Pánové, zadejte se! zaznělo na závěrečné koloně olomoucké Taneční školy Progress

„Velice mě to tady bavilo, seznámila jsem se tady se spoustou nových lidí, doufám, že se budeme dál vídat,“ shrnuje jedna z tanečnic a její spolužák, se kterým se potkávala pravidelně v sále olomouckého Slovanského domu, s úsměvem dodává: „Je to to nejlepší, co mě zatím v životě potkalo.“

Zpravidla desetitýdenní taneční kurz vyvrcholí kolonou, na kterou se těší celé rodiny. „Já jsem se přišla podívat na vnuka,“ vysvětluje jedna z babiček. A vzpomíná na to, jak sama chodila na lekce do olomouckého Národního domu. „Vždycky nás doprovázeli rodiče, tančili jsme v hezkém oblečení, které nám ale museli ušít,“ dodává. „A to já jsem si to dal třikrát za sebou,“ usmívá se starší muž z Přerova. V sedmdesátých letech byl prý nedostatek kluků, tak dívkám nabídl své služby opakovaně.

Taneční maturita, kterou kurzisté skládali, zahrnovala téměř dvě desítky tanců. Vedle těch klasických, třeba i bachatu, merengue, blues, čardáš nebo countrypolku. Všichni dostali závěrečný Absolventský list.

Nejprve nejistota, pak ladný pohyb

Tanec je život a život je tanec, zaznělo během slavnostního večera. „Baví mě sledovat, jak se první nesmělé krůčky a nejistota ve tvářích těch mladých lidí postupně mění v ladný pohyb na parketu. A u některých i v chuť pokračovat,“ říká Marek Černý. Takže mladší ročníky nebuďte nervózní, jděte do toho a hlavně si to užijte.

Poslechněte si další vydání z cyklu Přímo z místa závěrečnou kolonu olomoucké Taneční školy Progress.