Palačinkárna v Bretani vyzývá, ať u nich klidně svůj talíř vylížete. Palačinky nabízí sladké i slané
Neochutnat palačinky na cestě do Bretaně by byl podobný hřích jako vynechat pizzu v Itálii, halušky na Slovensku nebo bigos v Polsku. Prostě to nejde. Palačinky mají v Bretani tradici už od 16. století a používají tam pro ně hned dva pojmy. Jednak slovo „galette“, tedy slané palačinky, které se vyrábějí z pohankové mouky, soli a vody a pak termín „crêpe“, což jsou sladké palačinky s vejcem, moukou a mlékem. V hlavním městě Bretaně v Rennes najdete desítky palačinkáren.
Palačinkárna La Gavotte je v malebné uličce Svatého Jiří v centru města Rennes. Na výloze se píše, že tady palačinky připravují už od roku 1994. Je tu taky plakát, které vyzývá zákazníky, aby se nebáli po jídle svůj talíř vylízat.
Zpoza katedry do palačinkárny
Guillaume je bývalý učitel dějepisu: „Palačinky jsou součástí bretaňského gastronomického dědictví. Doma jsme je vždycky jedli. Podle tradice se připravovali hlavně v pátek. Teď už je to trochu jinak a palačinky jíme vlastně pořád.“
Po dlouhých letech ve škole prý potřeboval změnit prostředí, a proto třídu s žáky vystřídal za útulný lokál plný strávníků, kteří si pochutnávají na palačinkách.
Čtěte také
„Naší specialitou jsou palačinky se slanou zmrzlinou. Podáváme ji v malé misce a máme různé příchuti, třeba hořčicovou nebo se sýry rocquefort a camembert. Jsou to dost překvapivé chutě,“ říká Guillaume a pokračuje:
„Může to být i hlavní jídlo. Do palačinky můžete dát vlastně cokoliv. Je to taková bretaňská pizza. Hodí se na ni sýr, vejce i maso.“
Palačinky místo posilovny
Palačinky v malé kuchyňce připravuje Brazilka Maria. Svou rodnou zem opustila už v osmnácti. Původně to byl prý nápad její kamarádky, že si otevřou vlastní palačinkárnu. Zatímco její přítelkyně ale v řemeslu nevydržela, Maria se vyučila a teď už palačinky peče ve druhé restauraci.
„Takový je prostě život. Pětadvacet let jsem žila na Guyaně. Děti odjely studovat do Francie a já jsem jela s nimi. Zamilovala jsem do Bretaně a do palačinek. V Rennes už bydlím tři roky.“
Čtěte také
„Za celý den jich můžu udělat i přes sto. Večer jsi pak úplně vyřízený. Bolí tě všechno, ruce i nohy,“ prozrazuje Maria.
Domácí nebo kupované
Hlavní slovo má v palačinkárně majitel Fabien. Kuchařce Marii se snaží práci co nejvíc ulehčit a pomáhat ji jak jen to jde. Přijímá zákazníky, obsluhuje je, vyřizuje rezervace a tu a tam zajde pro potraviny do sklepa.
Velký rozruch v restauraci vzbuzují flambované palačinky. Fabien je servíruje ještě hořící na pánvičce. Zákazníci si pochutnávají i na dalších variantách. Důležité je, že se sami nemusí dělat s těstem: „Palačinka byla opravdu vynikající. Byly v ní brambory, sýr rocquefort a sušené kachní maso. Doma slané palačinky neděláme. Koupíme si je už hotové v obchodě a pak si do nich dáváme náplň. Maminka, která je z Bretaně, si těsto připravuje sama.“
Související
-
Demonstrace bez jídla a hudby skoro jakoby ve Francii nebyla. Vedle pobavení má muzika i jinou roli
Demonstrace patří k Francouzům stejně jako víno, sýr nebo bageta. Teď protestují proti důchodové reformě. Na žádné demonstraci ale nesmí chybět jídlo a hudba.
-
Jaká mystéria ukrývá kostel v Rennes le Chateaux?
Vypravíme se na jedno z nejtajemnějších míst celé Francie. V regionu Languedoc nedaleko Pyrenejí leží Rennes le Chateaux. Tajemství jeho kostela je tématem řady odb...
