Nechat život za sebou. Země nomádů je film o síle jít dál a nestarat se o to kam

Papundeklový Pán prstenů sice po mnoho let ležel zapomenutý kdesi v leningradském archivu, teď se však dočkal obrovského zájmu. Povede se to samé i snímkům aspirujícím na letošní Oscary, nebo jen sesbírají sošky, ale z análů už je nikdo za pár let nadšeně lovit nebude? Poslechněte si první díl čelistního speciálu!

„Přese všechnu obrazovou kvalitu a eleganci se mě to valně nedotklo,“ krčí Aleš rameny nad horkým oscarovým favoritem, kritiky opěvovaným filmem Země nomádů o lidech, kteří se vzdali klasického života a kočují obytňáky napříč Spojenými státy.

„Dokumentární výpověď knihy Jessicy Bruder a poněkud ‚naučený‘ narativ skutečných nomádů opentlila režisérka Chloé Zhao ještě fiktivním příběhem ženy (ve skvělém podání Frances McDormand) smiřující se cestou se smrtí manžela a ztrácením svého místa ve světě. A já to víc než metaforu současný Ameriky vnímám jako jednoduchej hladivej film o odvaze sebrat se a jít dál,“ popisuje Vítek.

„Čekal jsem, že to bodne, ale leze mi z toho trochu konvenční, dekorativní, estetizovaný neštěstíčko. Na mě přeci jen trochu prostý a lehce zapomenutelný,“ uzavírá přísně Aleš, který však přiznává, že možná coby typický český rejpal, který navíc nikdy nespal v karavanu, není tématem zasažen tak intenzivně jako americký divák. Sošku by tedy osobně udělil jen za krásné vykreslení nomádské problematiky chození na toaletu.

Uzemnil Šárku Gmiterkovou další z oscarových aspirantů Ma Rainey – matka blues, nebo ji víc zaujal příběh o chlapci krátce disponujícím třemi penisy? Mají v Polsku více práv ženy v produktivním věku, nebo psí penzisté? Kdo je zásadně nejpodvratnějším článkem rodiny a proč zrovna babička? Koho dožene švédská true crime série Modli se, poslouchej, zabíjej pod most? Dal by si Tonda Tesař houževnatý vodní celer? Kolik lidí už uštknul Vítek? Trápí Aleše syndrom mrtvého zadku? A vyrazí spolu chlapci na pochod příšer s expanzní gumou? Poslechněte si Čelisti a obejměte koně.