Niteworks: Když v Edinburghu vyjde na Silvestra slunce

Autor tohoto pořadu si velmi dobře pamatuje na doby, kdy Kelti přijali za své syntezátory a o něco později elektronické taneční beaty. To bylo pozdvižení a křiku! A mít tradicionalisté tehdy tu moc posílat lidi do pekla, pionýry elektro-keltské fúze by tam neváhali poslat smažit snad navěky.

Na únorovém Showcase Scotland v Glasgow na to občas úsměvem přišla řeč a vzpomínalo se hlavně na ty, kteří puritány varovali, že pokud nepřijmou nezbytnost elelektroinovace, budou brzy irští, skotští nebo britští folkaři světu pro smích. A oni s nimi. Dopadlo to dobře, moderní dobu zkrátka zastavit nejde, a když se dnes okolo sebe rozhlédneme, slyšíme, že mladé skupiny už nepotřebují bořit žádné konvence, ani se před puritány rebelsky stavět na zadní. Soustředí se spíš na využití všech předností tradiční hudby z keltských zemí: rozevlátých nápěvů, dojímavých melodií a zvukomalebnosti gaelských jazyků.

Skupina Niteworks ze skotského ostrova Skye našla také recept, jak dědictví předků působivě propojit s elektronikou a formou rozmáchlých filmových soundtracků. Ačkoliv jde o čtveřici instrumentalistů, na album A’ Ghrian pozvala řadu vynikajících skotských zpěvaček a vokální trio Sian.

Niteworks zaujali už předešlými alby, na nichž nejvíc těžili ze skotských dudáckých skladeb, kterým na tanečnosti dodali  hypnotickými basovými syntezátorovými linkami. Za to je fanoušci milovali, dudáka Allana MacDonalda málem nosili na ramenou a začalo se o nich mluvit jako o nástupcích legendárního skotského technofolkaře Martyna Bennetta, který se bohužel dožil pouze Kristových let.

Ostrov Skye patří do souostroví Vnitřní Hebridy a podobně jako další odlehlé skotské regiony co do tradic dlouho zajímal jen etnomuzikology. Dodnes se tu mluví starobylou skotskou gaelštinou, zbytku světa nesrozumitelným jazykem, ve Skotsku oficiálně uzákoněným až v roce 2005. Spousta hudebníků se navíc přiznala, že než by byli považováni za vesničany, po přestěhování na pevninu se gaelsky neodvážila promluvit. Mladá generace k podceňované ostrovní hudbě ale postupně přitáhla pozornost a z gaelštiny učinila přednost. Jak to dokázala? Zpřístupnila ji širšímu publiku aktualizací pro 21. století. Aniž by přitom popřela cokoliv, co je v ní cenné a nezpochybnitelné. A Niteworks se v tomhle směru vyznamenali jako málokdo.

Během kráčení po edinburské ulicií Royal Miles mířící k hradu na vás nejen dýchne historie, hlavně si představujete, co všechno se tu odehrává během oslavy Nového roku, kterou Skotové od 16. století nazývají Hogmanay. Ne že by náš Silvestr nebyl občas pěkně odvázaná veselice, jenomže v Edinburghu se na ulicích sejde skoro sto tisíc lidí, včetně návštěvníků z celého světa, kteří si nechtějí nechat ujít opulentní ohňostroje odpalované z hradu doprovázené k tomu speciálně zkomponovanou hudbou. V roce 2018 ji pro Hogmanay se slavným autorem Danem Jonesem a ve spolupráci s velšským národním orchestrem složili Niteworks.

Dokážou dotáhnout davy na taneční parket, současně se ale čtyři instrumentalisté stále víc zdokonalují v umění produkovat nevšední velké projekty. Několikrát se už spojili se symfonickými ansámbly a pro Hogmanay v roce 2020 připravili epos Fare Well zahrnující vizuální show přenášenou ze 150 dronů.