Nejlepší filmy roku 2021 podle Radia Wave: Na cestě za draky, červy, loutkami a vykopávkami

13. prosinec 2021

Na svých filmových cestách jsme letos navštívili různé kouty světa i přilehlých galaxií a vracíme se s pořádně kořeněným výběrem deseti největších filmových zážitků roku. Čelně tu na sebe naráží vesmírná epika, animovaná fantasy, surreálný muzikál, slow cinema, dokumentární hybrid a jedna tradiční road movie, která nekompromisně převálcovala konkurenci.

1. Na cestě
(Hit The Road, režie Panah Panahi)

Z filmu Na cestě

Absolutní triumf režijní invence: v libovolných pěti minutách íránské road movie Na cestě je víc nápadů a emocí než v celé hlavní soutěži jakéhokoli letošního festivalu. Celovečerní debut (!) Panaha Panahiho (syna slavného otce Jafara) uchvacuje neuvěřitelnou jistotou ve střídání komediálního a tragického tónu, skvostným herectvím i brilantním zachycením rodinné dynamiky, v němž je prostor pro tiché politické gesto. Vzácně nepatetická masterclass v královské disciplíně smích skrze slzy i nenápadný vrchol letošního MFF Karlovy Vary. Ojedinělý druh filmu, kdy vám hrdinové chybí už při závěrečných titulcích.

2. Dny
(Rizi, režie Tsai Ming-liang)

Z filmu Dny

Žijící klasik tchajwanské nové vlny a jeden z jeho nejkrásnějších a nejkatarznějších filmů. Asijský mistr urbánní izolace Tsai Ming-liang zůstává filmem Dny králem subžánru slow cinema a skrze nevídané kompoziční mistrovství a schopnost hypnoticky vyprávět beze slov tentokrát léčí naše civilizační choroby a tiky. Po projekci budete mít chuť objednat si akupunkturní kouřovou terapii s tchajpejskou pájkou, hýžďovou masáž s happy endem a nejmíň tři lechtivé kalendáře Isuzu. Dny přináší dojetí jiného druhu: vládne tu čistá a hluboká empatie, nezapomenutelná všednost. Emocionální wellness pro diváka i hlavního hrdinu od tvůrce, který strávil kariéru tím, že se na něj něžně a s láskou díval.

3. Annette
(režie Leos Carax)

Z filmu Annette

Tak můžeme začít? Nejbizarnější muzikál světa vystavěný z repetic a na dřeň obnažených milostných frází, ve kterém je navzdory centrální roli oživlé loutky víc života a významu než ve všech La La Landech světa. Leos Carax je strážce tajného cinefilního ohně a jeho filmy pořád fungují jako paralelní vesmír s vlastními pravidly a svérázným jazykem, který se tak úplně nepodobá ničemu. Annette testuje hranice přijatelného. Jde o film, který se člověka snaží zabít, aby ho zachránil. Nikdo neumí divákovi vyrvat oči z hlavy a obrátit je naruby jako právě Carax. Zíráte do propasti a ona do vás. Racionalita se přeceňuje, imaginace zachrání svět. Nebo mu aspoň vystrojí důstojný funus.

4. Duna
(Dune, režie Denis Villeneuve)

Z filmu Duna

Román Duna byl pro filmaře až dosud jako zkouška gom džabbárem, kterou nedokázali dotáhnout do konce ani vizionáři jako Alejandro Jodorowsky nebo Ridley Scott (David Lynch sice došel až do finiše, ale výsledek byl spíš ostuda než triumf). Denisi Villeneuvovi se výlet na planetu Arrakis povedl především proto, že univerzum Franka Herberta tu vytváří organický ekosystém. Uvnitř úchvatných, monumentálních prostředí tepou až překvapivě jímavě konflikty životně působících hrdinů. Epika roku.

5. Vykopávky
(The Dig, režie Simon Stone)

Z filmu Vykopávky

Vykopávky jsou kultivovaně vyprávěným melodramatem, které stylem evokuje zjitřený lyrismus Terrence Malicka. Řetězí se v nich motivy utajené či neopětované lásky, bolestně pociťované samoty, kterou hrdinové nedokážou (nebo nemůžou) překonat. Vedle skvělého snímání, precizního střihu a jímavé hudby dominují snímku výteční herci. Carey Mulliganová je v roli energické, emancipované, ale křehké ženy nesmírně suverénní, Ralph Fiennes pak coby archeologický outsider Brown předvádí jeden z nejdojemnějších výkonů své kariéry.

