Ostýchavý, vznešený nebo hulvátský. Jaký bude prezidentský styl další hlavy státu?
Zatímco Václav Havel se složitě a ostýchavě sžíval s pompou kolem prezidentského úřadu, jeho nástupce Václav Klaus si ji podle ústavního právníka Jana Kysely spíš užíval a ze tří polistopadových prezidentů působil nejvznešeněji: „U Miloše Zemana se mi nezdá patrný ostych, ale ani vznešenost, protože já ho mám spojeného s vjemem fotografie Miloše Zemana v plavkách, kterak kráčí ke svému gumovému člunu u své chalupy.“
„Málokdo v tomhle věku a s touhle figurou se nechá fotografovat a prezidenti už vůbec ne. Proč to udělal? No, protože dává svým voličům najevo: Podívejte, jak vypadám já, podívejte, jak vypadáte vy, já jsem jeden z vás, buďme dohromady jedna solidární skupina,“ pokračuje Kysela v podcastu Čekání na prezidenta.
O stylu našich prezidentů mluví v páté epizodě podcastu Čekání na prezidenta vedle Jana Kysely také filozofka Tereza Matějčková a novináři Petr Nováček a Jan Pokorný.
Jan Pokorný srovnává dosavadní hlavy státu z hlediska oblékání:
„Havel začal s vysoko povytaženými kalhotami, kdy mu byly vidět i ponožky. Klaus vnesl do českého veřejného prostoru v 90. letech téma kravaty a i jistou míru vkusu v oblékání. Miloš Zeman zase i na Hradě nebo v Lánech začasté rozhovory médiím poskytuje často ve flanelové košili a v džínách,“ podotýká.
Filozofka Tereza Matějčková upozorňuje, že „prezidentský styl“ není jen o oblékání, byť ani to není nepodstatné. „Styl je pro mě odvozený od psacího náčiní – stylus. Jakým způsobem váží slova, jak promlouvá, jakým způsobem formuje veřejnost i vlastní život,“ poznamenává.
Trojici prezidentů tak dělí do tří žánrů. „Havel jako idealista, který si rád hraje se slovy, viz jeho obrat z novoročního projevu, že ‚režim proměnil svobodné občany ve šroubky obrovitého páchnoucího stroje, jehož smysl nikdo nechápe‘,“ uvádí.
Klaus si podle Matějčkové také uměl hrát se slovy, například používal termíny jako „nevítězství“ a podobně. „Ale už to bylo chudší a člověka to ze židle nezvedne. A pak Zeman s určitým typem hulvátství, které je přiznaným stylem,“ dodává.
Kdysi nebyl problém, když Zeman citoval z hlavy, protože se důvěřovalo té takzvané sloní paměti. Ta se rozplynula vlevo dole.
Tereza Matějčková
„Zeman je politik až rustikální, člověk z lidu. Na jeho řečnickém umění je vidět, kolik toho přečetl. Je o něm známo, že vyrůstal jako jedináček a chodil si číst na hřbitov, protože tam měl úplný klid. To na tom projevu poznáte,“ domnívá se novinář Petr Nováček.
Podle Matějčkové současná hlava státu trpí změnou způsobu komunikace a mediální scénou, kdy jsou všichni online a politici si nemohou dovolit nereagovat.
„Kdysi nebyl problém, když citoval z hlavy, protože nikdo to moc nedohledával a důvěřovalo se té takzvané sloní paměti. Dneska už nikdo sloní paměti nedůvěřuje a najednou se sloní paměť rozplynula vlevo dole. On zjevně snadno a lehce zacházel s informacemi a bylo to součástí jeho stylu. Teď mu to ta média vždycky sečtou a on není schopen říct, že se spletl,“ zdůrazňuje filozofka.
Který z prezidentů měl podle Jana Kysely intonaci pohřebního řečníka? A kdo je známý „václavákista“, „impulsista“ a „děkujemeodejdětista“?
Čekání na prezidenta můžete poslouchat na webu Českého rozhlasu Plus, v aplikaci mujRozhlas a v dalších podcastových aplikacích. Ve vysílání Plusu ho uslyšíte v neděli 27. února po 18. hodině.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
