Není Janov jako Janov. Ten u Litomyšle inspiroval i Jiráska

Janov u Litomyšle leží v malebném údolí Končinského potoka, který pramení v jedné z místních částí Janova, Mendryce a samotným Janovem dál protéká. Název obce vznikl počeštěním. Původně se jmenovala Jansdorf, zjednodušeně řečeno Janova vesnice. To odkazuje na skutečnost, že toto sídlo zřejmě už v první polovině 13. založili chudí ale pracovití Němci pravděpodobně z Franska a Durynska. Za 2. světové války patřil Jansdorf do Sudetoněmecké říše a po jejím skončení čekal zdejší většinové německé obyvatelstvo odsun a obec se téměř vylidnila.  

Tajemství starých varhan

Dnes už ale zase žije v Janově téměř tisíc obyvatel a míří tam stále častěji také turisté. Především do okolních lesů, které lákají k procházkám, výletům nebo cykloturistice. Blízko to mají stejně do Litomyšle i do Svitav a vypravit se mohou také například na českomoravské pomezí Javornický hřeben nebo Kozlovský kopec a odtud až do České Třebové. A podobně jako jeho jmenovec v Itálii, přístav Janov, i v tento Janov má něco společného s vodou. Sousedí s obcí Benátky a v janovské místní části Gajer je evropské rozvodí.

Interiér kostela sv. Filipa a Jakuba v Janově|foto:Šárka Rusnáková, Český rozhlas

Dominantou obce je barokní kostel sv. Filipa  a Jakuba z roku 1642. Chrám už ale v obci stával podle písemných zmínek od poloviny 14. století. Současný svatostánek má ale pohnutou i novodobou historii. V roce 1957 do jeho věže uhodil blesk a zapálil ji. Oheň se podařilo uhasit, takže se příliš nerozšířil, ale například na varhany při mších hrát nemohli, byly promočené. Opravili je až před pár lety. A tehdy našli v jejich útrobách zápisky v němčině. Pravděpodobně tehdejší  varhaník v nich popisuje historické události konce 2. světové války, osvobození a následné první české mše.

Zámeček na Mendryce

Jedním z nejpůvabnějších zákoutí Janova je původně lovecký zámeček na Mendryce s kaplí sv. Huberta. Název tohoto sídla je zkomoleninou jména Marie Manrique de Lara y Mendosa, manželky Vratislava II. z Pernštejna, který sídlil na zámku v Pardubicích. Zámeček tehdy uprostřed hlubokých lesů nechal na konci 16. století pro svou manželku postavit.

Zámeček na Mendryce byl původně loveckým uprostřed lesů|foto:Šárka Rusnáková, Český rozhlas

Jak šla léta, lidé Manrique přejmenovali na Mendryku. Mimochodem tato původem španělská šlechtička byla i přes tehdejší převážně protestantskou českou společnost silně věřící katolička. A je to právě ta žena, která dovezla do Prahy slavné pražské Jezulátko. Jedno Jezulátko mají na Mendryce dodnes také.

Jiráskova Lucerna

Po skončení 2. světové války propadl zámeček na Mendryce státu a v 60. letech minulého století tam začalo vznikat to, co je v něm dnes, Charitní dům sester Vincentek pro přestárlé řeholnice. Je to ale také místo, které zřejmě inspirovalo Aloise Jiráska k jeho nejslavnější divadelní hře Lucerna z roku 1905.

Přímý důkaz chybí, ale víme například, že Mendryku Alois Jirásek při svém působení v Litomyšli rád navštěvoval. A také, že právě zde objevil v historických pramenech robotní povinnost na litomyšlském panství svítit pánům po příjezdu na zámek lucernou, kterou zakomponoval právě do své divadelní hry.

8 fotografií