Petr Holub: Nikdy nepostavíte tolik dálnic, aby byli řidiči spokojeni

V návrhu dopravního rozpočtu na příští rok, který právě dorazil do sněmovny, zajistil na investice 150 miliard korun. Lze tedy předpokládat, že spoustu nových kilometrů dostaví a spousta dalších úseků se začne stavět.

Čtěte také

Martin Kupka: Pražský okruh a dálnici D35 je možné dokončit v horizontu šesti sedmi let

Budou dokončeny obchvaty Frýdku-Místku a Českých Budějovic, poslední úsek dálnice mezi Prahou a Pískem, k dispozici budou první kilometry magistrály z Hané na slovenskou hranici a také směrem k Břeclavi, o dvacet kilometrů se dálnice D6 přiblíží Karlovým Varům.

Přesto také dobrodružství Martina Kupky skončí zdrcující kritikou opozice, dopraváků a médií.

Klíčovým důvodem je okolnost, že před ministrem stojí nesplnitelný nárok. Přemísťovat se autem patří k základním rozměrům moderního života. Aut přibývá a každý jejich řidič se chce po silnicích pohybovat libovolně zvolenou rychlostí na libovolně zvolené místo.

Ať se staví nové silnice tím nejrychlejším tempem, vždycky se najde místo, kde se doprava zasekne kvůli příliš hustému provozu. Dalo by se tak dojít k úvaze, podle níž budou dopravní komplikace narůstat s tím, kolik nových silnic se postaví. Ministr dopravy se kritice nevyhne.

Právo na dálnice

Jde ovšem o úvahu přitaženou za vlasy. Nepochybně je možné postavit tak předimenzovanou silniční síť, že se po ní bude po většinu času opravdu jezdit pohodlně – kdo nevěří, ať si jde zajezdit do Ostravy. Jenže pak nastává čas na kritiku z ekonomických pozic. Čím víc dálnic bude, tím víc se mezi nimi najde neefektivních investic a tím víc vyrostou náklady státního rozpočtu na jejich údržbu a nutné rekonstrukce.

Čtěte také

Robert Schuster: Kvůli ceně energií jsou Němci ochotni obětovat „posvátnou krávu“ neomezené rychlosti na dálnicích

Pro ministra existuje jediná možnost, jak se kritice za neschopnost investovat vyhnout. V zásadě jde o to, aby nepřistoupil na všeobecně sdílený nárok, že jezdit po dálnici patří k základním lidským právům a že se naplnění těchto lidských práv měří na kilometry nových dálnic.

To by ovšem znamenalo, že se musí stanovit přesná ekonomická kritéria, podle kterých ještě bude efektivní někde dálnici postavit a provozovat. Potom zmíněná pravidla předat příslušné správcovské firmě, která bude podle nich stavět, opravovat a vybírat poplatky.

Pokud si potom bude někdo stěžovat, pak nepůjde za ministrem s obecnou stížností, ale připraví si ekonomické argumenty, kterými přesvědčí nezávislé správce dálnic. Tak to v některých zemích funguje a ministr Kupka by mohl prověřit, jestli tuzemský dopravní systém není příliš rozvrácen a jestli by se zmíněný model nemohl zkusit také u nás.

Autor je publicista