Platy státních zaměstnanců, rozšíření NATO, pozvánka pro cizince do Čech

3. duben 2004
Týden v tahu

V duelu si vyměnili argumenty na 13. a 14. platy zaměstnanců veřejného sektoru zástupkyně odborářů z rozpočtové a příspěvkové sféry Alena Vondrová a ministr práce a sociálních věcí Zdeněk Škromach. Diskutovali o tom, jestli mají dostávat zaměstnanci veřejného sektoru 13. a 14. platy a zda jsou ve státním rozpočtu peníze na jejich vyplacení. Dalším z témat pořadu bylo rozšíření Severoatlantické aliance. Alexandr Vondra diskutoval s moderátorkou o tom, co toto rozšíření znamená. Jak se NATO změní?

Přehled příspěvků

Hana Hikelová: Zaměstnanci veřejné správy a služeb dostanou desetinu třináctého platu. Rozhodla tak vláda s tím, že na víc nejsou peníze. O třináctých a čtrnáctých platech budeme za chvíli diskutovat s odborářkou Alenou Vondrovou a ministrem práce a sociálních věcí Zdeňkem Škromachem.

Severoatlantická aliance má od tohoto týdne 26 členů. V bruselské centrále visí nově vlajky Bulharska, Estonska, Lotyšska, Litvy, Rumunska, Slovenska a Slovinska.

Od zítřejšího večera poběží na 5 satelitních televizních stanicích spoty, propagující Českou republiku jako pohodové a klidné místo pro dovolenou. Ministerstvo pro místní rozvoj si od kampaně slibuje příliv zahraničních turistů.

To jsou některé události prvního dubnového týdne roku 2004. Pohled na ně vám nabídneme v následujících minutách. Hezký sobotní podvečer ve společnosti Radiožurnálu vám přeje Hana Hikelová

Třinácté a čtrnácté platy

Hana Hikelová: Odbory připravují na 21. dubna hodinovou stávku státních zaměstnanců. Pracovníci veřejné správy a služeb tak chtějí protestovat proti rozhodnutí vlády vyplatit jim jen desetinu 13. platu. Vláda o této výši rozhodla s tím, že na víc ve státním rozpočtu nemá. O 14.platech se bude teprve jednat. Ve veřejném sektoru u nás pracuje asi tři čtvrtě milionu lidí, z nich 450 tisíc dostává mzdu ze státního rozpočtu. Ostatní z dalších veřejných rozpočtů. Průměrný plat zaměstnanců ve státní správě a veřejných službách činil loni 16.785 korun. 13. a 14. platy jsou i tématem následujících minut. Ve studiu jsou se mnou Alena Vondrová, zástupkyně odborářů z rozpočtové a příspěvkové sféry. Hezký den.

Host (Alena Vondrová): Dobrý den.

Hana Hikelová: A Zdeněk Škromach, ministr práce a sociálních věcí. I vám hezký den.

Host (Zdeněk Škromach): Dobrý den.

Hana Hikelová: Já začnu trošku netradičně a to názorem jedné posluchačky z jižní Moravy, která Radiožurnálu napsala. Několikrát denně v rozhlase slyším o 13. a 14. platech státních zaměstnanců. Toto téma mě značně pobuřuje, když slyším, že odbory chystají stávku, protože nesouhlasí s 10 procenty 13. platu. Státní zaměstnanci by měli jít na čtvrt roku pracovat do soukromého sektoru. Většina obyčejných lidí dostává průměrný nebo podprůměrný plat a o nějakých 13. a 14. se jim ani nezdá. Pokud by někdo chtěl protestovat proti čemukoliv, může jít tak akorát hledat nové zaměstnání, což samozřejmě nenajde. Takový je tedy názor jedné z posluchaček, proč by měli mít zaměstnanci veřejného sektoru nárok na 13. a 14.plat, paní Vondrová?

Host (Alena Vondrová): Další platy byly zavedeny vládou v roce 94 a to proto, že všeobecně byly platy ve veřejných službách a správě nízké a vláda neměla tolik prostředků, aby zvýšila přímo ty měsíční platy. A rozhodla se řešit to formou dalších platů, jakoby jednorázovým vždycky příspěvkem, dorovnávajícím tu nízkou úroveň těch měsíčních výdělků. Není to prosím tedy žádná odměna, žádné prémie, je to ze zákona od této doby nároková. . .

Hana Hikelová: To znamená 10 let přetrvávající systém ...

Host (Alena Vondrová): Nároková složka, systém, s kterým ale ten celkový systém počítal, takže když teď se zavedl nový tarifní systém, který nemá již 12 platových tříd, ale 14 platových tříd...

Hana Hikelová: Šestnáct...

Host (Alena Vondrová): Pardon, ale 16 platových tříd, tak bylo nezbytný použít část těch prostředků na další platy na pokrytí profinancování toho pohybu těch zaměstnanců v těch jednotlivých třídách. Ale to znamená, pro většinu zaměstnanců, kteří nepřešli třeba o tři třídy, o dvě, ale jenom třeba o jednu, že to snížení výplaty dalších platů na 10 procent jim přinese snížení celoročního výdělku, a to v řádu u některých o několik set korun, u některých v řádu tisíců, u některých v řádu desítek tisíc.

