Neklidná, temperamentní, svobodomyslná i tvrdohlavá. Nejen taková byla Milena Jesenská

Rodačku z Prahy (*1896) poznamenala smrt matky. Po celé dětství se snažila Milenu všestranně kultivovat, ale zemřela, když dceři bylo jen 16 let.

Čtěte také

Rok 1924: Popis jednoho zápasu. Úmrtí analytika absurdity moci Franze Kafky

Milenin vztah k otci, váženému univerzitnímu profesorovi Janu Jesenskému, nebyl jednoduchý. Absolvovala elitní pražské dívčí gymnázium Minerva (1915) a na přání otce studovala pár semestrů medicíny, dlouho tam ale nevydržela.

Vzpurná a vášnivá Milena inklinovala k životu intelektuální bohémy. V kavárnách se setkala se spisovateli Maxem Brodem a Franzem Werfelem, bláznivě se zamilovala do Ernsta Pollaka, o deset let staršího židovského literáta. Provdala se za něj a společně v březnu 1918 odešli do Vídně.

Chod domácnosti financovala především Milena: psala do módních magazínů a v době, kdy bylo peněz málo, se snažila dávat zájemcům hodiny češtiny. A také nosila kufry na nádraží… Postupně si vybudovala pověst schopné novinářky. Po vzniku samostatného Československa přispívala do pražských novin a časopisů jako „vídeňská“ korespondentka a její práce zajímavě zachycují atmosféru Rakouska v prvních poválečných letech.

Dva lidé mohou mít jen jeden jediný rozumný důvod pro to, aby se vzali, a to je ten, že se nemohou nevzít. Že prostě nemohou bez sebe žít. Beze vší romantiky, sentimentality, tragiky, to existuje. To existuje totiž denně, a je-li to láska či něco jiného, je to rozhodně nejcennější a nejoprávněnější pocit na světě.
napsala Jesenská v jednom z nejslavnějších článků Ďábel u krbu

Nejkrásnější dopisy

Fascinace povídkou Franze Kafky, kterou se rozhodla přeložit, ji přivedla ke vzájemné spolupráci s ním (seznámili se během Mileniny krátké návštěvy v Praze na podzim 1919) a posléze i k milostné korespondenci. V mnohém se přitahovali a současně lišili. Setkali se dvakrát, potom si už jen psali. 

Logo|foto:Český rozhlas

Okouzlení, jež vzbudila v Kafkovi, lze cítit i po letech: „Ona je živoucí oheň, jaký jsem dosud nepoznal,“ líčil v dopise příteli Maxi Brodovi. Vzájemnou korespondenci měl ukončit v roce 1923 sám Kafka, který údajně nechtěl, aby přátelství sklouzlo do erotické roviny. Nabízí se ale i jiné vysvětlení, zhoršující se Kafkův zdravotní stav; zemřel v červnu 1924.

„Jsou to jedny z nejkrásnějších milostných dopisů, jaké jsem kdy četl,“ napsal Max Brod. Někdy v té době se rozpadá Milenino manželství s Pollakem. Poznává Franze Xavera Schaffogtsche a odchází s ním do vesnice nedaleko Drážďan, kde publikuje v tamějších levicově orientovaných časopisech. I tento vztah ale končí a roku 1925 se Milena vrací do Prahy, kde se v roce 1927 podruhé provdala za českého architekta Jaromíra Krejcara.

V roce 1928 se jim narodila dcera Jana. Milenu ale sužovaly zdravotní problémy a bolesti tišila morfiem, na kterém se stala závislou a podstoupila drsnou odvykací kůru.

Na doraz

Jesenská byla v té době součástí pražské literární scény, uplatnila své schopnosti především jako novinářka, přispívala do deníku Tribuna, Národních listů, Lidových novin, na konci dvacátých let byla krátce redaktorkou týdeníku Pestrý týden.

Logo|foto:Český rozhlas

Své články vydala i knižně v Topičově nakladatelství, velký úspěch slavila její kuchařka Mileniny recepty (sama nikdy nevařila – ve skutečnosti šlo o recepty, které nasbírala od čtenářek svých článků).

