Novinář Josef Klíma se ohlíží za českými zločiny. Od Havlovy amnestie po Krejčíře s Koženým

Klímovo ohlížení nás zavede až do roku 1990 – roku Havlovy amnestie, která vyhnala do ulic kolem 23 tisíc vězňů. Ve věznici v Leopoldově vypukla v březnu 1990 vzpoura tisícovky vězňů a na Pankráci seděl takzvaný spartakiádní vrah Jiří Straka.

A Josef Klíma zjišťuje, jaké pořádky a nepořádky panují v tehdejší československé justici. Právě ve věznicích se tehdy formovaly budoucí zárodky organizovaného zločinu.

V Jonákově Discolandu Silvia se v 90. letech veřejně setkávali zločinci, umělci i politici, aniž by se nad tím někdo pozastavoval. Jako vyhazovač tu začínal David Berdych, pozdější vůdce Berdychova gangu.

Autor dále vypráví o aktivitách ruskojazyčných gangů, které se v 90. letech scházely v pražské restauraci U Holubů, a také o činnosti pasáckých gangů. Centrem zločinu však nebyla jen Praha. Příbrami se říkalo české Palermo, na Uherskobrodsku probíhala svérázná „delaborace“ armádních zbraní a munice, další oblasti s vysokou zločinností byly souměstí Most-Litvínov a Ostravsko.

Čtěte také

Té noci pes neštěkal. Poslechněte si oceněný dokument o smrti mafiánského bosse z divokých devadesátek. Příběh vypráví jeho manželka

Orlické vraždy, Radovan Krejčíř, Ivan Roubal, kauza lehkých topných olejů… Kdy a jak se organizovaný zločin propojil s politikou? Viktor Kožený, Antonín Běla, František Mrázek, Jiří Kajínek… Defilé zavrženíhodných a také zavržených a v řadě případů už i mrtvých figur českého zločinu.

„Když člověk sleduje zločin třicet let, donutí ho vývoj některých případů přemýšlet o tom, zda fungují ty proslulé boží mlýny,“ píše Josef Klíma.

Má o tom pochybnosti, ale připouští: „Existuje řada případů, kdy vyšší spravedlnost nějak nahradila tu světskou, nefunkční.“

Autor nicméně nevynáší ortely, „obecné pravdy“, ale vypráví příběhy a cituje osobnosti, s nimiž o řadě témat hovořil, vyměňoval si zkušenosti a náhledy. Na otázku, zda je to dnes lepší, nechává odpovídat Daniela Kroupu: „Klientelistickou fázi vystřídala fáze oligarchická.“ Ale o tom už prý budou, s časovým odstupem, psát jednou jiní.

Chladný, střízlivý pozorovatel-novinář

„Vždycky nás učili, že ideálem správného investigativního novináře je ten britský,“ píše Josef Klíma v knize Zločin, jak ho pamatuju.

„Chladný, střízlivý pozorovatel, který sdělí neutrálním tónem svá zjištění – a pak už jen monitoruje práci policistů, prokurátorů a soudců, kteří se jeho zjištění okamžitě chytli a začali je prověřovat. Tedy novinář opravdu nestranný.“

Čtěte také

Kolem nás novinářů se stahuje smyčka, říká investigativní novinář Klíma

S tímto ideálem Josef Klíma začínal po roce 1989 v Reflexu, který spoluzakládal poté, co vystudoval Fakultu žurnalistiky Univerzity Karlovy. V letech 1990-1992 byl šéfreportérem Reflexu, spoluzakládal i televizní investigativní pořady Na vlastní oči, Soukromá dramata a v letech 2014-2018 moderoval televizní pořad Očima Josefa Klímy.

Poté přešel na Televizi Seznam. Natočil přes 400 reportáží. Dvanáct let psal do rubriky Lidových novin Poslední slovo.

Je nositelem Ceny Ferdinanda Peroutky (2006) a dalších ocenění. Je také autorem mnoha knih a scénářů. 19. března oslaví sedmdesáté narozeniny.

Jak Josef Klíma zpětně vidí svůj ideál novinářské práce – zveřejnit fakta a pak monitorovat činnost státních orgánů? „Velmi rychle jsme narazili na to, že žádná činnost nenastává. Nebo že nastává, ale tak hlemýždím tempem, že to spíš připomíná snahu zamést kauzy pod koberec… Chtě nechtě jsme byli čím dál víc tlačeni k tomu, abychom víc a víc poukazovali na to, proč tenhle případ není dořešen a proč podezřelí nejsou stíháni, obžalováni, souzeni.“

Poslechněte si Radioknihu.