Nejmenší místnost na zámku v Compiègne? Napoleonova ložnice! Místo na prostor si potrpěl na vybavení

Francouzské městečko Compiègne je známé díky mírovým dohodám na konci první světové války, které byly podepsané v tamním vagónu. Málo se ale ví o jiné významné památce – o královském loveckém paláci. Pro svou velkolepost si ho oblíbily televizní i filmové štáby. Interiér zámku tak mnohdy vidíme na stříbrném plátně.

Zámek najdete přímo v centru města. U vstupu mě vítá Etienne Guilbert, hlavní kurátor a historik na zámku v Compiègne.

Velkorysé letní sídlo

Zámek byl ale postavený až ve druhé polovině osmnáctého století. A to na požádání krále Ludvíka XV. Právě on si oblíbil místní lesy a často sem jezdil na lov,“ říká mi Etienne s tím, že zámek byl doslova letním sídlem.

Čtěte také

Král tady trávil vždy jeden měsíc, maximálně pět týdnů. Namítám, že je to celkem málo na tak obrovský zámek… „Král ale přijel s celým dvorem a ten se musel někde uložit. Navíc tady bydleli i ministři. Compiègne totiž patřilo, společně s Versailles a Fontainebleau, ke třem rezidencím, kde král úřadoval a podával rady,“ dozvídám se.

Na počátku devatenáctého století si zámek pro sebe převzal Napoleon. A protože už se v té době korunoval na císaře, z královské se tak stala císařská rezidence,“ pokračuje Etienne.

Prodlužovačky a pidiložnice

Stoupáme po čestném schodišti, které vede do císařských komnat. „Císařova komnata, jak je vidět, je o dost menší, než byla ta královská. Je nejmenší ze všech místností. Napoleon tady překvapivě tolik prostoru nevyžadoval. Dekorace a mobiliář je zato majestátní. Všimněte si těch symbolů – červené barvy nebo výšivky včely,“ ukazuje kurátor.

Císařská ložnice byla menší než královská; Napoleon nepotřeboval příliš prostoru, zato vybavení bylo majestátní

To už mě ale vede do místa, kam veřejnost nesmí. Některé chodby a schodiště v zámku nejsou dosud osvětlené. Používají tak důmyslný systém lamp, které jsou spojené prodlužovačkami.

Divadlo do filmových kulis

Tak tady ho máme! Královské divadlo v Compiègne. Čas od času se tady mohou uspořádat malá představení, ale jako pravidelné divadlo už fungovat nesmí. Prostor nesplňuje bezpečnostní nařízení,“ krčí rameny Etienne.

Tohle divadlo je totiž z roku 1832, jak vysvětluje historik Etienne Guilbert. Za oponou jsou prý i původní rekvizity. Prostor renovovat nechtějí, starý vzhled divadla totiž teď rádi využívají filmaři.

Úspěch jim přináší: naposledy se tady točil snímek Ztracené iluze, který zrovna tento rok usiluje o francouzské filmové ceny, slavné Césary.

autoři: Marie Sýkorová , | zdroj: Český rozhlas
Spustit audio

Související