O etice inzerátů a inzertních novin

Vydavatel podle zákona neodpovídá za pravdivost údajů obsažených v inzerci uveřejněné v periodickém tisku. Taková je legislativní situace u nás, říká advokátka Dagmar Raupachová. Zadavatel inzerátu není identifikovatelný, může udat smyšlené jméno, aniž po něm někdo vyžadoval průkaz totožnosti.

Dagmar Raupachová: A přitom by stačila pouhá věta v zákoně, která by zakládala povinnost zjišťovat totožnost všech zadavatelů inzerátů.

Některá inzertní periodika se snaží podobným situacím předejít. Například pokud chcete prodávat cokoli v hodnotě nad půl milionu, musíte přijít osobně a navíc s občanským průkazem. Což má svoje pro a proti, jak podotýká ředitel Investu Miroslav Vanc.

Miroslav Vanc: Jestliže bysme to zavedli, tak by lidé ztratili komfort v zadávání tý inzerce už tím, že by k nám třeba museli přijít osobně, abychom si mohli zkontrolovat ty jejich nacionále a nemohli by tyhle ty inzeráty podávat poštou, faxem, esemeskama, mailem, přes internet.

Miroslav Vanc se paní Šimkové na stránkách svého periodika omluvil. Nicméně si myslí, že takovéto veřejné probírání problémů v sobě zbytečně obsahuje návod pro lidi řekněme nedobré vůle.

Miroslav Vanc: Protože tím dáváme návod lidem, kteří dosud o tom nevěděli, že se třeba sousedský spory nebo nějaký záležitosti daj řešit touhle cestou nepříjemnou.

Již zmíněná advokátka Dagmar Raupachová si naopak myslí, že o takovýchto situacích se mluvit má. A co více? Lidé se mají aktivně bránit a neodkládat cestu na policii.

Dagmar Raupachová: A i když jsou pachatelé velmi těžko k vypátrání, přesto se to mnohdy podaří. Ale v každém případě si můžeme být jisti, že to působí alespoň preventivně na myšlení takovýchto patologických zadavatelů inzerátů. A kromě toho v případě dopadení pachatele si já osobně umím za určitých podmínek představit i jeho obvinění z trestného činu. A těmi podmínkami mám na mysli způsobenou škodu, ať už na majetku a nebo újmu na zdraví, především na psychickém zdraví, což v mnohých případech není až tak těžké prokázat.

Paní Jana Šimková se na plzeňskou kriminálku ihned obrátila a doufá, že pachatel bude dopaden. Ale, jak podotýká, může se to stát každému. I tomu, kdo nemá její energii.

paní Šimková: Kdyby se to stalo bábince, která není tak fundovaná jako já a měla prostě pocit, že je úplně zničená, tak je to na smyčku.

Mluvili jsme tedy o případu, kdy jeden člověk druhému člověku prostřednictvím inzerátu způsobí škodu, poničí mu nervy, naštve ho a poškodí ho. Jak jsme si řekli a jak jsme slyšeli legislativně je to značně rozvolněná oblast. Takže za nás žádné paragrafy nemohou vyřešit všechno a musíme jednat sami. My teď máme na telefonu advokáta, pana doktora Jana Černého. Dobrý den.

Jan Černý: Dobrý den.

Pane doktore, co by měl udělat ten, kdo se do podobné situace dostane a chce mít alespoň pocit, že se aktivně brání? Jak by měl postupovat?

Jan Černý: Tak já bych rozhodně, rozhodně doporučoval a apeloval na ty postižené, aby nad tím nemávli rukou a na tu policii se obrátili. To pátrání bývá velmi složité a většinou bezvýsledné, ale i těch pár vyřešených případů může působit jako prevence.

Je podobné jednání nebo jsou podobné případy nějak pojmenovány v právnické terminologii?

Jan Černý: Já, já takové, takové pojmenování neznám a nesetkal jsem se s ním. Jsou to případy jako jiné.

A jsou podobné případy časté?

Jan Černý: Já bych řekl, že takové případy... Řeknu to jinak, vůbec nejsou vzácné, protože vždy se najdou lidé, kteří takovouto formu používají jako zbraň, kterou mohou jiným ublížit. A přitom takovým lidem necháváme obrovský prostor pro jejich konání právě tím, o čem byla řeč. Že průkazy totožnosti při autorství inzerátů nejsou vyžadovány.

Myslíte si, že by inzertní firmy měly více chránit zájmy klientů? A nebo klientům ta anonymita kolem inzerátů spíš vyhovuje i s těmi riziky? Jaký je váš názor?

Jan Černý: Můj názor je ten, já bych řekl, už to tady bylo řečeno z úst doktorky Raupachové, že by tady stačila jediná věta v zákoně, kterou by byla zakotvena ta povinnost majitelů těch periodik vyžadovat průkaz totožnosti. Protože jinak to máme v rovině nějaké etické. To znamená ano řekne si majitel periodika nebo vydavatel periodika raději budu chránit lidi a tu povinnost si tam zakotvím nějakým vnitřním předpisem, ale to není řešení, protože jeden to udělá a druhý ne.

Tak to byl advokát doktor Jan Černý, který uzavřel a udělal tečku za dnešním Vaším tématem. Pane doktore, děkujeme a na slyšenou.

Přepisy pořadů zajišťuje Česká informační agentura. Texty neprocházejí korekturou.