Ochrání nás před agresivními psy vysoké pokuty?

Pražský park Parukářka je vyhlášený nejen mezi pejskaři, kteří tady mohou venčit bez problémů na volno, ale také mezi maminkami. Je tu dětské hřiště a spousta místa na hraní.

Jejich klid najednou narušil až téměř osmdesátikilový samec brazilského fily. "To člověka poznamená tak nějak na celý život. Čas rány zahojí, ale dřív jsem se vůbec psů nebála, ani těch velkých, ale teď musím říct, že od té doby mám docela respekt. Když se ke mně takto nečekaně přiřítí nějaký velký pes, tak mám srdce až v kalhotách."

Jednou z těch, které Džanko napadl, je i Iveta, pětadvacetiletá barmanka, na první pohled nebojácná žena. "Už si dávám větší pozor od té doby, co se mi tohle přihodilo. Koupila jsem si pepřový sprej na obranu. A mám ho pořád u sebe. Když jsem vyšla před barák, tak jsem počítala, že tam ten pes někde může být, takže jsem měla pepřák automaticky připravený v ruce s tím, že bych ho použila," popsala Iveta.

Ta tehdy šla kolem vchodu domu majitelů brazilské fily. "Nepočítala jsem s tím, že by mohli jít zrovna ven a zrovna, jak mě v hlavě napadlo, aby právě nevyšli, tak ten pes vyletěl ze vchodu a pustil se do Maxe," přiblížila situaci. Max je Ivetin labrador. "Maxík utekl, protože je asi rychlejší. Brazilské fily jsou spíš těžkopádné, nemůžou moc rychle běhat. Maxim mu tedy utekl. Vím, že v těchto situacích není zrovna dobré mávat proti tomu psovi rukama nebo křičet. Přišlo mi, že ho naštvalo, že nechytl našeho psa, tak se obrátil proti mně. S takovým psím křikem se na mě vrhl, kousl mě do nohy. Po pár vteřinách jsem si uvědomila, co se stalo. Úplně jsem se rozklepala, protože jsem si uvědomila, že to mohlo být ještě horší," pokračovala Iveta, která věří, že ji útočící pes mohl i zabít. "Už jsem četla, že se to už stalo, tak věřím, že ano," doplnila.

Útok naštěstí pro Ivetu skončil relativně dobře. "Člověk se tomu už směje, ale je to tak. Člověka to zasáhne, Musí být hrozné, když pes člověka zabije, i když psa zabije, tak je to hrozné," řekla Iveta, která si mezitím hraje se svým labradorem Maxem. Naskýtá se otázka, zda nový zákon, hlavně ona pokuta až 50 tisíc korun majiteli psa, který ho bude venčit bez vodítka, takovým situacím zabrání.

"Nevím zcela jistě, zda tomu může úplně zabránit, protože jsou případy, kdy pes má o hodně větší sílu než sám majitel, takže i když pes bude na vodítku a bude bez náhubku, tak může napadnout úplně bez problémů člověka i jiného psa," svěřila se Iveta se svým názorem.

Vysoké pokuty pomůžou

V úvodu jsme vás seznámili s Ivetou - jednou z mnoha obětí nezodpovědných majitelů psů. Loni těsně před Vánoci jí před domem napadl osmdesátikilový samec brazilského fily. Útok přežila, ale od té doby má psychické potíže. Jak takovým situacím zabránit? Pomůžou přísnější postihy nebo třeba povinné návštěvy "cvičáku"? Pop odpovědích jsme pátrali v pražském středisku Helppes , kde mimo jiné cvičí psy pro lidi se zdravotním postižením.

Ještě než nás pozdravila sama ředitelka střediska Zuzana Daušová, přivítala nás hlavně smečka jejích psů. Jako nově příchozí jsme jim samozřejmě nevoněli, ale naštěstí byli schováni v kotcích. V parku je to ale jinak. "Ač pejskařím 34 let a vždy moji psi byli psi velkých plemen, ať už němečtí nebo belgičtí ovčáci, tak jsem zastáncem toho, že když se majitel velkého psa chová nezodpovědně a způsobí pokousání malého psa, nejen řešit člověka, tak aby ten majitel měl platil hodně vysoké pokuty, a klidně i padesátitisícové, které jsou navrhované v novém zákoně. Protože je hodně lidí, kteří mají tato plemena, která jsou hodně temperamentní, hodně rvavá, hodně sebevědomá a lidé se chovají naprosto nezodpovědně a některým je jedno, že třeba zaplatí veterinu. Nebo si řeknou, no co, tak zaplatím nějakých pět tisíc za nějakého vořecha. Ale padesát tisíc je už částka, která těm lidem bude vadit. A když ji zaplatí dvakrát, tak si příště rozmyslí, jestli toho pejska pustí po parku, nebo nepustí," vysvětlila důvody Zuzana Daušová.

