O odvaze, zarputilosti i byrokracii. Příběh dvou sedláků, kteří znovu budují rodinná hospodářství

15. květen 2021

Tak trochu ve stínu rozsáhlé ekonomické transformace počátku devadesátých let minulého století zůstává neméně důležitý proces, který se dotýká nás všech: narovnání majetkových křivd, způsobených násilnou kolektivizací. Půda se začala vlastníkům vracet před třiceti lety – na jaře 1991. Jaké to bylo, začínat znovu, často doslova z ničeho? Odpověď přináší Téma Plus Evy Hůlkové.

Buďte si jisti, že pokud tato slova čtete v brzkém ránu nebo na sklonku dne, aktéři našeho dokumentu pracují: sedlák Jan a sedlák Josef, kteří zvedli výzvu osudu a navázali na přervanou tradici svých selských rodů.

Jejich práce je někdy v souladu s Krylovým „orat a sít od rána do soumraku“, jindy zase ve vleku evropské byrokracie, pokud usilují o nějaký dotační titul, jímž by zvelebili své dílo.

Odvaha, zarputilost a bystrost

Oba převzali rodové statky navrácené v restitucích v 90. letech minulého století. Vydobýt majetek nebylo úplně jednoduché a často byl zdevastovaný na mnoho způsobů. Museli mít hodně odvahy a zarputilosti, aby do toho šli.

Čtěte také

A v neposlední řadě také bystrý intelekt, protože hospodaření, to není profese pro každého.

Sedlák musí vidět věci v souvislostech, umět se stroji, které dnes už vypadají jako z Marsu, mít ekonomické myšlení, aby hospodářství nebylo prodělečné, rozumět finančním tokům, dobře si promyslet zaměření svého hospodářství, vědět, jak si která komodita stojí na trhu, rozumět zvířatům a umět je obstarat se vším všudy, myslet zpracovatelsky a sledovat trendy, udržovat si fyzičku, nezřídka čelit závisti lidské a v neposlední řadě být dobrým rodinným vůdcem, který zastřešuje svým charismatem rodinné hospodaření.

Krok do neznáma

Sedláci Jan Janovský z Otic a Josef Stehlík z Chodouně mají navíc tu vlastnost, že cokoliv konají, konají s myšlenkou na své předky i na ty, kteří přijdou po nich.

Čtěte také

Jsou si vědomi mnohagenerační rodové linie, která byla násilně přerušena v 50. letech minulého století ve jménu kolektivizace a budování socialismu. Nezapomínají na rodiče a prarodiče, na to, jak byli šikanováni, ostrakizováni, v jaké bídě žili a kolik času strávili ve vězení z důvodů, kterým by člověk dnešní doby těžko uvěřil.

Když se pro tento krok v „devadesátkách“ rozhodli, neměli prakticky žádnou jistotu. Nevěděli, co vývoj v naší zemi přinese, jestli hospodaření bude k uživení a za jakých okolností. Byl to  krok do neznáma.

A protože jsou oba věřící – katolík a protestant –, možná doufali i v pomoc shůry, možná pomysleli i na všechny své předky, kteří hospodařili před nimi a v duchu je poprosili o pomoc. Možná…

Čtěte také

Oba jsou inženýři, spíše racionální, ale v některých momentech našeho dokumentu nechají nahlédnout do svých citlivých srdcí.

Příběhy těchto dvou soukromých zemědělců zasazuje do širšího kontextu agrární analytik Petr Havel. Trvá na tom, že žádný společenský segment neprošel po pádu totality tak prudkým a pozitivním rozvojem jako český sedlák.

Poslechněte si celé Téma Plus Evy Hůlkové.

autor: Eva Hůlková
Spustit audio

Související