovativní forma islámu. Existuje zde i verze islámu, která je ostře feministická. Existuje verze islámu, která podporuje duchovní rozvoj gayů a leseb. Existují i verze islámu, které jsou velmi pluralistické a demokratické. A ve všech případech můžeme vidět to samé: náboženství, které se plně snoubí s kulturou daného prostředí.

Ježíšovo kázání na hoře na obraz Carla Bloche|foto: CC0 Public domain

První muslimové připluli do Ameriky na otrokářských lodích a byli součástí americké společnosti od samotného počátku, ještě před vznikem Spojených států. Je pravdou, že v posledních 50 letech přišlo do země hodně muslimských imigrantů. Ti si s sebou přinášejí svoje kulturní normy, které jdou opět ruku v ruce s jejich náboženskou tradicí. Ale během jedné generace se jejich děti přizpůsobují a uzpůsobují své náboženské představy americké kultuře.

Emoce bez faktů

Když lidé mluví o střetu mezi náboženstvím a kulturou, je to většinou z ideologických důvodů. Ideologie jsou založené na absolutních pravdách, které lidem nabízejí nějakou pevnou identitu. Mohou zahrnovat náboženství, nacionalismus, kulturu i rasu.

Lidé, kteří ideologiím podléhají, se snaží vytvořit v mysli pocit stability a upevnit si vědomí toho, kým jsou a kam ve světě patří. Střet, který se odehrává, tedy není důsledkem rozporu mezi kulturou a náboženstvím. Vytvářejí ho konkrétní lidé. Když někdo říká, že islám nepatří do americké kultury, říká tím ve skutečnosti, že nepatří do jeho pojetí toho, co znamená být Američanem. Nijak to nesouvisí s tím, jak rozumí islámu.

Dělá totéž, co většina lidí, kteří mají potřebu definovat sebe sama – začnou se vymezovat vůči ostatním. A pro mnoho Američanů „to jiné“ znamená islám. Nevědí přitom o muslimech zhola nic. Nevědí nic ani o náboženství nebo dějinách. Islám se prostě stal jen symbolem všeho, co není americké. Jedná se o emoci a emoce se nezakládá na faktech nebo informacích. Ta emoce je založená na pokusu najít sama sebe, soudí Reza Aslan na serveru Foreign Policy.