Myšlenkové mapy nám pomáhají se orientovat. „Jde o spoje neuronů, je to nevědomí,“ popisuje vědec

Podle Stuchlíka se dají naše mozkové mapy připodobnit k běžným topografickým mapám. Je to jakýsi odraz toho, co se odehrává vně, ale i uvnitř nás samotných.

Mozkové mapy se dají chápat jako zvnitřněný obraz prostředí kolem nás, ale zároveň jsou taky subjektivní. V praxi znamená třeba to, že pokud se řekne Praha, každému člověku se vybaví něco jiného. Někomu Pražský hrad, někomu Karlův most, pro jiného je Praha symbolem velkého množství lidí, dopravních kolon, neustálého spěchu a podobně. Asociace každého člověka je zkrátka jiná. 

Orientovat se v prostoru

Vlastnost vytváření map funguje i u relativně primitivních organismů, v podstatě u jakýchkoliv živočichů, kteří nejsou – jako třeba koráli – přisedlí a pohybují se. Musí mít jednoduše mechanismy, kterými se orientují v prostoru.

Čtěte také

Mozek pracuje s databází tváří. Rozpoznání se může zpozdit o pár sekund za samotným vjemem

Fascinující je například chování mravence Cataglyphis fortis, který žije v saharské poušti. Tento drobný tvor se ze svého úkrytu vydává za potravou klikatou cestou dlouhou několik stovek metrů. Cestou zpět se už ale vrací přímou trajektorií.

„I ten velice jednoduchý nervový systém mravence – byť se ještě nedá mluvit o mozku v klasickém slova smyslu, ale o nervové zauzliny – je schopen udivujících výkonů z hlediska prostorové orientace. Nové výzkumy ukázaly, že mravenci mají kompasy, třeba sluneční, čich nebo chemorecepci, tedy že jsou schopni poblíž hnízda vnímat chemikálie. A zdá se, že mají také krokoměr,“ přibližuje Stuchlík.

Jak je důležité míti hipokampus

U savců se schopnost navigace v prostoru vyvinula díky specializaci mozku. Pro prostorovou orientaci je jak pro zvířata, tak i pro člověka důležitý hipokampus. Ten je vzhledem k celkovému objemu mozku jeho menší část, která se nachází hluboko v tomto orgánu. 

Čtěte také

Spát méně než sedm hodin je rizikové, ve spánku se mozek připravuje na bdělost, říká profesor Šonka

U člověka je hipokampus navíc zásadní mimo jiné třeba také kvůli vědomým vzpomínkám na konkrétní události, tedy že si pamatujeme, kde a kdy se nějaká událost odehrála.

Když se řekne, že nějaký člověk má lepší orientační smysl, znamená to zároveň, že má lepší mozkové mapy, tedy lepší činnost hipokampu, který odpovídá za naši orientaci v prostoru i v čase.

„Statisticky u mužů převládá orientace podle abstraktních mapových značek, u žen je častější orientace podle určitých tras. Samozřejmě existují výjimky,“ dodává Aleš Stuchlík, který se zaobírá mozkovými mapami a orientací v prostředí nejen u člověka, ale taky u dalších živočichů.

Poslechněte si celou reportáž Martiny Rasch.

V souhrnu Vědy Plus uslyšíte také, že vědci přišli na to, že červí díry, kterými se ve filmech a v knížkách cestuje časem nebo do jiných vesmírů, možná skutečně existují. Uslyšíte také pozvánku do brněnského Technického muzea, které se zčásti proměnilo na svět Leonarda da Vinciho.