Oblíbené pořady na dvojce a příliš cizích písniček
Vadí mi nadmíra cizích písniček, zejména italských a s anglickým textem. Divíme se, že naše děti nechtějí ani neumějí zpívat, že mizí vlastenecký cit a obhroublost výrazů se šíří.
Vážený pane Pokorný,
jsem Čech, žijící na Slovensku u Nitry víc jak 50 let, a mám to štěstí, že celkem dobře chytám Dvojku ČRo, tím mám stálý kontakt s rodnou zemí i mateřštinou.
Dne 27. 7. jsem Vás slyšel mluvit na této stanici a domnívám se, že můj názor můžete tlumočit dále do programového vedení.
Mám stále dost oblíbených programů, které mě k této stanici váží, jako např. Jak to vidí?, vysílání s pány Munzarem a Novotným, Anderlem, Hoffmanem, Meteor atd. Nerad mám, když po pár větách je hned hudební vložka. Chybí mi čtení na poslech, ale v čase denním, večer chodím spát.
Co mi však vadí zejména, je nadmíra cizích písniček – zejména italských a s anglickým textem. Chybí mi porozumění textu (státnice mám z Č-R-N). Ostatně si myslím, že přetlumočené texty písní do češtiny jsou poetičtější a vtipnější.
Za ignoraci naší lidové a národní písně by bylo třeba hudebního režiséra vyměnit. Divíme se pak, že naše děti nechtějí ani neumějí zpívat, že mizí vlastenecký cit a obhroublost výrazů se šíří.
Je pravda, že jsem senior, tedy člověk navázaný na jinou písňovou kulturu, ale takových jako já je dost, však na tom založila úspěch TV Šlágr: na textech srozumitelných a harmonických.
Prosím, abyste můj názor pověděl dále, a při jednání Vám přeji úspěch.
Pěkné léto přeje
Viktor Štourač
Vážený pane Štourači,
děkuji Vám za dopis, který svědčí o tom, že pro Vás hudba v rozhlasovém vysílání není zvukovou kulisou, ale plnohodnotnou složkou programu. Přesně takto by měla být koncipována hudební dramaturgie Dvojky Českého rozhlasu. O této problematice hodlám v druhé polovině srpna diskutovat s novým šéfredaktorem Dvojky p. Martinem Gromanem a jsem rád, že i Váš dopis mi poslouží jako užitečný zdroj argumentů.
Z údajů, které mi poskytl hudební dramaturg Radiožurnálu pan Petr Král, vyplývá, že zatímco Radiožurnál má ve svém playlistu dvacet procent české a slovenské hudební produkce a zbytek je zahraniční hudba, Dvojka hraje sedmdesát procent české a slovenské hudební produkce, regionální studia Českého rozhlasu pak dokonce osmdesát procent. To je tedy docela slušný poměr, ale souhlasím s Vámi, že ne vždy se s cizími písněmi pracuje tak, jak by si zasloužily. Tedy aby byly umístěny do programu s rozmyslem, s citem pro situaci a s doprovodným slovem moderátora, které by danou píseň posluchači přiblížilo.
Vaši poznámku o absenci lidové a národní písně v debatě s vedením Dvojky podpořím. Jsem přesvědčen, že lidová slovesnost a lidová píseň jsou hodnoty, které musejí být veřejně přístupné, například i ve vysílání veřejnoprávního rozhlasu, jde jen o to, najít vhodný způsob jejich prezentace. Nedávno jsem získal informaci, že se pro Dvojku připravuje nový rozsáhlý pořad o lidové kultuře a lidové hudbě, ale záleží na novém vedení stanice, zda tento koncept schválí, anebo přijde s vlastní představou, jak v dané oblasti postupovat.
Máte pravdu v tom, že v naší společnosti tak jako v každém evropském národě existuje – a možná vzrůstá – potřeba vnímat nejen univerzální střední proud světové pop music, ale také hodnoty bezprostředně související s vlastními národními kořeny. Úspěch rozhlasových a televizních stanic založených na lidové hudbě jednotlivých zemí anebo na variantách pop‑music přizpůsobených mentalitě a jazyku těchto zemí to dosvědčuje.
Přeji Vám krásné letní dny i ve společnosti Českého rozhlasu a srdečně Vás na Slovensko zdravím.
PhDr. Milan Pokorný, Ph.D., ombudsman Českého rozhlasu
