Pavel Kosatík: Rajčatová polévka v galeriích? Zvláštní. Ale jak jinak nás vyburcovat k ochraně klimatu?

22. listopad 2022

V Egyptském Šarm aš-Šajchu skončila mezinárodní klimatická konference. Přestože šlo o největší akci svého druhu, konkrétní kroky pro zavedení již dříve přijatých závazků se naplno přijmout nepodařilo. Jak hodnotit výsledek? A jak vnímat protesty proti liknavé politice světového společenství na ochranu klimatu? Spisovatel Pavel Kosatík v audiozáznamu ještě probere česko-slovenské vztahy 30 let po rozdělení a zhodnotí debaty kolem prezidentských kandidátů.

„Výsledek klimatické konference COP27 mohu hodnotit pouze jako občan. Nejsem profesionál, ale protože se to týká nás všech, měli bychom nad tím všichni přemýšlet,“ zdůrazňuje v pořadu Jak to vidí... spisovatel Pavel Kosatík.

Hlavním úkolem podobných konferencí je podle něj nastolení příznivého celosvětového komunikačního klimatu. To se ale v Šarm-aš Šajchu úplně nepovedlo, zejména v otázce snižování fosilních paliv. „Na tom, jak snižovat limity, se státy nedohodly, přestože na předchozích konferencích panovala spíše shoda. Teď do toho některé státy hodily vidle, takže by bylo krásné, kdyby se časem obnovila dobrá vůle ke komunikaci a k uzavření konsensu,“ doufá publicista.

Hrách na zeď

Mělo jít přitom o takzvaný implementační summit, který měl přinést konkrétní řešení a konkrétní kroky pro zavedení některých už dříve přijatých závazků do praxe. Stalo se tak pouze v některých oblastech. Například má vzniknout kompenzační fond pro zranitelné země. „Sice byla uzavřena dohoda, že ty státy, které dělají největší neplechu, budou pomáhat těm, které to začne postihovat. Já bych ale byl rád, kdyby byla i v českém prostředí tato debata mnohem bohatší a netýkala se jen konkrétních událostí, ale běžela permanentně.“

Čtěte také

Experti na ekologii samozřejmě upozorňují na změny klimatu neustále. „Já sám je sleduji desítky let, odvádějí neskutečnou práci. Třeba environmentalistka Hana Librová představuje velmi silný myšlenkový proud. Bohužel to, co celá desetiletí tito lidé říkají, je často jenom házení hrachu o zeď.“

Čím to je? Podle Kosatíka je problém v tom, že řada lidí je geneticky nastavena na to, aby řešili problém jen ve svém nejbližším okolí. „Žijeme v rodině, v menší sociální sféře, kdežto problémy, o kterých se nyní mluví, se týkají celého světa. A my to nechceme vidět. Máme pocit, že máme ještě čas. Dokud se zvyšování teplot děje na jiném kontinentu, můžeme se ještě chvíli přikrčit. Ale tím se problém jenom odsouvá, a mně je čím dál více líto příštích generací, do čeho všeho spadly.“

Rozum nestačí

Lítost je ale podle Kosatíka k ničemu. „Musí se konat. Všichni víme, o co jde, ale rozum na to, aby lidé změnili své chování a své návyky, bohužel nestačí.“

Čtěte také

Jak se tedy v této situaci dívat na protesty studentů proti liknavé politice světového společenství ohledně ochrany klimatu nebo na protestující aktivisty, kteří polévají rajčatovou polévkou obrazy v galeriích? „Sám bych to takto nikdy neudělal a svým dětem bych to nedoporučil, ale vidíme, že rozum k aktivitě nestačí.“

„Samozřejmě že jsou mezi těmito lidmi i ti, kteří jenom exhibují. Byli bychom ale strašní hlupáci, kdybychom na to reagovali jenom tím, že řekneme, že jsou to zlí a špatní lidé. Odsoudili to a vůbec nepřemýšleli o tom, co jejich chování vyvolává. Mnozí z nich se nás snaží jen probudit, vyburcovat, i když podivuhodnými nebo podivnými metodami. Ale co dělat jiného, když my jenom spíme?“ uzavírá Pavel Kosatík.

Spustit audio

Související