Hana Hikelová: K tomu snižování se ještě dostaneme, já se zeptám ještě na názor pana ministra, jaký máte názor na 13. a 14. platy? Není už to teď přežitek, neměla by se ta situace přece jenom v té sféře zaměstnanců veřejného sektoru řešit jinak?

Host (Zdeněk Škromach): Já myslím, že obecně po těch dlouhodobých diskusích, které jsou vedeny, tak myslím, že čas nazrál na to, v podstatě tento institut zrušit, je to asi v devíti zákonech a i u ústavních činitelů a dalších a v podstatě přepočítat těch 13, 14, čili ten jeden 13. plat navíc přepočítat do 12 platů tak, jako je to normálně i v podnikatelské sféře a myslím, že toto téma by mohlo být už navždy jaksi mimo pozornost.

Hana Hikelová: Vraťme se k tomu snižování platů pro zaměstnance veřejného sektoru. Paní Vondrová, vy jste prezentovala v médiích a obecně odbory takovou statistiku, že kdyby 13. a 14.plat byl na úrovni těch 10 procent, tak u 60 procent zaměstnanců dojde k poklesu. Vy jste, pane ministře, prezentoval trošku jinou statistiku a mluvíte o 39 procentech. Jde tedy o většinu těch zaměstnanců, kteří by si pohoršili nebo nejde?

Host (Alena Vondrová): Tak já řeknu náš názor. Samozřejmě, pan ministr měl pravdu, když hovořil o 39,4 procenta poklesu, jenže průměry v tomto okamžiku jsou velmi ošidná věc. Protože musíme vycházet z toho, že učitelská veřejnost, zejména učitelé základních škol v tom novém systému postoupili o 3 třídy. Je jich ale nejvyšší počet, takže pakliže získá paní ministryně Buzková dostatek peněz na výplatu 10 procent dalších platů, tak by skutečně u nich došlo asi zhruba u jenom 20 procent k poklesu výdělku. Takže, má-li se pak vytvořit průměr 39,4, tak je logicky, že ta většina z těch 450 tisíc, to je asi 262 tisíc lidí musí mít daleko větší pokles ve výdělcích.

Host (Zdeněk Škromach): Tak, já myslím, že tady hodnocení budeme moci udělat až na konci roku, až bude skutečně znám mzdový vývoj. Všechno toto jsou vlastně přesné součty nepřesných čísel, já myslím, že paní předsedkyně že to takto chápe a i odbory. Je to samozřejmě určitý jaksi možnost hodnocení té situace teď při projednávání 13., 14.platů. My jsme vycházeli samozřejmě z toho, aby zavedení nového systému bylo dostatečně profinancováno, ovšem samozřejmě naráží to na problémy rozpočtu. Je tady ale potřeba tady objektivně říct, že za poslední 3 roky v podstatě došlo k výraznému nárůstu platů ve sféře v rozpočtových a příspěvkových organizacích, protože prakticky se vyrovnaly během tří let platy s podnikatelskou sférou, čili to zavedení šestnácti třídního systému, kdy jsme o tom jednali vlastně v loňském roce, kdy jsme stáli prostě před dilematem buď tedy ten systém navždy zrušit, anebo ho zavést. Nakonec byť vždycky s podotknutím tedy, aby byl řádně profinancován odbory řekly, že je lepší tedy ten šestnácti třídní systém a já si to osobně myslím, že z hlediska dlouhodobosti se ukáže, že to tak je skutečně. Samozřejmě že bude nutné do toho systému ještě dostat další finanční prostředky.

Hana Hikelová: V rozpočtu na ten letošní rok, což už se ale vědělo na podzim loňského roku, se počítalo s pětiprocentním navýšením prostředků právě co se týká do mezd ve veřejném sektoru, proč těch 5 procent nestačí a proč tedy se volil ten šestnácti třídní tarifní systém?

Host (Alena Vondrová): Tak já musím trošku zpřesnit pana ministra. Odbory, většina odborových svazů skutečně převod na šestnácti třídní systém podporovala, ale vždycky představitelé těchto svazů trvali na tom, aby byl řádně profinancován.

Hana Hikelová: Dobře, ale odbory nikdy neřekly, když nebude profinancován, je lepší zůstat u té nižší.

Host (Alena Vondrová): To řekly, to řekly, ale samozřejmě, jestliže.

Hana Hikelová: Pane ministře, řekly nebo neřekly?

Host (Alena Vondrová): Pane ministře, pane ministře, odborový svaz, který já zastupuju, to říkal od roku 98, nezavádějte šestnácti třídní systém, pakliže nebude dostatečně profinancován, takže neříkejte, že.

Hana Hikelová: Pan ministr ale kývá hlavou, že s tím nesouhlasí.

Host (Alena Vondrová):...že ne, odbory samozřejmě se snažily bojovat, seč jim síly stačily a do posledních chvil o to, aby se ty peníze tam daly. Snažily se přesvědčit vládní stranu, včetně pana ministra, na tabulkách srovnávacích, k čemu dojde, když se ten systém zavede, aniž by se tam dal dostatek peněz. Nikdo nepopřel, ani pan ministr financí náš odhad, že na takový převod aby skutečně byl funkční, je potřeba 15 miliard. Jenže se tam dalo podstatně méně peněz. . .

