Nádrže na dešťovku, nebo sklad hnijících mrtvol? Laoská Planina džbánů stále nevydala své tajemství

Annamské pohoří je odlehlý kraj na hranicích Laosu a Vietnamu. Po staletí přes něj migrovali Vietové, Laové nebo Hmongové. Ale nejvýraznější archeologickou stopu tam zanechali příslušníci thajských etnik. Náhorní plošina jménem Planina džbánů dostala jméno po obrovských nádobách z žuly, pískovce a slepence. Zůstaly tam dodnes a představují jednu z největších archeologických záhad jihovýchodní Asie. Po jejich původu pátral zpravodaj David Jakš.

„Autobusem trvá cesta patnáct hodin. Ale jestli bude pršet, bude to trvat déle. Letadlem necelou hodinu… To je těžká volba, viď?“ směje se ironicky paní Vaum-korn v laoské metropoli Vientane.

Když jsem tu byl před devatenácti lety poprvé, civilní letadla na Planinu nelétala a vybíral jsem jen z autobusů – denního nebo nočního. Takže vrtulové „átéerko“ je teď příjemná změna.

Džbány jako rituální předměty?

Čtěte také

„Dodnes jsou lidé tady v horách spíš animisté než buddhisté. A moc na tom nezměnili ani Francouzi, třebaže tu postavili kostely a založili misionářské stanice. Věřili, že v animismu je skryta i odpověď na to, k čemu zdejší džbány sloužily,“ říká mi pan Máj-kch, pracovník jedné britské neziskové organizace.

Ještě za tmy jsme spolu vyrazili na takzvané stanoviště číslo jedna a za svítání máme zdejší záhadu před sebou od obzoru k obzoru. Mohutné kamenné džbány, často vyšší než dospělý člověk, tu leží, naklánějí se anebo vzorně stojí už skoro dva tisíce let.

Dešťovka na starověký způsob

Kamenné poklice vyráběli dávní kameníci v univerzálních velikostech

Nenajdete tu ale dva stejné. Některé vypadají, jako by je někdo rozsekl obrovskou sekerou, jiné jsou dokonalé zachovalé, a mají dokonce kamennou pokličku. „Ze spodní strany jsou ve třech řadách rýhy. Pokličku tedy bylo možné použít na tři různé velikosti džbánů,“ ukazuje mi místní průvodce pan Souk.

Osobně se v minulých letech účastnil archeologických výzkumů na Planině, takže má dokonalý přehled o třech hlavních teoriích, k čemu starověké džbány sloužily. On sám souhlasí s thajskými nebo australskými vědci, podle nichž šlo možná o obří zásobníky na vodu. Lidé ji do nich mohli zachytávat v době dešťů a ona jim pak vydržela dlouhé měsíce.

Lokality s kamennými džbány počítají archeologové na desítky

Skladiště hnijících mrtvol

Český etnolog Miroslav Nožina, který lokalitu mnohokrát navštívil, ale souhlasí spíše s proslulou francouzskou archeoložkou madam Collaniovou, která Planinu doslova provrtala ve třicátých letech minulého století.

Čtěte také

Podle ní se jednalo o nástroje takzvaného druhotného pohřbívání. Zemřelí jsou při něm nejprve pohřbeni a teprve po nějakém čase vyjmuti a definitivně uloženi do země. „Džbány mohly sloužit v první fázi k dočasnému uložení. Mrtvý v nich de facto zkvasil, rozložil se a jeho ostatky pak byly pohřbeny,“ popisuje Nožina.

Velkolepá party

A co si o džbánech myslí místní? Podle nich nesloužily ani na vodu ani na poslední věci člověka. Prý v nich udatná laoská armáda ve středověku nechala zkvasit rýži a následnou pijatykou pak celá říše oslavila porážku čínských nájezdníků.

autoři: David Jakš , and
Spustit audio

Související