6. Paříž, 13. obvod
(Les Olympiades, režie Jacques Audiard)

Z filmu Paříž, 13. obvod

Takřka sedmdesátiletý odchovanec festivalu v Cannes Jacques Audiard natočil snímek o nezávazném životě Pařížanů – unikavý, jako vztahy mezi mladými. Obyčejný, bez velkých témat. Možná proto jeho novinka o romancích, frustracích a smutcích vibruje opojnou energií a lehkostí. Audiard vypráví o trnitých cestách mezilidského soužití, různých podobách sobectví a neschopnosti pustit si druhé k tělu, o potlačované bolesti. Suverénně meandruje mezi epizodickou formou a souvislým vyprávěním. A když se odloupne prvotní slupka povrchního zkratkovitého jednání postav, útočí nekompromisně i na komoru. Tu srdeční.

7. Otec
(The Father, režie Florian Zeller)

Z filmu Otec

Stařecká demence pojatá jako dezorientující psychothriller odehrávající se převážně v jednom bytě. Florian Zeller skládá svůj film ze zákeřně nevyzpytatelných variací na tytéž motivy, ze kterých nám, stejně jako hlavnímu hrdinovi, zůstane jen tragický a děsivý pocit zmatku z hroutících se základních jistot. Příběh stárnoucího Anthonyho, který díky psychické chorobě postupně přichází o kontrolu nad svou životní situací, a tím i o vlastní důstojnost, je také hereckou masterclass Anthonyho Hopkinse. A vy jste kdo?

8. Quo Vadis, Aida?
(režie Jasmila Žbanić)

Z filmu Quo Vadis, Aida?

Režisérka Jasmila Žbanić k zachycení absurdity války bojiště nepotřebuje. Ve strhujícím tempu sleduje proces vzniku jedné z nejděsivějších genocid posledních desetiletí očima překladatelky Aidy. Spojenečtí vojáci se tváří, že mír je na dosah, stejně jako generál Mladić. Jen pár formalit, něco zkontrolovat. Končí to tisíci popravených. Aida bezmocně hledí na přicházející tragédii – jak osobní a rodinnou, tak dějinnou. Je na vině lidská zbabělost, neschopnost, shoda náhod nebo nepochopení celé situace? Těžko říci, hlavně se tak ale stalo s enormně děsivou samozřejmostí.

9. Raya a drak
(Raya and the Last Dragon, režie Don Hall & Carlos L. Estrada)

Z filmu Raya a drak

Nejlepší animák roku a tzv. okamžitá klasika. Disney svůj princeznovský brand obohatil o nečekaně ambiciózní, vizuálně ohromující a dobově relevantní rodinný film, který chytře baví, netriviálně dojímá, a ještě dokáže říct cosi podstatného o lidském strachu, pospolitosti a (ne)důvěře v sebe i ostatní. Raya a drak je víc než jen esteticky rozmanitá, navzdory mnoha zápletkám a postavám s přehledem vyprávěná, eskapistická podívaná: je to nezapomenutelná výprava do lidské duše i mytologie jihovýchodní Asie. A James Newton Howard pro ni napsal svůj nejlepší soundtrack od časů Temného rytíře.

10. Policejní film
(A Cop Movie, režie Alonso Ruizpalacios)

Ze snímku Policejní film

Syrová policejní romance, úvaha o spojnicích mezi prací strážníka a herce i brilantní esej na téma možnosti inscenovaného dokumentu. Ruizpalacios potvrzuje, že patří k formálně nejvynalézavějším filmařům současnosti. Jeho schopnost bruslit mezi různými polohami a přístupy je dechberoucí. Policejní film tak spojuje vtahující rekonstrukci všednosti policistů v Mexico City, osobní herecký deník o přípravě na náročnou roli i dokumentární výpověď o tom, jak korupce rozežírá sociální strukturu současného Mexika. Malý pitaval z velkého města, v němž nejsou vítězové. Jen zbytky unavené spravedlnosti.

 

Zvláštní uznání (abecedně):

Moucha v kufru (Mandibules, režie Quentin Dupieux)
Nikdo (Nobody, režie Ilja Najšuller)
Shoky & Morthy: Poslední velká akce (režie Andy Fehu)
The Block Island Sound (režie Kevin McManus)
Zprávy ze světa (News Of The World, režie Paul Greengrass)

Které filmy byly letos nejveselejší? Na koho se Aleš dívá něžně a s láskou? Co vidí Vítek, když hledí do propasti? Čím píchají Tondu bene gesseriťanky? Co sní dětem Voldemort? A pomůže nám sluníčko? Dozvíte se, když si pustíte celý příspěvek.

Spustit audio

Související

Více o tématu

Mohlo by vás zajímat

E-shop Českého rozhlasu

Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.

Václav Žmolík, moderátor

tajuplny_ostrov.jpg

Tajuplný ostrov

Koupit

Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.