Hana Hikelová: Ale to se vědělo už na podzim, že těch 15 miliard nebude.

Host (Alena Vondrová): Já vám řeknu tedy v tom případě jednu věc. Vláda měla rovnou sdělit nám všem, že dohody z Kolodějí jsou závazný, že nelze získat ani miliardu navíc, pak nemusely být vůbec žádná jednání, protože my jsme absolvovali řadu jednání, které teď se ukazujou, že vlastně s náma někdo zřejmě nehrál korektní hru.

Hana Hikelová: Tak nechme reagovat ale pana ministra...

Host (Alena Vondrová):...protože nikdy nepadlo, že prostě dohody jsou stoprocentně závazný. Slyšela jsem to poprvé od pana premiéra na můj přímý dotaz v pátek, na jednání večer.

Hana Hikelová: Tak a teď už dejme prostor panu ministrovi, tvrdily odbory, že se nemá zavádět šestnácti tarifní systém, když nebude profinancován nebo ne?

Host (Zdeněk Škromach): Ono to bylo trošku složitější, ta otázka stála před tím buď zavést systém, anebo jej zrušit, protože byl asi třikrát už odsunut a samozřejmě další odsunování by bylo asi problém, protože se s tím muselo do Parlamentu a v podstatě, kdyby jednoznačně zaznělo ze strany odborů, nechceme šestnácti třídní systém, tak asi zřejmě by byla politická vůle jej zrušit, ale já si myslím, že zřejmě to je věc z těch jednání, tak, jak proběhly, dneska bychom měli klid asi, protože všichni by dostali něco přidáno a relativně by se nic nedělo.

Hana Hikelová: Protože těch 5 procent podle názoru, kdyby zůstal dvanácti třídní systém, tak by stačilo.

Host (Zdeněk Škromach): Potřeba si uvědomit, že ten nový systém samozřejmě relativně je třeba jakoby nespravedlivý vůči některým skupinám zaměstnanců, protože tam dochází k tomu v tom celoročním součtu k určitým propadům, které jsou řádově v té největší části do 500 do tisíce korun měsíčně a pokud jde o to vše zase na druhé straně je potřeba říct, že poměrně zase třetina lidí dostává významně přidáno. To jsou zase ty nárůsty budou a je potřeba taky říct, že i když nejsou tyto peníze třeba vyplaceny formou 13., 14.platů, tak budou vyplaceny formou odměn nebo jiných, protože v objemech mzdových prostředků ty prostředky prostě do těch organizací šly, to je potřeba říct, že tady nedošlo k tomu, že by stát rozhodl o tom, že sníží mzdové prostředky.

Host (Alena Vondrová): Já se musím skutečně ohradit, protože já mám ráda korektní jednání. Pan ministr to sice trochu naznačil, ale byla bych nerada, kdyby to zůstalo na odborech. Ano, pro řady skupin zaměstnanců bylo zavedení šestnácti třídního systému výhodné, protože skutečně více diferencovalo, podle náročnosti a odbornosti vykonávané činnosti. Šlo zejména o vysokoškoláky, šlo zejména o učitele, vědce, lékaře, zdravotnický i střední zdravotnický personál. A ten problém byl postavený tak, že dvakrát už jsme asistovali u toho odložení z nedostatku financí. Ale pan ministr, to byl i on, i jiní, kteří řekli, že potřetí se změnou zákona už do Parlamentu nepůjdou s dalším odložením. A tak že v podstatě ty svazy bojovaly za profinancování pro větší množství . . .

Hana Hikelová: Ale těch 15 miliard se přece vědělo už na podzim, že ve státním rozpočtu nebudou.

Host (Alena Vondrová): Ano, ale my jsme šli na kompromis, ale ano, paní redaktorko, ale my jsme šli na kompromis, my jsme jim taky hned slezli v podstatě na 10 miliard jsme propočítali, že to by bylo sice s odřenými zády, ale že by to nedopadlo nějak katastroficky z hlediska nominálních propadů, u některých zaměstnanců výdělků měsíčních a podobně. Ale ono tam není ani těch 10 miliard, o tom je řeč, že se to udělala ještě z menší částkou.

Hana Hikelová: Pane ministře, je vůbec jedna miliarda, když mluvíme 15, 10 miliard, protože šéf rozpočtového výboru pan Kalousek mi dnes říkal, že není ani koruna navíc.

Host (Zdeněk Škromach): To samozřejmě není nikdy a je otázky vždycky jakési vůle, hledání zdrojů i v rámci rozpočtu, který, řekněme, čítá několik set miliard korun, ale pravda je vždycky určitých priorit. Tady chci říct, že to je vlastně, je to otázka, proč si nechala vláda otevřený prostor pro další jednání o 14.platu, protože tady vlastně můžeme vyhodnotit aspoň do pololetí, jak bude vypadat stav veřejných financí, například pokud by se vyvíjel obdobně jako v loňském roce, kdy vlastně jsme vlastně v rámci státního rozpočtu ušetřili asi dvě a půl miliardy, téměř 3 miliardy korun, které se nevyčerpaly, čili vlastně to bylo po dlouhé době, kdy.

Hana Hikelová: A dá se při tak deficitním rozpočtu, jako ten náš, mluvit o rezervě, když už tak je deficit přes 100 miliard korun? I kdyby se ušetřilo, není lepší, že se ušetří, než, že to použijeme někam jinam?

