Nevšední pamětihodnost na okraji Moskvy: v útrobách sportovního stadionu se skrývá Stalinův bunkr
Traduje se, že Moskva je od sovětských dob doslova prošpikovaná různými tajnými tunely a stavbami. Jednou takovou bývalo i záložní velitelství Rudé armády. Vžilo se ale pro něj spíš lidové označení Stalinův bunkr. Zapečetěný objekt dlouhá desetiletí chátral, než mu alespoň malou část někdejšího lesku vrátila rozsáhlá rekonstrukce v devadesátých letech.
Nachází se jenom kus od frekventované silnice, ve stínu obřích hotelů, které vyrostly na okraji Moskvy kvůli olympiádě v osmdesátém roce, takže najít tuhle pamětihodnost není tak úplně snadné. Tím spíš, že plechová vstupní vrata jsou schovaná v samých útrobách sportovního stadionu.
Velkolepé krytí
To, že se nachází zrovna tady, není náhoda. Stejně jako další utajené stavby, které v třicátých letech rostly po celé Moskvě, i tahle vznikala tak, aby nevzbuzovala žádné nežádoucí otázky.
„Bylo nutné vymyslet dobré krytí, jakousi kamufláž. A tou se stal projekt stavby velkolepého stadionu. Stadionu pro dvě stě tisíc diváků,“ vysvětluje průvodce, pan Igor Aljošin.
Objekt disponoval silou asi dvou tisíc vojáků připravených bránit nejvyšší sovětské vedení. To se do bunkru mohlo z centra Moskvy přemístit spletitou sítí sedmnácti kilometrů chodeb a tunelů. Ta ale zjevně nebyla jediným únikovým plánem.
Tajemství třetí koleje
Možnost nouzového přesunu sovětského vedení podle všeho skýtalo i metro. Konkrétně nedaleká a poněkud netypická stanice Partizanskaja. Ta má totiž místo obvyklých dvou kolejí hned tři.
„Je tu informace, byť nepotvrzená, ale pravděpodobná, že metro bylo možné považovat za náhradní variantu k evakuaci vedení a že třetí kolej sloužila pro zvláštní soupravu, dokonce možná obrněnou,“ prozrazuje průvodce.
Množství únikových cest, tankové hangáry i rozsáhlé sklady arzenálu přirozeně předurčily tohle místo k tomu, že se k němu stočila pozornost i v jedenačtyřicátém roce, když na Moskvu mířila německá vojska.
Stalinova podzemní ložnice
„Pohyb Stalina jakožto vrchního velitele se během války nijak neprotokoloval. Nezachovaly se proto žádné dokumenty. Musíme se spoléhat na vzpomínky pamětníků. Na základě toho můžeme říct, že Stalin tu strávil několik dní od 27. listopadu 1941. možná do 5. prosince. To je do začátku protiútoku rudé armády u Moskvy,“ popisuje Igor Aljošin.
Sovětský vůdce měl v bunkru svoji pracovnu a ložnici, stejně tak nechyběl ani velkolepý jednací sál s kulatým stolem. Poválečná léta a zbrojní závody ale přinesly nové výzvy.
„Objekt ale po válce ztratil svůj význam. S tím, jak se Sovětský svaz stal jednou z jaderných mocností ve devětačtyřicátém roce, objekty v hloubce devět metrů pozbyly smyslu a začaly se stavět nového typu,“ dodává Igor.
Sovětská armáda proto bunkr zapečetila a na dlouhá desetiletí ponechala svému osudu. Teprve po rozpadu Sovětského svazu vydal svoje tajemství.
