Nakladatelství je především obrovské dobrodružství, říká zakladatel Prostoru Aleš Lederer

2. duben 2021

„Najednou víte, že už nejste mladý, že tu nejaktivnější část života máte za sebou,“ začal rozhovor Aleš Lederer, zakladatel a majitel nakladatelství Prostor, když odpovídal na otázku, jak vnímá věk. Poslechněte si jeho rozhlasové vzpomínání ve vltavském cyklu Osudy.

Připravil: David Hertl
Technická spolupráce: Jiří Flossmann
Premiéra: 29. 3. 2021

Osudy, ve kterých vzpomíná na mnohé z toho, co jej v životě potkalo, nejsou ale bilančním rozhovorem. Přes všechny aktuální problémy, jež se dotýkají prodeje knih a v obecném smyslu i zájmu o čtení, směřuje totiž Aleš Lederer stále do budoucna. „Přijal jsem to jako samozřejmou věc. Stejně jako jsem se stal dědečkem,“ říká s úsměvem.

Legálně jsme navázali na samizdat

Aleš Lederer (syn novináře Jiřího Lederera, který byl komunistickým režimem perzekvován a vězněn) nemohl studovat vysokou školu. Vystřídal řadu zaměstnání, pracoval i jako topič. V roce 1982 začal s přáteli vydávat samizdatovou revue Prostor. Po Listopadu 1989 založil nakladatelství Prostor a stal se 17. prosince 1989 jedním z prvních soukromých podnikatelů v zemi; úřady mu tehdy přidělily identifikační číslo organizace 1111 1111. Do května 1990 byl také tiskovým mluvčím vlády premiéra Petra Pitharta. O tom všem je ve vltavských Osudech řeč. Ale i o mnohém dalším.

Čtěte také

Třeba o jednom z formativních zážitků, kterým pro Lederera byla přítomnost v ulicích Prahy 21. srpna 1968, nebo o tom, jak ho komunistický režim nadvakrát vyhazoval z vysoké školy. Osobní až téměř intimní charakter mají jeho úvahy o důvodech, proč nepodepsal Chartu 77, nebo co vše zvažoval, když přemýšlel o odchodu do exilu. Aleš Lederer také připomíná bouřlivá devadesátá léta, kdy se účastnil mnoha žurnalistických projektů, mimo jiné i vydávání mimořádně kvalitního deníku, který poněkud předběhl dobu. A kdo by u vyhlášeného knižního nakladatele čekal úvahy o knížkách, o nakladatelských úspěších a neúspěších, dočká se taky.

Ctíme pluralitu pohledů a názorů

„Nakladatelství je obrovské dobrodružství. Každá kniha se na trhu chová jinak a těžko se dá dopředu odhadnout zájem čtenářů. Člověk vydává knihy podle osobního vkusu, ale musí také platit tiskárny, zaměstnance a investovat do nových titulů. Takže se musí i vydělávat,“ říká Lederer a dodává: „Ctíme pluralitu pohledů a názorů na to, jak by měla fungovat demokracie. Samozřejmě se do výběru titulů promítá především liberální pohled. Ale už naše samizdatová revue Prostor z počátku 80. let stála někde mezi tvrdým disentem a šedou zónou. Nechtěli jsme vykopat co nejhlubší příkop. Neustálé rozdělování a nesmířlivé debaty nikam nevedou, jen to zhoršuje atmosféru ve společnosti.“

Mám obavy, když hlasy ve volbách dostávají populisté.

Aleš Lederer nezapře bývalého novináře a politického komentátora, v závěru Osudů uvažuje nad tím, co nás čeká: „Mám obavy, když hlasy ve volbách dostávají populisté. Ti vidí jen sami sebe, svoje výsledky. Nedokáží spolupracovat, což by mělo být principem současného světa. Chtějí jen znovu vyhrát. Populisté umějí říci A, ale už ne B, protože ani nevědí, že nějaké B nastane. Jenže politika se musí dělat s rozmyslem na mnoho tahů dopředu.“ Jeho vzpomínky i úvahy stojí v této době za poslech.

autor: David Hertl
Spustit audio