Host (Zdeněk Škromach): To vždycky to je deficit a samozřejmě je to schválený státní rozpočet, který, ten deficit je pokrytý, samozřejmě dluhopisy, ale tady je potřeba říct, že tady ty prostředky, které se vyplatí zase na druhé straně mají svůj multipikační efekt, to znamená, že automaticky třetina vlastně prakticky se vrátí státu okamžitě ve formě pojištění daní. Takže je to potřeba vnímat i z tohoto hlediska a tam si myslím, že ten vliv je spíš pozitivní.

Hana Hikelová: Ekonomové vám teď oběma ale dávají trošku jiný recept na řešení situace. Ti tvrdí, že sen pracovníků veřejného sektoru o vyšších platech se může splnit jen po razantním propouštění a růstu efektivity práce, například na Slovensku se státní administrativu daří úspěšně redukovat, ale podle informací právě našich ekonomů loni počet zaměstnanců ve veřejné sféře nabobtnal o 12 tisíc lidí. Nemyslíte, že by bylo teď správné poohlédnout se spíše touto cestou, jak snížit počet zaměstnanců veřejné sféry, než se dohadovat pouze o výši těch platů?

Host (Alena Vondrová): Já bych se k tomu ráda vyjádřila, protože tady se skutečně zkreslují údaje. Za prvé bych byla ráda, kdyby vláda požádala Český statistický úřad, aby jednoznačně sdělil, kde ty nárůsty jsou. Všechno se interpretuje tak, že to je nárůst státních zaměstnanců a ono to tak pravda není.

Hana Hikelová: Ne, ne, ne. Je to interpretováno jako nárůst zaměstnanců ve veřejné sféře. Tady je to oficiálně.

Host (Alena Vondrová): Ale jako, my máme tři základní veřejné rozpočty, to je rozpočet krajů, obcí. Víte dobře, že obce a kraje jsou na státu nezávislé, stát jim nemůže určovat, kolik budou zaměstnávat zaměstnanců a stát si svoje počty zaměstnanců limituje.

Hana Hikelová: Dobře a ve sféře těch státních zaměstnanců došlo k poklesu nebo ten počet nabobtnal?

Host (Alena Vondrová): Já vám něco z tohoto soudku tedy řeknu. Snižujou se stavy o 2 procenta. Když budu mluvit jenom o úřednicích, přičemž evropská agenda by vyžadovala podstatně větší počet v některých sektorech zaměstnanců. Personálně se zajišťuje evropská agenda dneska tím, že se na ministerstvech a jiných orgánech státní správy provádí restrukturalizace nebo takzvané zefektivnění, posuzujou si ty činnosti, zda ještě tento zaměstnanec může dělat i agendu pro Evropskou unii, pakliže k tomu splňuje kvalifikační předpoklady. Čili my jsme jedna ze zemí, kdy až na snad 600 nebo 700 lidí, kteří skutečně byli přijati v důsledku evropské agendy například 256 zaměstnanců, kteří budou zajišťovat dotace do zemědělství, přes platební agenturu a tak dál, všechny ostatní místa se zajišťujou vnitřní racionalizací těch úřadů. A přitom se ještě o dvě procenta snižuje stav . . .

Hana Hikelová: Dobře, ale proběhla reforma veřejné správy a nakonec v podstatě těch úředníků a zaměstnanců stále přibývá, pane ministře, je to v pořádku?

Host (Alena Vondrová): Ale na to musím reagovat, paní redaktorko, nezlobte se, reforma sice proběhla, ale ta druhá fáze reformy proběhla tak, že z úrovně okresu přešly ty agendy na obce. Uvědomte si, že když jste rušili krajské KNV, tak většina agend šla už dolů, o tom rozhodli zde poslanci a velmi málo agend šlo na ústřední orgány.

Hana Hikelová: Dobře, ale říkalo se, že reforma se dělá proto, aby poklesl počet úředníků a je to otázka na pana ministra.

Host (Zdeněk Škromach): Já myslím, že ten konečný efekt tak to bude, my jsme řekli, že to bude na konci, kdy bude ukončena reforma veřejné správy, ta zatím ukončená není a tudíž je těžko počítat zajíce, hon ještě neskončil. Takže tady je.

Hana Hikelová: A ten nárůst. V té veřejné sféře. Ten je kde?

Host (Zdeněk Škromach): Veřejná sféra, tak jak řekla paní předsedkyně, ten není jenom státní, je potřeba to vyhodnotit, protože samozřejmě kraje a obce si rozhodují o svých zaměstnancích sami a tady.

Hana Hikelová: Pane ministře, tak vezměte konkrétně, jak je na tom vašem ministerstvo.

Host (Zdeněk Škromach): A tady musím říct jednu věc jako, protože my jsme teď naopak, nám přibyli zaměstnanci, protože přebíráme státní sociální podporu od obcí, čili budeme mít nárůst několik tisíc zaměstnanců, ale vlastně.

Hana Hikelová: A kdyby nedošlo k tomuto přesunu, protože to všichni vědí, že přebírají úřady práce tuto agendu, tak by to bylo, co se týká kompetence vašeho ministerstva, jak, co se týká počtu zaměstnanců.

