Pavel Pecháček byl věčný optimista. Věděl, že horší než komunismus to být nemůže, vzpomíná novinář Petr Brod

20. leden 2023

Dlouholetý šéf československého a později českého vysílání Rádia Svobodná Evropa Pavel Pecháček zemřel ve věku 82 let ve Spojených státech. „Byl rozhodný, energický, ale i velice vstřícný a příjemný. V podstatě od prvního okamžiku jsme sedávali u velkého stolu v kantýně Svobodné Evropy, kde byli emigranti z roku 1968, ale i z té první poválečné vlny po roce 1948. Tam jsme se hodně sblížili,“ vzpomíná novinář Petr Brod.

„Redakce se dělila na skupiny, které já nazývám kmeny. Mezi sebou uvnitř redakce soutěžili, byl tam kmen osmačtyřicátníků blízký národně-socialistické straně, Pavlův otec byl významným lidoveckým funkcionářem před rokem 1948. Pak tam byli osmašedesátníci, kteří přišli po invazi, křesťané, především katolíci, a pak nezařazení lidé. Pavel v tomto smyslu nebyl přesně zařaditelný,“ popisuje Brod.

Agent Minařík sledoval i Pavla Pecháčka a centrále v Praze dával různé nápady, jak proti němu působit, například skrze nátlak vůči dětem.

Rodiče Pavla Pecháčka emigrovali v roce 1948. Jeho otec Jaroslav se podílel na budování redakce Svobodné Evropy v New Yorku a v Mnichově, kterou od roku 1965 vedl a kde po emigraci v roce 1968 začal pracovat i jeho syn.

Čtěte také

Výhodou Pavla Pecháčka prý byly předchozí rozhlasové zkušenosti, které nasbíral v Československém rozhlase, i to, že si nezadal s komunistickou stranou, a proto nenarážel na odpor osmačtyřicátníků, kteří byli rozhodnými antikomunisty.

Pecháček se v Mnichově potkal i s Pavlem Minaříkem, který byl v redakci nasazen jako agent StB a po návratu do Československa se stal tváří diskreditační kampaně proti Svobodné Evropě.

„V působení vůči těm různým kmenům nebyl Minařík vybíravý, sledoval i Pavla Pecháčka a centrále v Praze dával různé nápady, jak proti němu aktivně působit, například skrze nátlak vůči Pecháčkovým dětem,“ přibližuje Brod.

Věčný optimista

V roce 1974 přešel Pecháček do Hlasu Ameriky ve Washingtonu. V rámci politiky uvolňování mezi Spojenými státy a Sovětským svazem totiž došlo ke krácení rozpočtu Svobodné Evropy, který byl převeden ze zpravodajské služby CIA pod kongresovou kontrolu. 

Čtěte také

„Pavel byl jednou z prvních ‚obětí‘ tohoto vývoje, protože jeho otec, který byl tehdy šéfem československého vysílání, samozřejmě musel zabránit sebemenšímu dojmu, že dochází k nějakému nepotizmu a že zatímco jiní lidé odcházejí, syn zůstává,“ upřesňuje Brod.

Hlas Ameriky si prý Pecháček vybral kvůli jeho velké posluchačské základně v Československu, ale i díky svému obdivu k americkým institucím a životnímu stylu.

„Byla to daleko menší redakce, která měla jasnou návaznost na americkou vládu a její politiku. Svobodná Evropa byla vždy koncipována jako takové náhradní rádio, které by za normálních okolností, pokud by tam existovala svoboda slova, působilo v zemích východního bloku. Svým způsobem vysílala z domova, až na druhém místě byla světová politika,“ srovnává Brod.

Zleva: Karel Kryl a Pavel Pecháček

Do Svobodné Evropy se Pecháček vrátil v roce 1989 a sledoval pád komunistického režimu a polistopadový vývoj. „On byl věčný optimista. I když se začaly objevovat první problémy třeba s privatizací, tak vždy zastával názor, že horší než komunismus to být nemůže,“ dodává.

„Také je třeba říci, že v 90. letech měl sérii ohromných úspěchů. Po svém návratu se setkal s vlnou obrovských sympatií, sledoval návrat Karla Kryla, který se stal miláčkem národa, i svých bývalých kolegů z redakce. Uspěl s myšlenkou na přesunutí Svobodné Evropy do České republiky a podařilo se mu vysílání udržet v kooperaci s Českým rozhlasem,“ uzavírá.

Poslechněte si celý rozhovor v Interview Plus.

autoři: Jan Bumba , ert
Spustit audio

Související