Osmdesátiny Karla Gotta ve vysílání Dvojky

Karel Gott natáčí v rozhlasovém Studiu 1

Veřejnoprávní rozhlas se vyhýbá bulvarizaci nebo povrchnost. Faktem ale je, že prakticky celá pěvecká dráha Karla Gotta je spjata s Československým, nyní Českým rozhlasem.

Vážený pane doktore,

jsem pravidelným posluchačem ČR Dvojky. Nejsem z těch, kdo má zapotřebí si neustále stěžovat na cokoliv z programu rozhlasu. Ještě jsem žádný takový dopis nenapsal.

Nyní mě ale vyprovokoval k napsání následující poznámky humbuk (lepší slovo nenalézám), jakým jsou už asi měsíc  d e n n ě (!) připomínány blížící se osmdesátiny Karla Gotta ve vysílání zmíněné stanice. Taková dlouhodobá oslavná kampaň nebývá snad spojena ani s narozeninami anglické královny. Že je zmíněný zpěvák touto stanicí dlouhodobě preferován (mimo jiné např. asi před rokem uvedeným, několikadílným jeho vlastním programem, vysílaným v nejvýhodnějším víkendovém čase a hned druhý den reprizovaným, a znovu reprízovaným nedávno), je fakt. Co se týká oslav jeho letošního jubilea, přesahuje celá ta oslavná kampaň všechny meze. Celý ten humbuk se mi zdá velice nepřiměřeným.

A jde mimo jiné i o necitlivou kampaň vzhledem k dalším zpěvákům, kteří mají letos stejné výročí a není jim věnována taková pozornost. Mám na mysli paní Evu Pilarovou, Naďu Urbánkovou či Josefa Laufra. A jsou tu samozřejmě i jubilanti šedesátníci, sedmdesátníci i devadesátníci a jubilanti v dalších profesích. Vymyslel-li si někdo to připomínání na Dvojce  jako anketu o nejlepší Gottův hit, jde o velmi neoriginální nápad - nabízela se možnost rozšířit ho také o hity dalších jubilujících interpretů. Nebo je to v podobě, v jaké to je, dokonce někým placená reklama?

Patřím ke generaci vpředu jmenovaných jubilujících zpěváků - v lednu mi bylo také 80 - a tak jsem od šedesátých let minulého století vnímal samozřejmě i populární hudbu. Patřil jsem však k těm, kteří z české produkce raději poslouchali Matušku, Hegerovou, původní Golden Kids, Olympic, Pilarovou, písničky Suchého a Šlitra, Olmerovou, Zagorovou, později Korna, Černocha atd. (jistě jsem na někoho zapomněl). Ale Gotta, bez ohledu na řadu jeho slavíků, jen okrajově. Možná, že nám vadila na jeho osobě přeci jen jistá loajálnost s tehdejším režimem.

Takže se mi jeví celé oslavování narozenin mistra Gotta dost nevkusným.

Zdraví Vás

M. D.

___________________________________________________________________

Vážený pane,

děkuji Vám za upřímný dopis. Nabízím Vám stejnou upřímnost. Nejsem ani mluvčím Dvojky, ani Karla Gotta, napíšu Vám svůj osobní názor. Ten má dvě roviny. První z nich se týká rozhlasového provozu. Situace se vyvinula v celém světě tak, že média jednak reflektují nové události a jednak se vracejí k minulosti, a to většinou formou materiálů k výročím všeho druhu: výročím historických událostí a stejně tak výročím významných osobností nejrůznějších oborů lidského života. Někdy jde o připomínky takříkajíc povinné, stereotypně se opakující (sám jsem jako šéfredaktor Týdeníku Rozhlas takové situace zažil, například při vymýšlení nových způsobů, jak připomenout počátky rozhlasového vysílání v květnu 1923). Jindy média tuší, že kolem jistého výročí mohou soustředit zájem veřejnosti, který se může zúročit v zájmu o práci média samotného. To je podle mého názoru i případ Karla Gotta. Mám ověřeno z prostředí komerčních médií, že každá zmínka o něm spolehlivě vedla k nárůstu zájmu o dané noviny, časopis nebo třeba televizní stanici.

Veřejnoprávní rozhlas se vyhýbá všemu, co by mohlo být spojeno s bulvarizací nebo povrchností. Nicméně faktem je, že prakticky celá pěvecká dráha tohoto umělce je spjata s Československým, nyní Českým rozhlasem, zejména s legendárním Studiem A a se jmény dirigentů Karla Krautgartnera a poté Josefa Vobruby. Právě Gottovo vystoupení s Tanečním orchestrem Čs. rozhlasu v roce 1960 vedlo k angažmá v Semaforu a může být pokládáno za jeden z důležitých mezníků jeho kariéry. Jeho nedávný pořad Zpátky si dám tenhle film nepokládám za preferování tohoto zpěváka. Český rozhlas dal podobnou příležitost řadě dalších představitelů populární hudby, mohu připomenout například Vladimíra Dvořáka, Václava Hybše, Františka Ringo Čecha, dnes Miroslava Žbirku, a jistě by jejich seznam mohl být delší. Sám Karel Gott svůj vztah k Českému rozhlasu mnohokrát zdůrazňoval. A platí to i o vztahu posluchačů Českého rozhlasu k němu. V nedávném průzkumu posluchačských preferencí byl dokonce uváděn mezi třemi nejoblíbenějšími moderátory Dvojky. Je tedy pochopitelné, že mu Dvojka věnuje mimořádnou pozornost.

Máte pravdu, že je namístě připomínat úspěšné písničky i mnoha dalších interpretů. V této souvislosti mi dovolte zmínit mimořádně rozsáhlý projekt s názvem Hit století, který Dvojka produkovala v loňském roce a který vyvrcholil v říjnu koncertem na Staroměstském náměstí. Předcházel mu celoroční cyklus, v němž se představovaly ty nejlepší písničky posledního století. Viz tento odkaz:

https://www.rozhlas.cz/informace/press/_zprava/koncert-ceskeho-rozhlasu-odhalil-na-zaplnenem-staromestskem-namesti-nejvetsi-hit-stoleti--1805096

A tím se dostávám k druhé rovině, k osobnosti samotného Karla Gotta. Pokud jste jej poslouchal jen okrajově kvůli jeho loajálnosti vůči dřívějšímu režimu, jistě máte vlastní soukromé vysvětlení pro svou přízeň jiným umělcům, kteří vůči minulému režimu projevovali stejnou, často i větší loajalitu. To opravdu nehodlám posuzovat, ponechávám to čistě Vašemu osobnímu hodnotovému žebříčku a nehodlám o této věci vést diskusi, kterou považuji v dané souvislosti za neproduktivní.

Nejsem příznivcem kampaní, vadí mi na nich účelovost a jistá stereotypnost. V daném případě však uznávám mimořádné postavení Karla Gotta v českém kulturním a společenském životě. Ukázalo se, že v jeho případě jsou případné politické nebo ideologické konotace pro většinu lidí nepodstatné, že jde o prožitky většiny příslušníků české společnosti, v nichž byly Gottovy písničky nějakým způsobem přítomny. Jeho oblibu napříč generacemi není v této míře možno nařídit ani marketinkově podporovat. Podle mého názoru vychází dramaturgie Dvojky vstříc očekáváním posluchačů. Pokud mne jejich reakce přesvědčí o opaku, samozřejmě to bude důvod k tomu, abych o celé věci jednal s vedením stanice.

Srdečně Vás zdravím a přeji Vám vše dobré.

PhDr. Milan Pokorný, Ph.D., ombudsman Českého rozhlasu