Oblékají olympioniky z Andorry. „Dozvěděli se o nás od španělského lyžaře,“ říkají majitelé firmy KAMA

Jejich čepice a svetry zaujaly například český olympijský výbor, pro který navrhli svetry pro olympiádu v Turíně. Česká výprava ale není jediná, kterou firma obléká. Jejich vlnu si oblíbili třeba v Andoře.

Čtěte také

Dětské oblečení není jen zmenšené dospělé. Batole má v pase totéž co sedmiletý, říká podnikatelka Plemlová

„Ti se o nás dozvěděli přes španělského lyžaře, který s oblibou nosil naše oblečení a jezdí do Andorry lyžovat. Tím, jak je Andorra maličká, tak se znal asi s někým z lyžařského svazu a doporučil nás,“ popisuje Pertl s tím, že na nadcházející olympiádě v Pekingu budou jejich svetry Andořané nosit už poněkolikáté.

„Dali nám úplně volnou ruku. Řekli jsme si, jak by to mělo zhruba vypadat, a udělali jsme první návrh, vyfotili vzorky a poslali. Líbilo se jim to,“ říká.

Své výrobky se snaží neustále vylepšovat a upravovat. A to především na základě zpěvné vazby od zákazníků.

„Jakmile dodáme zboží horolezcům, sportovcům, cestovatelům do extrémních podmínek, rádi se s nimi sejdeme nebo si minimálně zavoláme. Dostáváme od nich zpětnou vazbu, co bylo příjemné, co jim nesedělo, kde to škrábalo,“ zmiňuje Klára Kráčalíková, která má dnes na starosti ekonomickou stránku rodinného byznysu.

Domácí začátky

Celé podnikání začala jejich maminka sourozenců Kráčalíkové a Pertla pletením čepic.

„To bylo někdy kolem roku 1988. Bylo mi sedm, tak to mám v plné paměti. A vzhledem k tomu, že spoustu věcí se na začátku odehrávalo u nás doma, tak jsme toho byli dennodenní součástí. Měli jsme v dětském pokoji sklad příze i hotových výrobků. Týdně se u nás doma otočilo až padesát žen, které pomáhaly v začátku s výrobou,“ vzpomíná Kráčalíková.

Čtěte také

Rodiny shání kvalitní potraviny, když se jim narodí děti, říká podnikatelka Bínová ze Světa bedýnek

„Mimo to, že jsme v tom byli neustále oblečení, tak jsme byli také testovací panáci a zároveň modelové. Teď máme pěkně zdokumentované dětství s čepicemi ve starých katalozích,“ doplňuje svou sestru Petrl.

Nejsilnější vzpomínku na rodiče v té době mají oba sourozenci spojenou s prací. „Chodili brzo ráno do práce, vraceli se pozdě večer. Kolikrát tam táta běhal plést i v noci,“ popisuje Kráčalíková.

„První sídlo firmy naštěstí bylo dva bloky od našeho bytu. Takže jsme neustále běhali sem a tam, několikrát za den se tam stavovali, chodili pomáhat. Už od malička nám dávali nějaké ty základní práce, protože každá ruka byla dobrá,“ směje se její bratr.

Poslechněte si celý rozhovor Tatiany Čabákové se sourozenci Klárou Kráčalíkovou a Adamem Pertlem. Dozvíte se také, jak se liší módní preference Rusů a Němců, nebo jak jejich výrobky obstály při polárním výzkumu.