Host (Zdeněk Škromach): Nám přibližně zůstal stejný počet, jako v loňském roce s tím, že vlastně to, co jsme měli snížit, tak jsme nesnižovali z důvodů v podstatě správy evropského sociálního fondu, který si vyžaduje poměrně dost lidí, kteří se o tyto prostředky musí starat, i z tohoto hlediska je potřeba posuzovat efektivitu státní a veřejné správy. Takže takové ty.

Hana Hikelová: Takže podle vás teď pracuje efektivně státní a veřejná správa?

Host (Zdeněk Škromach): To je vždycky složité a vždycky to je téma v každé zemi, protože státní úředník je vždycky takovým nejlepším terčem, vždycky takového toho, to jsou ti lidé, kteří by měli odejít nebo 10 procent do výroby, to nakonec tady bylo i za komunistů. Já si myslím, že je potřeba vždycky hovořit o tom, co se od státu čeká, kvalitní správa, jaké mají být vytvořeny podmínky.

Hana Hikelová: Takže podle vás je teď ten systém efektivní.

Host (Zdeněk Škromach): Já neříkám, že je efektivní, ale je efektivnější, než byl třeba před několika lety, to určitě jo.

Hana Hikelová: Říkají mí dnešní hosté, Alena Vondrová, zástupkyně odborářů z rozpočtové a příspěvkové sféry a Zdeněk Škromach, ministr práce a sociálních věcí. Já vám děkuji za váš čas a těším se opět někdy na slyšenou.

Host (Zdeněk Škromach): Díky, na shledanou.

Host (Alena Vondrová): Na shledanou.

Rozšíření NATO

Hana Hikelová: Teď už je se mnou ve studiu Pavel Prouza s krátkými zprávami, po nich budeme mluvit s Alexandrem Vondrou o rozšíření Severoatlantické aliance. Dalším tématem bude reklama, která má pomoci přilákat do Česka zahraniční turisty. Sedm bývalých komunistických států oficiálně potvrdilo svůj vstup do NATO. Jejich zástupci předali ve Washingtonu ratifikační listiny vládě Spojených států, která smlouvu o založení Severoatlantické aliance opatruje. Organizace má po připojení Estonska, Lotyšska, Litvy, Slovenska, Slovinska, Rumunska a Bulharska celkem 26 členů. Jak řekl americký prezident George Bush, její smysl je stále stejný. Obrana členů proti jakékoli agresi.

Host (George Bush): Naše Aliance čelí v současnosti novému nepříteli, který způsobil smrt nevinných lidí od New Yorku po Madrid. Teroristé nenávidí vše, co tato Aliance představuje. Pohrdají naší svobodou, obávají se naší jednoty a snaží se nás rozdělit. To se jim nepodaří.

Hana Hikelová: Včera pak v bruselské centrále Severoatlantické aliance slavnostně poprvé zavlály vlajky těchto nových členských států. Rozšíření Severoatlantické aliance, to je téma pro Alexandra Vondru, bývalého velvyslance České republiky ve Spojených státech, dnes prezidenta České euroatlantické rady. Pane Vondro, Američané si od rozšíření Aliance slibují jisté oživení a považují ho za definitivní vymazání hranic studené války. Vojenský přínos 7 nových států bude pro NATO s výjimkou Slovenska střednědobě jen velmi omezený. Souhlasíte s tímto takto zjednodušeným hodnocením?

Host (Alexandr Vondra): Já si myslím, že ano. Ten vojenský přínos těch 7 států skutečně není nic převratného, ani kdyby se to počítalo na peníze, tak je to možná asi necelé dva rozpočty toho Českého ministerstva obrany nebo těch českých výdajů na obranu, ale z druhé strany to jižní křídlo těch nových přistupujících zemí, zejména Rumunsko a Bulharsko tak nabízí určitou strategickou polohu a Američané třeba přemýšlejí dneska vážně, že by část těch vojenských prostředků, které mají v Evropě přesunuli právě tam, protože je to blíž té oblasti Blízkého Středního Východu a na druhé straně zas ty Baltské státy bych řekl, je důležité, možná i z nějaké takové historické spravedlnosti, nehledě na to, že já jsem přesvědčen, že to i pomůže tu situaci stabilizovat na tom severovýchodě Evropy. No a pak zbývá Slovensko a to bych řekl, že je důležité i pro nás, protože my se vlastně posouváme z toho okraje Aliance více do jejího středu.

Hana Hikelová: Vy už jste zmínil v NATO jsou nyní i tři bývalé sovětské republiky, Litva, Lotyšsko a Estonsko. Ani jedna z nich příliš neskrývá, že je to tak trochu pojistka proti ještě stále nevypočitatelnému Rusku. Je podle vás potřeba takové pojistky?

Host (Alexandr Vondra): No tak, já si myslím, že především je velmi třeba chápat tu jejich potřebu to, že oni cítí potřebu, myslím, že my tomu docela dobře můžeme rozumět, protože i pro nás to svého času byla určitá pojistka a myslím si, že proti některým takovým těm úvahám, jak to jako zhorší vztahy mezi Aliancí a Ruskem si já myslím, že naopak to tu situaci a ty vztahy významně zlepší, protože Rusko si napříště bude muset třikrát rozmyslet, pokud by se chtělo dopouštět nějakých provokací, protože by se tím dostávalo do sporu nejenom s těmito malými zemičkami, ale vlastně s tím, s tou nejmocnější Aliancí na světě a konec konců i ty tři Baltské státy tím, že budou mít určitou jistotu, tak nebude důvod, aby ony samy se pouštěly do nějakých řekněme dobrodružství nebo jak to nazvat, ve vztahu k Rusku, takže stejně tak, jako polské přistoupení k Alianci před několika lety zklidnilo ty polsko ruské vztahy, tak já si myslím, že stejný efekt bude mít i toto rozšíření.

