Nové pěstební postupy nebo podnikání: Českobratrská diakonie pomáhá lidem v Kambodži postavit se na vlastní nohy

Kromě koronaviru ohrožuje letos jednu z nejchudších zemí Asie i velká voda. Během letních povodní velká voda v Kambodži spláchla úrodu rýže a zeleniny miliónům lidí. V zemi dlouhodobě působí hned tři české humanitární organizace. Náš asijský zpravodaj David Jakš s jednou z nich, Diakonií českobratrské církve evangelické, natáčel v kambodžské provincii Pursat.

Kuřata a slepice na vlastní dvorek anebo ryby do potoku hned za plotem si paní Born sehnala sama. Jenže mátu, salát nebo čínské zelí po kterém je na trhu ve městě velká poptávka, ten jí pravidelně odnesla velká voda. Teprve konzultace s lidmi z České zemědělské univerzity jí ukázaly, jak upevnit sazenice na bambusové konstrukce. Tím je dostala metr až metr a půl nad zem a ochránila od povodňové vody.

Nejen drůbež, ale i krmivo

Mám tři děti, je pro nás důležité, aby celý náš příjem nezávisel jen na jedné položce. Letošní záplavy byly nejhorší v Kambodži za posledních sedmdesát let. A díky pomoci Čechů je moje rodina přestála celkem bez úhony,“ objasňuje na zahradě obklopena třemi dcerami paní Born.

Jenže drůbež často napadaly nemoci a bylo nutné zlepšit to, čím je místní lidé krmí. Češi v Diakonii se proto zaměřili i na to, že jiné rodiny zase můžou podnikat právě ve výrobě a prodeji lepšího krmiva pro domácí drůbež.

Paní Lauk Pheuk vypíná drtičku kukuřičných zrn a spolu s dalšími dvěma členy komunity sype kukuřičný prášek na roztaženou plachtu. Přidávají kasavu a směs vitamínů a dobrých dvacet minut teď budou tuhle desetikilogramovou směs důkladně míchat. Až skončí, rozdělí všechno do menších pytlů a rozvezou k odběratelům.

Motivace extrémně chudých

Počáteční pomoc je, že dostanou nějaký kapitál, sem kterým mohou disponovat. Zároveň si všichni členové kupují podíly. Ty stojí od dvou a půl do pěti dolarů za jeden podíl,“ vysvětluje Michaela Vacková, projektová koordinátorka pod horkým kambodžským sluncem přímo v terénu.

A dodává, že není jednoduché udržet motivaci místních lidí. Extrémně chudý venkov například pravidelně objíždějí spekulanti, kteří nabízejí lidem, že za ně zaplatí naprosto všechny jejich půjčky u bank – za motorku, za dětské hračky, za jídlo, za dům. Za to se věřitel zaváže, že si částku odpracuje třeba v místní cihelně. Když zjistí, že to znamená sedmidenní práci v děsivých podmínkách dennodenně třeba v příštích dvaceti letech, je už pozdě.

Pracoval jsem na stavbě v sousedním Thajsku. Na černo, bez povolení. Přespával jsem v lese, neměl jsem peníze na nějakou ubytovnu. Nakonec nás někdo udal a přišla policie. Vyhostili mě a pět let teď do Thajska nesmím,“ vypráví mi smutně ve stínu svého domku mladý Khmér v kambodžské provincii Pursat. Je z něj cítit smutek a ponížení. I pro něj ale mají lidé z Diakonie připravené řešení.

Ten dělá to a ten zas tohle

Někoho naučíme, jak sázet a pěstovat zeleninu, o kterou je tady zájem. Jinému zaplatíme vybudování vodní nádrže, další dostane třeba plastové zásobníky na vodu nebo zavlažovací trubky a kohouty,“ vysvětluje pan Sangvat.

A co dělá lidem z české diakonie v kambodžském království opravdu radost? Prý třeba to, jak často stačí khmérským rodinám jen naznačit, kam namířit své úsilí. To, že se vzápětí začne dařit jednomu jedinému členu rodiny, totiž znamená světlo na konci tunelu pro celou, mnohdy i osmičlennou rodinu.

autoři: David Jakš ,
Spustit audio