Podle ní může dojít ke smrtelnému zranění, ale naštěstí to není tak častý jev. "Ale psychické trauma je velice časté po pokousání člověka. Nejen když dojde k pokousání osoby, tak může na celý život získat velice těžko léčitelnou fobii. Ale může k tomu dojít i když tomu člověku nesrovnatelně větší pes před očima zabije nebo zmrzačí psa. A právě tam by měly nastat nejen pokuty, ale i hrazení psychických traumat," upřesnila ředitelka střediska.

Myslí si, že za častějšími útoky psů je také móda. Lidé si pořizují psy jen podle obrázků a chtějí vypadat "in". O jejich chování ale nic nevědí. Nevěnují se jim a pak dochází k problémům. "Někdo kdo se se psem v životě nepotkal a pořídí si brazilského filu nebo staffordshirského teriéra nebo pitbulteriéra. To nejsou psi, kteří by byli apriori zlí, to jsou psi, kteří milují lidi, nejsou bojoví psi. Mnozí lidé se domnívají, že si koupí bojové plemeno. Je to samozřejmě blbost, je to módní vlna. Ale bojová plemena máme dvě, je to pitbulteriér a je to japonská doga tosa inu. Jsou to psi, kteří byli postavení na boj pes-pes. Nebyli postavení na boj proti člověku," přiblížila Zuzana Daušová.

Pokuta za psa bez vodítka by měla činit 50 tisíc korun. Vyřeší tato část zákona napadání psem? "Na jednu stranu nejsem zastáncem podepisování petic, že je zákon apriori špatný, nicméně si myslím, že stávající zákony byly dobré, že není zapotřebí dělat nový zákon. Problém je v tom, že se nedodržují. Nejen ze strany majitelů psů, ale ze strany městské policie, správních orgánů, které by to měly řešit. Možná zase budeme u toho, že stará babička si pustí pejska, protože o tom zákoně nebude vědět, chytne jí městský policista a bude po babičce vyžadovat 50 tisíc, což je samozřejmě nereálné a nikdy to nesplatí. Ale frajera, který bude mít psa, který bude okolí ohrožovat, se spolu domluví nebo to městská policie neuvidí. Takže ano, v zásadě s tím souhlasím, aby jakmile něco způsobí tím, že je nezodpovědný, má puštěného psa, tak ať zaplatí třeba i více než 50 tisíc. To, že někdo pustí psa na hlavní silnici, udělá jenom nezodpovědný člověk, idiot, který si myslí, že k tomu psovi má vztah, ale nemá," doplnila Zuzana Daušová.

Podle ní je také nesmyslné rozlišování - malý pes, velký pes, nebezpečný pes a podobně. "Kdyby bylo pár precedentů, kdy velký puštěný pes pokouše malého psa na vodítku, dostal by 50 tisíc korun pokuty plus by zaplatil sto tisíc za psychickou újmu majitele plus 20 tisíc za náklady u veterináře, tak si myslím, že by stačilo par takových příkladů. Jestliže má majitel velkého psa zbytek mozku, tak ho použije a nikdy si nedovolí toho psa pustit. To je asi to jediné, co tady chybí, a to je v mnoha oblastech našeho života, to se netýká jenom psů," řekla ředitelka střediska.

Na stole jsou i návrhy, že majitelé psů ve městech by měli povinně chodit na cvičák a ve speciálních kurzech poznat svého psa. "Nicméně když by lidi něco donutilo poznat svého psa, tak by byly omezení, že by mu mohlo cvaknout. Zdravému psovi, sebevědomému, normálnímu, který se normálně chová, jen tak nehrábne, aby někoho pokousal," dodala Zuzana Daušová.

Kynoložka: Je to zákon na ochranu zvířat, měl by se jich tedy také zastávat

Minimálně každý čtvrtý Čech má psa. A to už je opravdu pěkná smečka! Proto také nový zákon na ochranu proti týrání zvířat vzbudil tolik rozporuplných reakcí. Hlavně jeho část o pokutě až 50 000 korun za psa bez vodítka. Ochrání nás to před agresivními psy? Hostem pořadu Pod kůži byla veterinární sestra, chovatelka psů a mluvčí Českomoravské kynologické unie v jedné osobě Vladimíra Tichá.

