ODS hledá předsedu
Po poslední volbách se zdálo, že frustrovaných dvanáct krajských hejtmanů společně s ambiciózním místopředsedou Pavlem Bémem zamíchají kartami ve vládní ODS a dosavadní předseda Mirek Topolánek se bude muset poroučet. Jak ale od voleb ubíhají dny a týdny, Topolánkova pozice je čím dál méně vratká, o čemž svědčí i výsledky oblastních stranických sněmů.
A dnes dokonce jeden z hlavních příznivců stranických změn, místopředseda Petr Bendl, připustil, že Bém nemá příliš mnoho šancí být zvolen předsedou, a je třeba rozhodnout, zda-li jít do prohrané války. A protože žádný jiný adekvátní vyzývatel se na obzoru neobjevuje, je asi vymalováno.
Udělal snad Topolánek nějaký zásadní nečekaný krok, kterým smetl stranické oponenty a z výsledků voleb se poučil tak, že nabírá opět ztracený kurs? Nic takového. Už tolikrát odepisovaný Topolánek jen opět využívá efektů, které ho po léta posouvají od jednoho nečekaného triumfu ke druhému.
Kromě notné dávky nevyzpytatelného štěstí, díky kterému ho už kdosi před léty nazval lidově "klikařem", jsou to příznivé vnější okolnosti a velká neschopnost oponentů, kteří v rozhodující chvíli neumějí na Topolánka efektivně zaútočit. I předseda opoziční ČSSD Jiří Paroubek, jeho největší i nejschopnější rival, si na něm párkrát překvapivě vylámal zuby.
S vnitrostranickými oponenty je to ještě horší. O poslanci Vlastimilovi Tlustém už raději nehovořit, jeho vířivkové politické způsoby ho odsunuly do oblasti bulvárních publikací.
Krajské reprezentace ODS se starají více o to, aby si po odchodu z hejtmanství zachovaly alespoň nějaký vliv i za cenu popření své dosavadní politiky, která sice možná nebyla úplně dobrá, ale byla alespoň nějaká.
A místopředseda Bém? Povolební vlna nespokojenosti ho vynesla zřejmě tak rychle nahoru, že nějak pozapomněl vzít s sebou alespoň náznak nějaké konkrétní vize - dalšího směřování strany, kterou by chtěl vést.
Topolánek tedy zřejmě směřuje ke svému dalšímu vítězství spadlému z nebe. Je to paradox, ale co, česká politika je plná paradoxů.