Hana Hikelová: Tony Blair už v létě roku 2002 krátce před summitem NATO v Praze řekl, že hrozba mezinárodního terorismu a šíření zbraní hromadného ničení zavazuje NATO ke změně myšlení o jeho budoucí strategii. Jak se za ty dva roky změnilo právě myšlení o strategii Aliance?

Host (Alexandr Vondra): Tak Aliance se mění, Aliance mění svou bezpečnostní a strategickou doktrínu, uzpůsobuje ji těm novým hrozbám a nepochybně ta kombinace mezinárodního terorismu se zbraněmi hromadného ničení a to zejména v té oblasti Blízkého Středního Východu se dneska tou největší hrozbou pro západ. Mění také své velitelské struktury, mění svou výzbroj od takových těch obrovských pozemních jednotek, které měly chránit západ před někdejší možnou agresí ze strany Sovětského svazu směrem spíš k takovým těm méně početným flexibilnějším a mobilnějším jednotkám. Čili Aliance se mění, je to proces, který probíhá už od toho začátku devadesátých let a ještě není zdaleka u konce.

Hana Hikelová: Americká média se o rozšíření Aliance příliš nezajímala, například ve srovnání s tím rozšířením, když vstupovalo Česko, Maďarsko a Polsko, ale mnohem více je zajímá, a to nejen komentátory amerických deníků, ale i americké politiky, rozšíření Evropské unie, ke kterému dojde za necelý měsíc. Například New York Times napsal, že noví členové Evropské unie, kteří zároveň vstupují do NATO nakonec podlehnou geografii v podstatě a zmírní svoje proamerické postoje, kterými před nedávnem podráždili Francii. Jak vy vnímáte vztahy Aliance a Evropské unie?

Host (Alexandr Vondra): Je to samozřejmě výzva ještě k dalšímu uspořádání těch vzájemných vztahů zase, je to věc, na které je třeba dál popracovat a myslím si, že se tím budeme zabývat v tom příštím summitu v Istanbulu v červnu tohoto roku. To, že ta americká média tolik nevěnovala pozornost možná to trochu souvisí s tím, že když přistupovalo Polsko, tak přece jenom v Americe žije 8 milionů Poláků, takže to mělo i bych řekl silnou americkou domácí politickou dimenzi, v případě těchto zemí už bych řekl ten vliv těch etnických komunit není zdaleka tak velký ve Spojených státech. Pokud jde o ty nové přistupující země, ta geografie samozřejmě bude působit prostě tím, že to jsou evropské země, stejně jako jsou evropské země Francie nebo Německo a mají samozřejmě ambici buď teď ještě 1.května nebo o něco později jako třeba Rumunsko a Bulharsko se přičlenit k Evropské unii. Na druhé straně jsou to země, které se nacházejí v té oblasti východní Evropy často právě jako v jakýchsi kleštích nebo salámu mezi Německem a Ruskem, se všemi těmi svými historickými zkušenostmi a tudíž oni ve své velké většině, stejně jako třeba Polsko nebo my, mají zájem na tom, aby ta spolupráce mezi Amerikou a Evropou pokračovala, aby Američané se od Evropy neodvrátili. Čili myslím si, že možná ne třeba tak manifestačním způsobem, jako to bylo loni na jaře, kdy oni podepsali ten dopis desíti, ale stále budou mít zájem na tom, aby Aliance byla soudržným a funkčním organismem.

Hana Hikelová: Aliance na rozdíl od Evropské unie ctí pravidlo jedna země, jeden hlas. Bude v tomto směru rozhodování Aliance s 26 členy složitější, než to bylo při 19?

Host (Alexandr Vondra): Tak samozřejmě 26. aby dosáhlo konsensu, je vždycky trošku složitější, než třeba 16, či 19, ale zatím ty postoje těch jednotlivých zemí v těch přípravných fázích ukazovaly, že ti nově přistupující členové, i když jich je 7, nemusí být zrovna faktorem, který by ten konsensus nějak významně komplikoval. Zatím tomu mnoho nenasvědčuje a já bych se toho prostě neobával. Stále ta Aliance v těch 26 bude určitě daleko akceschopnější organizací, než třeba OSN, které má, já nevím, 180 členů.

Hana Hikelová: Říká Alexandr Vondra. Děkuji za rozhovor a těším se opět někdy na slyšenou.

Host (Alexandr Vondra): Prosím, na shledanou.

Pozvánka pro cizince na dovolenou do Česka

Hana Hikelová: Od zítřejšího večera poběží na pěti satelitních televizních stanicích spoty, propagující Českou republiku jako pohodové a klidné místo pro dovolenou. V rámci evropského vysílání poběží reklamy do 20.května. Redaktorka Alžbět Havlová zjišťovala podrobnosti.

