Petr Hartman: Česká důchodová reforma zatím spíš ve stylu von Bismarcka
Financování důchodů je dlouhodobě neudržitelné. Stárnutí populace přímo volá po důchodové reformě. Ta by měla zajistit, aby se lidé mladší 40 let dožili důstojné penze. Tyto a podobné výroky z úst politiků slýchají občané České republiky opakovaně už desítky let.
Takže někteří z těch, kterých by se zmiňovaná reforma měla týkat, už jsou dávno v důchodu.
Čtěte také
Zatím penzi pobírají a dokonce je jim opakovaně navyšována. Byť u části z nich se výsledná suma zdaleka nepřibližuje jejich předchozím příjmům, mohou s pravidelným přísunem peněz od státu počítat.
Jak velký bude, to záleží na tom, jaká pravidla vláda pro výpočet penzí nastaví a formou příslušného zákona prosadí. Měla by přitom brát ohled na to, kolik peněz si na výplatu penzí může dlouhodobě dovolit. Není proto překvapením, že při pohledu na pomyslný důchodový účet se prakticky každý kabinet hlásí k důchodové reformě.
Do důchodu v 85 letech?
Například v současné době deficit v řádu desítek miliard korun by k tomu měl být inspirací. V praxi však většinou vláda zásadní změny neprosadila. Výjimku představoval Nečasův kabinet. Zavedení tzv. druhého pilíře důchodového systému, ve kterém si měli lidé dobrovolně spořit na důchod, však dlouho nevydrželo. Sobotkova vláda po nástupu k moci ho velmi rychle zrušila. Takže i nadále leží většina výplaty penzí na bedrech státu.
Čtěte také
Přesto důchodový systém prochází určitou změnou. Ta se týká zvyšování věku pro odchod do penze. Zmiňovaná hranice by do roku 2030 měla dosáhnout 65 let. Politici tím de facto přiznávají, že si stát při prodlužování délky života nemůže dovolit vyplácet penze čím dál tím delší dobu.
Proto rovněž Fialův kabinet hodlá připravit důchodovou reformu. Byť ještě není na světě, už se živě diskutuje o věkové hranici, od které by se měly penze vyplácet. Zda ji i nadále postupně navyšovat, či nikoli. U některých profesí je to věc obtížně představitelná. U těžké manuální práce asi nelze očekávat, že ji bude schopna vykonávat většina sedmdesátníků. Polemizovat se dá rovněž o tom, zda lidé ve vyšším věku mají šanci sehnat zaměstnání. Není výjimkou, že už při současné hranici řeší řada lidí marnou snahu získat práci odchodem do předčasného důchodu.
Čtěte také
I když princip reformy penzijního systému by měl spočívat především v motivaci občanů spořit si v aktivním věku na důchod, diskutuje se více o tom, kdy by do něj měli zamířit. Pokud by to měla být podstata důchodové reformy a politici byli dostatečně cyničtí, mohli by se inspirovat německým kancléřem Otto von Bismarckem.
Průkopník důchodového systému koncem 19. století stanovil věk pro odchod do důchodu na 70 let. Přitom se průměrná délka života pohybovala kolem 55 let. Takže dožít se penze bylo zcela výjimečné a stát si nemusel lámat hlavu s tím, kde vezme peníze na výplatu důchodů.
V současné době by se těchto starostí politici zbavili, kdyby ve stylu Bismarcka zvolili hranici 85 let. To je pochopitelně nepřijatelné. Proto budeme nadále svědky snahy politiků prosadit důchodovou reformu. Snad jejím jediným výsledkem nebude nakonec to, že se bude posouvat věková hranice odchodu do penze.
Autor je komentátor Českého rozhlasu
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
