Nevím, nevzpomínám si, tvrdil Jozef Tiso a dostal trest smrti. Příběh jeho advokáta Ernesta Žabkaye

„Doktor Žabkay sa zdá šikovný, ale nesmierne drahý advokát,“ povzdechl si na počátku léta 1946 slovenský politik Pavol Čarnogurský, když se chystal proces s bývalým prezidentem válečného slovenského státu Jozefem Tisem. Za obhajobu si řekl 350 tisíc korun; na uhrazení částky se měli skládat slovenští biskupové, údajně sto tisíc zaplatil spišský biskup Ján Vojtaššák.

Čtěte také

Proces s Jozefem Tisem. Proč prezident Slovenského štátu skončil tak, jak skončil

Ernest Žabkay (1910 až 1996) ukončil studia práv v Bratislavě v roce 1933 a působil v rodné Žilině nejprve jako advokátní koncipient a od roku 1938 jako advokát. Sympatizoval s levicí a patřil k okruhu levicového časopisu Dav. Coby právník měl později v letech druhé světové války obhajovat i některé slovenské Židy v jejich sporech se státem.

Dobrovolně se přihlásil k bojovým jednotkám v době Slovenského národního povstání, kvůli špatnému zdravotnímu stavu byl ale odmítnut a až do konce války se musel ukrývat.

Je pozoruhodné, že Tisovi sourozenci se rozhodli, aby jejich bratra Jozefa obhajoval právě Žabkay; v době procesu byl už vyloučeným členem komunistické strany. Někteří další z účastníků procesu byli komunisté nebo bývalí odbojáři.

Proces začal v prosinci 1946 a podle mnoha svědectví – včetně Žabkayova, které vyšlo později tiskem – Tiso svým obhájcům práci neusnadňoval. Ani na okamžik neprojevil byť jen náznak lítosti, odmítal také jakoukoliv odpovědnost za deportace slovenských Židů do vyhlazovacích táborů. „Nevím, nevzpomínám si, nikdo mi to neoznámil,“ byly podle dobového novinového reportéra během procesu Tisovy nejčastější odpovědi.

Jozef Tiso po svém zvolení v roce 1939 v Bratislavě|foto:Fotobanka Profimedia

Žabkay po procesu napsal: „Tiso nebyl vždy ochotný vyslyšet rady, které mu obhajoba dávala. Jeho scholastická tvrdost a setrvávání na vlastních názorech mu bránily vhodně využít příležitosti a zaujmout poněkud působivější postoj.“

Trest smrti překvapil málokoho, naopak to, že prezident Edvard Beneš neudělil Tisovi milost, zaskočila mnohé. Paradoxně to přispělo k tomu, že dodnes je Tiso některými lidmi vnímán jako národní hrdina a mučedník.

Žabkaye čekal po nástupu komunistů do čela státu odchod z advokacie a různá dělnická a administrativní povolání, která neodpovídala jeho vzdělání ani schopnostem; až po roce 1954 směl pracovat jako podnikový právník.

Jeho pohnutý osud s důrazem na úlohu při procesu s Jozefem Tisem připomene v pořadu Portréty historik Michal Pehr – a to včetně osvětlení skutečné role Edvarda Beneše při zvažování milosti pro Tisa.