Opatrně, na kterou část prstu ukazujete, abyste nepřeplatili velblouda. V Somalilandu je dříve nabízeli i za nevěsty

Možná jste někdy zatoužili pořídit si velblouda. Pokud ano, vezmeme vás teď na tržiště v Somalilandu, kde si můžete vybrat ze stovek, v sezóně až tisíců dromedárů, a to každý den od rána až do soumraku. Velbloudi jsou totiž hlavním vývozním artiklem téhle dosud neuznané africké země. Ale pozor. Samotný nákup je doslova alchymie, kdy každý pohyb prstu ovlivňuje cenu. Přitom částka nahlas nezazní ani jednou. Chce to cvik.

Za velbloudím mládětem doleva. Tak by mohl znít pokyn navigace při cestě na parkoviště dobytčího trhu v Hargeyse. Míjíme poklidně požvykujícího, odpočívajícího malého dromedára na malé vyvýšenině a parkujeme asi deset metrů od něj, na rozhraní mezi velbloudím a kozím trhem.

Za velbloudem odbočit

Trh s velbloudy, kozami, ovcemi a krávami se rozprostírá uprostřed prašného velkého prostranství. O jeho zákonitostech mi vypráví průvodce a tlumočník Mohamed.

„Tady v Somalilandu máme dva hlavní trhy se zvířaty. Jeden, ten největší, je tady v Hargeyse a druhý je v Burau na východě. Dobytek je pro naši zemi hodně důležitý. Hlavně velbloudi. Když máš třeba sto velbloudů, to už něco znamenáš. Jsi respektovaný člověk.“

Místa pro obchod s jednotlivými druhy zvířat jsou od sebe oddělená, třeba chatrčemi z hadrů, rohoží a igelitů, nebo plechovým přístřeškem rozporcovaným plátěnými zástěnami.

Čtěte také

Největší pozornost přitom každý den budí ta část, kde postávají, polehávají nebo se pomalu a klidně prochází stovky jednohrbých velbloudů. Jdeme mezi ně.

Velbloud vedle velblouda

„Záleží na období v roce. Jsou měsíce, kdy jsou tu tisíce velbloudů. A jsou měsíce, kdy jsou jich tu sotva tři stovky. Záleží na tom, na kdy vychází naše svátky, protože – jako muslimové – máme postní období, ale máme i velké oslavy. Letos jsme tu měli tisíce velbloudů od dubna do začátku července.“

Místy zvířata tvoří menší stáda. Drží se při sobě. Většina z nich je ale ve velkém nepřehledném chumlu, občas rozháněném muži s holemi. Skoro všechna pak mají na srsti něco načmáraného. Vypadá to jako písmena, ale těžko se to čte.

„S velbloudy tu jejich majitelé nebývají vždy. Proto mají na bocích značky. Když je majitel neoznačí, už je tu nikdy nenajde. Takhle každý ví, komu jaký velbloud patří a na koho se při obchodu obrátit.“ Takže velbloudi zároveň slouží jako vizitky.

Obchod uzavřen?!? Vždyť nepadla částka

A abych viděla, jak takový obchod vypadá, vede mě Mohamed ke dvěma mužům, kteří zrovna obchodují. Jeden má pokrývku hlavy a druhý hůl. Podávají si ruce, ale předloktí, zápěstí i dlaně jim zakrývá velký kus bílé látky. Dívají se na sebe, občas ukážou na jednoho velblouda, něco k sobě prohodí somálsky a pak se s prudkým máchavým gestem pouštějí, látka končí na zemi a páni sklopí zraky. Obchod je u konce. Nechápu to.

Páni se smějí. Poté, co jim asi Mohamed vše vysvětlí, mi chtějí vyjednávání převést ještě jednou, tentokrát i s výkladem: „Každý článek prstu znamená jinou částku,“ upozorňuje mě průvodce.

Muž v modré košili a s pokrývkou hlavy ukazuje jednotlivé články prstů a říká, jakou částku symbolizují. Při obchodu totiž jedinkrát nezazní žádná suma. Je dovoleno říct jen: „Mám zájem. Kolik? To je moc. Nabízím!" A tak podobně. Cenu si muži říkají dotykem. Takže musí mít nacvičeno, jak se poslepu dotknout správného článku prstu. Hranice mezi miliony somalilandských šilinků, je takhle tenká.

Kolik za nevěstu

„Říká, že tenhle kousek znamená šest milionů šilinků,“ překládá Mohamed. Šest milionů somalilandských šilinků je asi dvacet tisíc korun. „Jeden velbloud může stát osm set až tisíc pět set dolarů.“

Čtěte také

Takže dvacet tisíc až třicet sedm tisíc korun. V porovnání taková kráva stojí šest set až osm set dolarů, koza od šestnácti do dvou set dolarů. A za nevěstu dřív nápadník musel nabídnout i sto velbloudů.

„Musel sis postavit dům a nabídnout otci nevěsty třeba sto velbloudů, když byla hezká. Velbloudy jsi dostal od příbuzných. Rodičů, strýců… a pak, při svatbě, jsi dostal od rodiny nevěsty třeba sto padesát velbloudů jako její věno. Dnes je to jiné. Dnes se nabízí zlato. Když se chceš oženit, očekává se, že jejímu otci nabídneš třeba sto gramů zlata,“ vysvětluje mi somalilandskou tradici i to, jak se v posledních desetiletích proměnila.

Velbloudi jsou ale pořád důležitou součástí životů Somalilanďanů. „Jsou pro nás jako pro vás psi. Jsou pro nás tím nejcennějším.“

Stejně je jedí. „Nejčastěji je lidé kupují na maso, na mléko, ale taky pro sport, na velbloudí závody do Saúdské Arábie, Spojených arabských emirátů, Kataru nebo Jemenu.“ Závody jsou ale určené pouze velbloudím samcům.

Místy zvířata tvoří menší stáda. Drží se při sobě

Velbloud na mnoho způsobů

Do restaurací je kupuje například Abdsalam: „S velbloudy obchoduju už přes dvacet let," vypráví somálsky a Mohamed mi tlumočí do angličtiny. „Sám žádné velbloudy nemám, ale poznám dobré kusy a tak pro zákazníky vždy seženu jen to nejlepší. Hlavně kupuju velbloudy pro ty, co je chtějí na maso, nebo pro mléko.“

Podat někomu velbloudí maso vyjadřuje určitý postoj nebo vztah k člověku. Protože je drahé, objevuje se v jídelníčku spíš ke zvláštním příležitostem. V restauracích pak patří k těm dražším pokrmům, ať už si host vybere velbloudí steak nebo velbloudí pizzu. Co je naopak k dostání všude, je tradiční somali tea, tedy čaj s velbloudím mlékem.

Somalilanďané ho pijí kdykoliv. Mohamed mě ale varuje, že cizincům může způsobit zažívací problémy. Po nadojení, což je činnost určená téměř výhradně mužům, se mléko se před konzumací nijak tepelně neupravuje. Z vlastní zkušenosti můžu říct, že jsem ho pila několikrát, a nikdy mi po něm nic nebylo.

Spustit audio

Související