O první československé dálnici v roce 1938
Mluvme dnes o desátém září roku 1938. V Československu se schyluje k velké dějinné katastrofě, a tak je třeba v obyvatelích ohroženého státu upevňovat naději stran budoucnosti. Hlavně naději, že vůbec nějaká budoucnost bude.
Že život půjde dál, že má smysl mluvit o tom, co by se mělo udělat pro příští generace. K mikrofonu pražského rozhlasu přistupovaly v tomto období různé osobnosti, které měly ve svém oboru silné renomé a jejich slovo tak nepůsobilo jako pouhé plácnutí do vody. 10. září 1938 promluvil respektovaný architekt Bohuslav Fuchs a tématem byla stavba československé dálnice.
Architekt Fuchs apeloval na posluchače, že doprava není jenom věcí obchodu, že je to také symbol hospodářského, ba i kulturního života republiky. Že jde dokonce o zabezpečení státu. Ujistil národ, že úvahy o první dálkové silnici probíhají už od počátku 30. let a že autostráda souvisí i s dopravou železniční, lodní a leteckou.
Zmíněná bouře nad Československem, jak dnes víme, nepřešla, naopak se zostřila. A tak se po okleštění republiky ve vysílání Československého rozhlasu objevují další známé osobnosti – konejší obyvatelstvo, uklidňují rozjitřenou náladu, znovu se snaží přesvědčit, že budoucnost existuje a není správné na ni rezignovat. V té souvislosti je opět nastoleno téma první naší dálnice. Cestovatel a novinář F.A.Elstner o ní vedl řeč vpravdě plamennou.
Jak víme dnes, první dálnice na našem území se začne stavět teprve napřesrok, v květnu 1939. Pro nedostatek oceli potřebné více na bojištích 2. světové války nebude dostavěna a skutečné dálniční spojení mezi Prahou a Brnem bude dokončeno až o dlouhých čtyřicet let později.