Alžběta Havlová: Právě teď je někde dopravní zácpa. Lidé tvrdě pracují nebo jsou ve stresu, právě teď někde staví další továrnu, ale v České republice najdete klid a pohodu. I tak by se dala volně přeložit jedna ze tří verzí mírně odlišných spotů, které připravila Česká centrála cestovního ruchu nejen v angličtině, ale také v němčině a francouzštině. Třicetivteřinová reklama, doprovázená dojemnou hudbou z filmu Kolja začíná záběrem na hlemýždě, od kterého kamera zamíří ke golfistovi, odpalujícímu míček. Poté se divákům naskytne letecký pohled na Staroměstské náměstí, Karlštejn nebo Český Krumlov. Spot končí záběrem celé Evropy, kde je Česká republika označena vlajkou.

Host (David Gladyš): Cílem té reklamní kampaně je představit dovolenou v České republice jako klidnou a pohodovou dovolenou, protože to je přesně to, co turisté, kteří k nám přijíždějí, žádají.

Alžběta Havlová: Říká ředitel České centrály cestovního ruchu, David Gladyš. Reklama je podle něj zaměřena na vzdělané bohatší cizince, kteří rádi cestují. Jejím dalším cílem je také zvýšit povědomí Evropanů o naší zemi. Za spoty a vysílací časy zaplatilo ministerstvo pro místní rozvoj 30 milionů korun. Šéf resortu Pavel Němec doufá, že kampaň bude úspěšná. Rád by ji určitě zopakoval, pokud budou peníze.

Host (Pavel Němec): Tuto formu kampaně dávno před námi využívala většina evropských zemí a takové ty velmi zajímavé turistické destinace ze světa my jsme se pouze poučili z toho, co už ve světě existuje a s lítostí jsme konstatovali, že jsme měli začít dávno, někdy před 5, 7 lety.

Hana Hikelová: Ve studiu je se mnou Jaromír Beránek, analytik společnosti MC CONSULTING, hezký den.

Host (Jaromír Beránek): Krásný den.

Hana Hikelová: Pane Beránku, může taková propagace skutečně pomoci přílivu turistů?

Host (Jaromír Beránek): Já se domnívám, že velmi mnoho a očekáváme, že na základě této propagace, která proběhne v následujících dvou měsících, k nám přijede daleko více turistů, než tomu bylo v loňském roce.

Hana Hikelová: Dá se odhadnout, o kolik nebo co by bylo takové ideální, o kolik by se ten příliv mohl zvýšit?

Host (Jaromír Beránek): Předpokládáme, že to bude zhruba o 8 až 10 procent více turistů.

Hana Hikelová: Podobné kampaně v minulosti dělaly jiné evropské země, takovým asi příkladem bylo v posledních 3 letech Chorvatsko. Chystají se i další, zejména přistupující země, které přistoupí do Evropské unie k podobnému kroku, jako Česká republika?

Host (Jaromír Beránek): Rozhodně nejsme osamoceni. Podobné kampaně připravují všechny přístupové státy a musíme si uvědomit, že vstupujeme do jedné velké rodiny, která má 11 milionů lůžek pro turisty po 1.květnu.

Hana Hikelová: V současné době průměrný turista ze zahraničí stráví podle statistik v České republice 4 dny a většinou je tráví v Praze. Měla by ta kampaň napomoci i právě tomu, že by zahraniční turisté jezdili jinam, než do Prahy?

Host (Jaromír Beránek): Určitě Praha je nejnavštěvovanější místo z hlediska zahraničních turistů, ale nesmíme zapomínat ani na západočeské lázně a Český Krumlov. Tato kampaň, zejména přispěje i k tomu, že turisté budou jezdit do ostatních míst naší republiky. Předpokládáme, že to budou právě turisté ze států Evropské unie.

Hana Hikelová: Spot poběží, jak už jsme říkali, v evropském vysílání satelitních televizí. Ve spotu se také upozorňuje na to, kde Česká republika leží. Je, pane Beránku, v Evropě skutečně problém, že Evropané by nevěděli, kde Česká republika leží?

Host (Jaromír Beránek): Já se domnívám, že všichni občané Evropské unie vědí, kde Česká republika leží a jaké má priority v cestovním ruchu, ale na druhé straně si musíme uvědomit, že jsou určeny tyto spoty i mimoevropským divákům a ti v mnoha případech nevědí přesně, kde Česká republika leží a celá Evropa jim splývá.

Hana Hikelová: Když bychom se podívali na úroveň služeb, atraktivitu, kterou Česká republika zahraničním turistům nabízí, například ve srovnání se sousedními státy, jaká by ta pozice České republiky byla, bez ohledu na vysílání toho spotu?

Host (Jaromír Beránek): Úroveň služeb pro turisty v České republice se za poslední léta velmi a velmi zlepšila a lze říci, že služby pro turisty, v porovnání s ostatními sousedními státy, jsou u nás v současné době, i přesto, že máme určité nedostatky, na velmi vysoké úrovni a můžu říci nejlepší.

Hana Hikelová: Hodně se mluví o tom, že tomu určitému posílení cestovního ruchu přispěly nízkonákladové letecké společnosti, které ale v největší míře létají hlavně do Prahy. Dá se udělat něco pro to, aby došlo k rozšíření těchto leteckých společností, aby nepřistávala ta letadla pouze v Praze, ale i v jiných městech České republiky?

