Obrazy básníků Vítězslava Nezvala a Jiřího Kuběny jsou k vidění ve Zlíně

Připravili ji Pavel Petr a David Voda a najdete ji ve 2. podlaží budovy 14 zlínského továrního areálu.

Básník a kunsthistorik Jiří Kuběna se ze svého obdivu k Vítězslavu Nezvalovi a jeho poezii vyznal opakovaně. Píše o tom v knize Paměť Básníka.

Jejím základem se stal rozhlasový cyklus Jiřího Kuběny Z Mého Orloje, který jsme v Zelném rynku vysílali po řadu let. Už v 90. letech došlo na kapitoly o Nezvalovi. Nyní dva úryvky uslyšíte v repríze.

O své návštěvě u Nezvala, k níž došlo v polovině padesátých let, Jiří Kuběna píše: „Do horního patra vysokého, v té ulici jako osamoceného domu na rozhraní Vinohrad a Žižkova jsme vystupovali tři: s Vaškem Havlem kromě mne ještě náš — o něco starší než my - už dřív známý Miloš Forman, tehdy student FAMU.“

„U kolen každého z nás se klátilo v sítěnkách výkupné: dohromady celkem tři flašky asi ne nejdražšího vína. Energická a mateřsky soudružská Fáfina nám zavelela to „pitivo" postavit pěkně na zem do komory hned při vchodu.“

„A už se otvíraly dveře do svatyně Demiurgovy: v typicky prvorepublikovém, modernistickém pokoji trůnil tam v křesle s madlem z ohýbaného dřeva Vladař, Imperátor Poesie: perfektně oblečený v obleku, co mne překvapilo, žádný světapán v županu. A kolem krku toho slunečního Boha: to si pamatuji nejvíc, a to mne nejvíc oslnilo, mi zářila vstříc jako nějaké zvláštní poselství, jen pro mne — nádherná, celá sluncově zlatá a žlutá, na široký uzel nonšalantně uvázaná hedvábná kravata jako výtrysk energie a sršící záře.“

Jiří Kuběna už tehdy spatřil i Nezvalovy obrazy. Takto na to vzpomíná: „Musel jsem prohlédnout jeho minisbírku: pár avantgardistů, nepoznal jsem jeho milovaného Viktora Nikodéma, ale obrazy jinak byly dost krotké, naivní a domácké jako on sám: byly to jeho práce.“