Čtenáři měli rádi její svěží styl a lidský přístup k tématu. Poutavé příběhy stavěla z vlastních pocitů a postřehů. Její pronikavé a jazykově vybroušené fejetony a reportáže se dočkaly světového uznání. Své fejetony shrnula do souborů Cesta k jednoduchosti a Člověk dělá šaty. Překládala tvorbu německých, francouzských, anglických, amerických a ruských autorů.

Neklidná, temperamentní, svobodomyslná, tvrdohlavá, neústupná, vzdorovitá – ale také vnímavá, bystrá a vše prožívající i konající opravdově, někdy doslova na doraz. Taková byla podle svědectví Milena Jesenská.

„Vysoká, elegantní, pohybovala se vláčným, rytmickým krokem, měla velké, výrazné ruce a dlouhé vlnité vlasy. Nosívala dlouhé, splývající róby v modrošedých a fialových odstínech,“ napsala o ní britská novinářka Mary Hockadayová.

Komunistická etapa

Manželství s levicově orientovaným Krejcarem přivedlo Jesenskou v roce 1931 do KSČ a k publikování v Tvorbě nebo komunistickém magazínu Svět práce. V domě, kde tehdy žila, se na pravidelných sobotních debatách u párku scházela levicová kulturní společnost. Býval tam hostem například Julius Fučík, v bytě se po vydání zatykače ukrýval Klement Gottwald. Z komunistického poblouznění ale Jesenská vystřízlivěla.

Čtěte také

Múza Franze Kafky Milena Jesenská se narodila před 120 lety

„Byla od přírody málo náchylná k politickým iluzím a uměla se od nich proto také lehčeji osvobodit. Byla ušetřena degenerace v profesionální revolucionářku,“ napsala její pozdější kolegyně z koncentračního tábora Margarete Buber-Neumannová.

Sama Jesenská viděla své členství v KSČ takto: „Jednou jsme se usnesli, že je něco bílé, druhý den jsme se museli usnášet, že je to černé.“ Její členství v KSČ skončilo v roce 1936, kdy odmítla politické procesy ve stalinském Sovětském svazu.

Milena v Přítomnosti

Od roku 1930 psala Jesenská do Peroutkovy Přítomnosti. Články pro tento týdeník lze označit za její novinářský vrchol. Patří k tomu nejlepšímu, co československá žurnalistika v předválečné době nabízela. V osobním životě úspěšná nebyla, manželství s Jaromírem Krejcarem se rozpadlo, Jesenská později žila s Evženem Klingerem. Pro Přítomnost psala i po březnu 1939, kdy už byla zapojena v protinacistickém odboji. Podílela se na vydávání ilegálního časopisu V boj a pomáhala při emigraci řadě rodin – především rakouským a německým Židům v Praze a také českým vojákům.

Čtěte také

Víte, kde rád v Praze pobýval Franz Kafka?

Jesenská je „předávala“ medikovi Joachimu von Zedwitzowi, který je převážel na Ostravsko do blízkosti polských hranic, odkud pokračovali dál na sever. V listopadu 1939 byla Jesenská zatčena a po pobytu ve věznici v Drážďanech deportována do koncentračního tábora Ravensbrück. Pracovala tam na ošetřovně a i v těžkých podmínkách si podle svědectví zachovala vnitřní svobodu, intelektuální nezávislost a praktický rozum.

Její chatrné zdraví ale nevydrželo a 17. května 1944 tu zemřela. Vzpomínky spoluvězenkyně Buber-Neumannové Kafkova přítelkyně Milena vyšly v češtině poprvé v roce 1982 u Škvoreckých v Torontu. Daleko více publikací o ní vyšlo po roce 1990.

V dubnu 1995 jeruzalémský památník holocaustu Jad Vašem udělil Jesneské cenu Spravedlivá mezi národy a v říjnu 1996 ji Václav Havel in memoriam propůjčil Řád Tomáše Garrigua Masaryka II. třídy.

Celý pořad, který jsme v premiéře vysílali v roce 2017, najdete v audiozáznamu.