Národní pak Wádí Džimál: nejen panenské pláže, ale také tradiční životní styl Beduínů

Pravidelné čištění zubů bylo součástí arabské kultury už před tisíci lety. Větévky keře salvadory perské poskytovaly účinné zubní kartáčky. Beduíni v Egyptě je používají dodnes. Salvadora perská a další pouštní flóra i fauna je součástí národního parku Wádí Džimál na jihu egyptského pobřeží Rudého moře. Ukrývá i bývalé římské doly smaragdů. Park chrání také přilehlé panenské pláže před zástavbou turistickými resorty.

Tohle je dobré na cukrovku, jí se to buď jen tak, anebo se to namočí ve vodě. A bacha, je tam pecka. My tomu říkáme hiďlíď,“ trhá mi Alí ze stromu něco jako datli. Skutečně se tomu říká pouštní datle a je to hodně hořké.

Přírodou proti civilizačním chorobám

Tamhle je zase jiný strom. Ten je dobrý proti ledvinovým problémům. My tady jíme všechno přírodní. Žádnou chemii. Velbloudí, ovčí i kozí mléko, maso z našich zvířat. Tady to není jako ve městech, tam je to samá cukrovka a samé ledvinové kameny,“ medituje Alí. Civilizační choroby si prý na beduíny nepřijdou.

Pouštní datle hiďlíď jsou dobré na cukrovku, další plody působí proti ledvinovým kamenům

Alí je z beduínského kmene Abábda, bydlí na okraji rezervace a teď pracuje jako hlídač národního parku Wádí Džimál. My jsme s Alím vyjeli jen kousek, asi deset kilometrů od pobřeží směrem do hor. Zastavili jsme v milosrdném stínu pod velkým osamělým stromem. Je tady všude strašně much.

Někdy dělám pro turisty výpravu na velbloudech, jedeme od pobřeží údolím Wádí Džimál, tamhle dál po cestě až k chrámům bývalých římských dolů. Je to cesta na čtyři dny,“ popisuje Alí.

Za chvíli už mi ukazuje keře arák, které také tady ve Wádí Džimál rostou. Z těch se tradičně získávaly větvičky, kterými si beduíni čistili zuby. Alí teď ulomil konec jedné z větví, v lomu jsou takové štětinky. Konec klacíku rozžvýkal zuby, takže na konci vznikl takový kartáček. A teď si úplně suverénně čistí zuby, jako kdyby měl moderní zubní kartáček.

Zachovat panenské pláže

Vrátili jsme se s Alím z hor dolů na základnu správy národního parku přímo u tyrkysových vod zdejšího pobřeží. Potkávám tu jednoho ze správců parku Ajmana Karabáwího: „2000 kilometrů čtverečních tvoří mořská část národního parku. Patří do ní třeba tamhle ten ostrov Wádí Džimál,“ ukazuje Ajman na plochý písčitý kousek země nedaleko od pobřeží.

Boj mezi investory a ochranou přírody: místní si přejí, aby pobřeží zůstalo nedotčené

Má úžasně zachovalou kolonii korálových útesů, na jeho písečné pláže kladou pětkrát ročně vejce mořské želvy. Je to druhé místo na světě s největší koncentrací ostříže popelavého, což je velmi ohrožený dravec,“ ukazuje Ajman Karabáwí i panenské pláže s bílým pískem a zelenými porosty mangrovníků.

Je tu určitý boj mezi investory a mezi ochranou přírody. Já jako místní člověk ale chci, aby pobřeží zůstalo nedotčené, jako je dnes. Nevidíte odtud jediný hotel,“ libuje si Ajman. A tohle je na egyptském pobřeží Rudého moře stále vzácnější pohled.

Spustit audio

Související