Nemají krávy mořskou nemoc? Na plovoucí farmě v Rotterdamu tvrdí, že ne – a prý se jim na vodě daří

Nizozemci jsou na vodě jako doma. Po staletí se jejich život točí kolem moří, řek a kanálů. V soužití s vodou hledají hranice možného i dnes. Právě v Nizozemsku vznikl před časem unikátní projekt – kravín plovoucí na hladině největšího evropského přístavu. A jelikož tamní krávy pocházejí z nizozemského chovu, na život na moři si podle zpravodaje Viktora Daňka zvykly bez potíží.

Stojím právě v Rotterdamu v jednom z přístavních doků, v dáli vidím vysoký jeřáb, který nakládá písek. Přede mnou se nachází úplně jiný náklad: na pontonech pluje kovová konstrukce a přímo na ní žije čtyřicet krav.

Jídlo za každého počasí

Nacházíme se na první plovoucí farmě na světě,“ vítá mě Minke van Wingerdenová z nejvyššího patra zastřešené konstrukce, zatímco za ní zpoza ohrady zvědavě natahují krky stračeny. Spolu s manželem Peterem zdejší kravín na vodě před dvěma lety vybudovali.

Čtěte také

Byl to jeho nápad, přišel s ním v době hurikánu Sandy v roce 2012. Když v New Yorku začalo po dvou dnech docházet v obchodech jídlo, pomyslel si: proč přímo ve městě nevytvořit plovoucí farmu?“ vzpomíná na začátky.

Statek na vodě může fungovat bez ohledu na nepřízeň počasí, a to kdekoli, kde se dá kotvit. Aby nápad přenesli z papíru do praxe, spojili se s experty, sami totiž zkušenosti v zemědělství neměli.

Krávy mořskou nemoc nemají

Jako dítě jsem si na statku hrála a mám krávy ráda, ale to byla moje jediná zkušenost s nimi. Pocházím sice z venkova, ale v Rotterdamu žiju přes třicet let,“ směje se Minke.

Nápad ale vyšel. Čtyřicítka krav se přes malý můstek přes den může volně vydat napást do ohrady na pevnině, většinu času ale tráví na moři. Jelikož se statek pod námi sice velmi jemně, ale přece jen pohupuje, jedna věc mi vrtá hlavou: Nemohou krávy dostat mořskou nemoc?

Jako dítě jsem si na statku hrála a mám krávy ráda, ale to byla moje jediná zkušenost, směje se Minke

Kdepak, nedostanou ji. Žijí tady už dva roky a jsou uvolněné, jak vidíte. Dávají výborné mléko, jejich srst se leskne, cítí se tady dobře,“ ujišťují mě farmáři.

Krmivo ze zbytkových produktů

Jeden ze zaměstnanců farmy vytahuje na břehu pro krávy krmivo z auta, vyndává je sem v přepravkách. Vidím třeba mrkve, které pocházejí ze supermarketů, neprodané, celkem pěkné. V dalších přepravkách melouny, úplně krásné, přitom by se vyhodily, protože některé jsou rozbité. To všechno bude vítaná svačinka.

Čtěte také

„Veškeré krmivo pochází z města, jsou to i různé další zbytkové produkty jako pivovarské mláto, slupky z brambor nebo tráva posekaná na fotbalovém a golfovém hřišti,“ vysvětluje mladý pár.

Kravín funguje jako uzavřený systém: na střeše si sbírají vlastní dešťovou vodu, kterou po pročištění zvířata pijí. Elektřinu vyrábějí solární panely. Speciální robot bez přestání jezdí po podlaze a vysává hnůj, který se následně suší a v peletách ho jako hnojivo odebírá město zpět.

Snažíme se být udržitelní, jak jen to jde, a současně využíváme vyspělé technologie. Myslíme si, že by se mladí lidé měli naučit vnímat zemědělství jako atraktivní, sexy obor. A jak vidíte, klidně je možné stát se farmářem uprostřed velkoměsta,“ motivují manželé.

Úplně jiná chuť!

Na dohled od plovoucího kravína si Minke van Wingerdenová s manželem otevřeli dřevěný obchůdek, ve kterém své výrobky prodávají. Nakupovat sem chodí pravidelně třeba i námořníci ze zdejšího přístavu.

Svoje produkty prodávají manželé z plovoucí farmy v přilehlém obchůdku. A mají samé dobrůtky!

Kapitán na mé dřívější lodi sem chodil často. Pochází z Rotterdamu a vždy, když jsme tady kotvili, nám říkal, ať se tady určitě zastavíme,“ ukazuje mi Tony v tašce, jaké pochutiny nakoupil. Jogurt s jablky, skořicí a rozinkami a ještě kyblík pro Nizozemsko typického hustého bílého jogurtu k tomu.

Když tohle koupíte v supermarketu, chutná to úplně jinak. Samozřejmě je to taky více čerstvé, ale chodím sem kvůli kvalitě, to je něco jiného než v obchodě,“ libuje si.

Čtěte také

Podle Minke van Wingerdenové se lidé nejdříve na kravín plovoucí v přístavu dívali trochu podezřívavě, brzy si jej ale oblíbili. „Když jsme začínali, lidé si stěžovali, že naše mléko vydrží v lednici jen osm dní, ale postupně se naučili, že čerstvost jde v ruku s krátkou dobou trvanlivosti. Teď máme zákazníky, co chodí jednou dvakrát týdně dokonce z druhého konce města.“

A tak jsou nakonec spokojení zákazníci i krávy. Majitelé plovoucího statku teď doufají, že by se jejich nápad, jak udržitelně hospodařit přímo ve městě, mohl uchytit i jinde.

autoři: Viktor Daněk ,
Spustit audio

Související