Neviděli jste krokodýla, neměli jste šťastný den, věří obyvatelé Bornea. Přípravu malajských národních parků není dobré podcenit
Malajské národní parky jsou považovány za vůbec nejkrásnější v celé jihovýchodní Asii. Jejich návštěva ale vyžaduje opatrnost a dobrou přípravu. Číhá tam totiž i nebezpečí. Některé má dost ostré zuby, velké drápy a je zatraceně rychlé. Je to ráj krokodýlů, hadů nebo nosatých opic kahau.
Zatímco si malajský boatman si prozpěvuje, najeli jsme na mělčinu a aby nezlomil lopatky lodního šroubu, tak čeká, až vítr s naší lehkou lodí pohne a dostaneme se z písečné lavice.
Jen ten malý, dvoumetrový
Míjí nás malá rybářská džunka, můj boatman si chvíli s rybářem povídá a když nás vítr za chvíli posune do hlubší vody, vyzvídám, o čem rozprávěli.
„Ptal jsem se ho, jestli už dneska viděl krokodýly. Říkal, že ano, ale jen malé, dvoumetrové. Tam, co jsme nastupovali do lodi, u dřevěného mola. Bývá tam s nimi problém, už tam zaútočili i na děti, které se koupaly."
Skvělá zpráva, právě tam jsem si před chvíli dobrou čtvrthodinu máčel ruce i nohy v teplé vodě Jihočínského moře. Jinak ale krokodýli, včetně těch mořských, nejsou na Borneu ničím výjimečným.
Čtěte také
Na rozdíl od severní Austrálie, Papuy Nové Guiney nebo Timoru útoky těchto zabijáků na člověka tady na Borneu počítají v jednotkách případů každý rok. Ti největší samci krokodýla mořského tu mají až šest metrů a osmdesát procent všech jejich útoků směřuje na rybáře v jejich vratkých loďkách.
Na vlastní nebezpečí
Cesta do národního parku Bako, na severním pobřeží malajské provincie Sarawak, vede výhradně přes mořskou zátoku. Po dvou covidových letech se brány parku zase otevřely, ale v dobrou sezónu věří místní lidé až od příštího roku.
Je deset hodin ráno a teploměr ukazuje osmatřicet stupňů Celsia. Jeden ze strážců parku mi dává instrukce:
„Zapiš se tady do té knihy a nezapomeň tam napsat, jakou trasou půjdeš a v kolik se sem vrátíš. Vezmi si dost vody a nabij si mobilní telefon. A všechno, co se ti případně stane, je na tvou vlastní zodpovědnost,“ a vzápětí si celý, i v oblečení, vleze pod vodní pumpu.
Bez krokodýla to není ono
Radu mi po pár metrech v džungli dává i skupina domácích, malajských turistů.
„Jestli vám můžeme doporučit, běžte touhle cestou, je to asi pět kilometrů tam i zpátky. Uvidíte nosaté opice kahau, spousta motýlů a možná i divoká prasata."
Nechám je odejít a alibisticky volím úplně jinou, mnohem kratší trasu. Zato s koupáním v liduprázdné, mořské zátoce.
Když se po dvou hodinách vracím zpátky, odškrtávám si setkání s jednou jedovatou stonožkou, třemi nosatými opicemi kahau a desítkami kousavých mravenců.
Ale šťastný den jsem podle místních lidí stejně neměl. Ten prý zaručuje jediná situace, kdy po cestě, po které kráčíte, spatříte procházet krokodýla.
Související
-
Sandokanův sok James Brook nebyl nepřítelem Bornea. Dokonce předpověděl, na čem země zbohatne
Malajsie je jednou z nejrychleji se rozvíjejících zemí světa. Před téměř dvěma sty léty tam sváděli boje legendární Sandokan a James Brooke.
-
Krokodýli jsou dokonalí, při krmení poznají konkrétního člověka, vypráví zakladatel krokodýlí zoo
Krokodýli jsou podobně inteligentní jako psi, říká zakladatel pražské krokodýlí zoo Libor Kopečný. Jak se krokodýli dorozumívají? A kdo je největší nepřítel krokodýla?