V jakém stádiu zákon momentálně je?

"Zákon na ochranu zvířat proti týrání už podepsal pan prezident, dodělávají se k němu vyhlášky a je platný."

Je něco, co byste mu osobně vytkla?

"Samozřejmě mezi pejskaři vyvolala velkou averzi ona věta, která hovoří o padesátitisícových pokutách. Já bych ji vytkla také. Ale myslím si, že to zaslouží trochu vysvětlení, protože pokuta se nevztahuje k tomu, jak si lidé myslí, že v zákoně je přímo nakázáno vodítko, ale vztahuje se k vyhláškám měst a obcí a k porušení této vyhlášky. A tam je otázkou, o jaké porušení se bude jednat. Když stará dáma, která se nebude moci pomalu ohnout, bude mít puštěného malého jezevčíka a někdo jí dá 50 tisíc pokuty, tak je to neadekvátní. Jestli pes opravdu něco vyvede, poraní člověka, poraní jiné zvíře, bude příčinou dopravní nehody, tak tam ta pokuta je na místě. Proto si myslím, že bude hodně záležet na tom, co s tím udělají města a obce, jak to rozliší. Sama zákonu vytýkám jednu věc, a to je to, že pokud někdo chce stanovit pravidla, kde se pes nesmí pohybovat, tak by měl zároveň říct, kde může volně pobíhat. Je to zákon na ochranu zvířat proti týrání, měl by se zastávat také zvířat. A to tam nikde není napsáno."

Logo|foto:Český rozhlas

Má cenu usilovat o změnu tohoto zákona?

"Asi ne. Než projde změna zákona, tak to trvá strašně dlouhou dobu. Jsme před volbami, takže by občané měli vědět, komu dají hlas. Pokud mají psa, co bude ve vztahu ke psům a jejich lidem dělat."

Existují prý i návrhy, aby pejskaři chodili povinně na cvičák a procházeli například kurzy, ve kterých lépe poznají svého psa. Není to naivní představa?

"Myslím si, že to je přehnané. Asi by stálo za vysvětlení, že se tu motají dohromady dva zákony. Jeden, který je platný, je zákon na ochranu proti týrání a jeden, o kterém hovoří pan poslanec Tejc, který by chtěl snad předložit a který by měl být zaměřen na chov psů. Za připomenutí stojí, že takový zákon už jednou ve hře byl zhruba před šesti lety a že neprošel. Za připomenutí také stojí, že podobné zákony sice fungují, správně bych měla říct, že jsou schválené v celé řadě států, ale ve většině případů vůbec nefungují. Zvlášť pokud jsou postaveny na plemenech psů. Pokud se týká povinného výcviku psů, bývala doba, že člověk, který měl se psem zkoušku, ve které byla poslušnost, tak měl určitou slevu z poplatků. Myslím si, že je to spíše o výchově. A protože jsem v Radiožurnálu, tak bych si trochu dloubla do médií. Celé problematice by mnohem více prospělo zaměření na výchovu lidí, aby věděli, co si pořizují, když si pořizují psa. Zatím se mluví jenom o tom, kde který pes co provedl."

Měli by pejskaři svoje svěřence třeba pojišťovat? A z toho pak hradit třeba léčbu psychických problémů, které jejich pes způsobí?

"Samozřejmě. Dneska celá řada pojišťoven nabízí pojištění psa. Já si myslím, že by každý měl mít svého psa pojištěného. Může se stát celá řada věcí, za které ani nemůžeme. Pes poběží na místě, kde běžet může, střetne se s nějakým cyklistou nebo může dojít k jakýmkoliv problémům. Určitě bych doporučovala každému pejskaři, aby pejska pojistil."

Vyřešily by problémy s napadením člověka nebo psa vysoké pokuty?

"Určitě. Dokonce si myslím, že naše zákony toto všechno už obsahují a že je potřeba je jen využívat. Měla by být větší kontrola a větší represe tam, kde opravdu nějaký problém nastane, protože většinou se to řeší jako přestupek a výsledek není takový, jaký by měl být."

Jeden z posluchačů Radiožurnálu se Vladimíry Tiché zeptal, zda je v nějakém zákoně uvedeno, jestli pes musí mít košík.

"Zákon toto neřeší. Mohly by to ale řešit vyhlášky měst a obcí. Mohly by říkat, kde pes vůbec nesmí být, kde může být na vodítku a třeba i s náhubkem, kde může být na vodítku a kde může být volně puštěný."