Muzeum nové generace, kavárna i rozlehlé zahrady: ve Žďáru nad Sázavou ožil barokní zámek
Teprve před pěti lety se otevřel veřejnosti zámek ve Žďáru nad Sázavou a už ho ročně navštíví šedesát tisíc lidí. Přitom je zámek téměř prázdný, bez originálního nábytku, obrazů nebo dalšího vybavení. Co za tím vězí?
Od rána hustě prší a nevypadá to, že by se našel nadšenec, který opustí útulný penzion a vyrazí na prohlídku zámku. V tom se ale objeví pláštěnky a deštníky a před desátou hodinou prochází kolem Barokní věže k budově Prelatury dvě postavy a tři postavičky.
„Máme tu domluvenou Letní dětskou prohlídku,“ směje se světlovlasá žena. „Nevím, jestli bychom v tomhle nečase přišly, kdybychom už neměly vstupenky.“
Úřednice z Chocně bydlí nedaleko v kempu a s kamarádkami a jejich dcerami objíždí památky. „Tady jsme ještě nebyly a hlavně nás zaujaly dětské prohlídky.“
Ty jsou jednou z mnoha akcí, které zámek nabízí: otevřená je kavárna, pořádají se tu svatby, lidé se zde mohou ubytovat.
Aktivní aristokraté
Za pět let toho majitelé ze šlechtického rodu Kinských stihli hodně. „Pomohlo nám, že blízko je Zelená hora zapsaná v UNESCO, jinak by si nás lidé jen tak nevšimli,“ říká marketingová manažerka Martina Sedláková.
Letošní červenec dokazuje, že lidé zůstali v Česku a vyhledávají domácí památky. I do zámku přišlo zhruba o pětinu víc turistů než ve stejné době vloni. „Naším opravdu velkým lákadlem je Muzeum nové generace. To je opravdu mimořádné, interaktivní se vším všudy, získali jsme za něj i ocenění.“
Zámek tvoří především rozsáhlé zahrady, které se využívají k letním slavnostem. V polovině srpna se tu konají Kouzelné zahrady, kdy průvodci s patřičným komentářem ukazují soukromé zahrady Kinských.
Ve stejné době tady probíhá KoresponDance, mezinárodní festival současného tance, pohybového divadla a nového cirkusu se světovým obsazením. Stojí za ním tanečnice Marie Kinská, manželka Constantina Kinského. Oba se do Žďáru nad Sázavou přestěhovali z Francie a rozhodli se rodinné sídlo zvelebit a vrátit mu život.
Zámek ve Žďáru nad Sázavou proslavil především barokní architekt Jan Blažej Santini-Aichel. Jeho ruka je patrná v celé stavbě a tak ani nevadí, že byl zámek po znárodnění v roce 1948 vybydlený a zmizel veškerý inventář.
„Soustředíme se na architekturu, prohlídky s komentářem o Santiniho práci alespoň nic neruší,“ vysvětluje Martina Sedláková, jak lze nevýhodu proměnit ve výhodu.
