Národní divadlo nasazuje další literární klasiku, Spalovače mrtvol

Karel Kopfrkingl předvádí novému zaměstnanci fungování krematoria, kde pracuje. Bíle laděná scéna je rozdělena do několika uzavřených buněk.

Během představení Spalovače mrtvol herci přicházejí do bytu s honosným lustrem a klavírem. Postavy bez výrazu - v bílých maskách - se pohybují po hřbitově a obývací pokoj se změní v petřínskou rozhlednu. Dvořákovu Novosvětskou střídají ztřeštěné hity.

Spalovačem mrtvol se v Národním divadle poprvé představí režisér Jan Mikulášek, který si práci na divadelní hře pochvaluje. „Pracovalo se nám skvěle. Když máte látku a materiál rádi, tak je to vždycky radost. Pro mě to bylo velice příjemné a intenzivní zkoušení,“ říká Mikulášek.

Když se řekne Spalovač mrtvol, většině lidí se vybaví film Juraje Herze. V divadelním zpracování se ale tvůrci s filmem z roku 1968 nesrovnávají.

„Herz otevřeně přiznává, že film dělal pro pobavení lidí. My máme jiná východiska. Obsazením i celým konceptem se od filmu lišíme natolik, že během pár minut naší inscenace lidi na Hrušínského a filmového Spalovače mrtvol zapomenou,“ myslí si režisér.

Čtěte také

Srovnávání s filmem se chtěla vyhnout i představitelka Lakmé Pavla Beretová. „Konfrontace s filmem pro nás během prvního týdne čtení ztratila hodnotu. My jsme v příběhu hledali skutečné propojení teď a tady. A já jsem si úplně svobodně hledala svoji Lakmé sama za sebe,“ popisuje Beretová.

Hlavní roli Karla Kopfrkingla hraje Martin Pechlát. Na jevišti je celé dvě hodiny, hraje se bez přestávky. Hned několik rolí najednou hraje Vladimír Javorský. Ten se na jevišti z pokušitele a nacisty mění v oběť režimu.

Ladislav Fuks: Spalovač mrtvol|foto: Petr Neubert

Ladislav Fuks: Spalovač mrtvol|foto: Petr Neubert