Host (Jaromír Beránek): Nejvíce turistů k nám přilítá nízko nákladovými leteckými společnostmi z Velké Británie a Severního Irska a jsou to turisté, kteří nadprůměrně utrácejí a v současné době již se připravují opatření, aby tato letadla mohla přistávat i v ostatních městech, kde mohou přistávat mezinárodní lety a potom by došlo k oživení i v ostatních městech naší republiky.

Hana Hikelová: Ten spot na propagaci je jedna věc, nicméně je něco, v čem Česko momentálně zaostává ve srovnání s jinými evropskými zeměmi, co se týká turistického ruchu?

Host (Jaromír Beránek): Cestovní ruch má pochopitelně u nás dvoje bolesti a jsou to obecné bolesti, které najdeme téměř ve všech státech, které se zabývají cestovním ruchem. Jsou to pouliční krádeže a různé drobné nedostatky.

Hana Hikelová: To znamená nemáme žádná svá specifika.

Host (Jaromír Beránek): Já se domnívám, že ne.

Hana Hikelová: Ani taxikáři?

Host (Jaromír Beránek): Taxikáři, určitě je to bolest našeho cestovního ruchu, ale je to bolest dalších několika desítek států a třeba i v Evropě je to velká bolest.

Hana Hikelová: Česká republika za měsíc vstoupí do Evropské unie, je obecně známo, že v rámci Evropské unie působí zhruba 100 skutečně velkých cestovních kanceláří. Je to tak, že tyto kanceláře začnou intenzivněji působit i v České republice po našem vstupu nebo to zůstane rozvrženo ty pozice cestovních kanceláří tak, jak je tomu nyní?

Host (Jaromír Beránek): Celá řada velkých západoevropských cestovních kanceláří se chystá na vstup na český trh a začne zde velmi aktivně podnikat, ale na druhé straně i naše velké cestovní i menší cestovní kanceláře budou mít možnost podnikat ve státech Evropské unie a v podstatě se ten cestovní ruch prolne a já se domnívám, že z toho může zvítězit zase jedině pouze zákazník.

Hana Hikelová: Říká Jaromír Beránek, analytik společnosti MC CONSULTING. Já vám děkuji za váš čas a těším se opět někdy na slyšenou.

Host (Jaromír Beránek): Na shledanou.

Fejeton Jana Pokorného

Hana Hikelová: Reklamní kampaň, propagující Česko na zahraničních satelitních televizích zaujala i mého kolegu Jana Pokorného. Poslechnout si můžete jeho pravidelný sobotní fejeton.

Jan Pokorný: "Radiožurnálu se dostal do ruky scénář jednoho z reklamních spotů, který podle všeho uvidí od zítřka diváci CNN, BBC, Discovery a dalších světových televizních kanálů. Přijďte zvolnit. Kamera pomalu, leč dynamicky švenkuje po hraničním přechodu. Po pár metrech nachází na území České republiky trhovce, nabízejícího šusťákové soupravy a nekolkované cigarety. Sporý muž zasněn hledí v dál, jakoby dumal, kde domov můj.

Další záběr. Česká republika vás vítá. Jako vyplašené srnky uskakují před objektivem kamery děvy, oděny v sukénky a halenky různých barev a rozměrů. Mizejí v šumných borech, kde dovádějí na lučinách v hučící vodě. Sluneční paprsky proteplují už tak hřejivé barvy jara. Příroda raší, pučí, v detailu kamery včelka opyluje jara květ. Jako v zemském ráji připadá si zahraniční turista, jehož v rázovitých staveních s lucerničkami koketně vybízejí děvčátka a chlapci, přijďte zvolnit.

Střih. Skupina taxikářů u Ruzyňského letiště v Praze živě diskutuje o zahraničních turistech. Zasvěceně hodnotí jejich ekonomický přínos. Ve druhém plánu kamera nabízí záběr na obrněný transportér, který u letiště symbolizuje bezpečnost naší metropole.

A opět střih. Turista chce pojíst v restauraci. Jako aperitiv požaduje devatenáctiprocentní DPH. Číšník mu brilantní angličtinou vysvětlí nedorozumění. Uděláme vám cenu, slibuje turistovi mnohoznačně, pak ale dlouho a dlouho nejde. To proto, aby vynikl věrnější slogan reklamní kampaně. Číšník v detailním záběru deklamuje. Zvolně přijďte."

Hana Hikelová: Takové byly alespoň některé události, které nás zaujaly v tomto týdnu. K jakým tahům dojde na naší i mezinárodní nejen politické scéně a jak se vytáhnout jejich aktéři, o tom zase za týden po 17.hodině. Za malou chvíli vám Radiožurnál nabídne hlavní zpravodajskou relaci Ozvěny dne a v ní například podrobnosti o tom, že Petra Buzková neuspěla s výzvou k odvolání generálního ředitele Sazky Aleše Hušáka. Příjemný víkend vám přeje Hana Hikelová.

Autorizovaným pořizovatelem elektronického přepisu pořadů Českého rozhlasu je ANOPRESS IT, a.s. Texty neprocházejí korekturou.

autoři: jap , hah , lov
Spustit audio