Po desetiletích arabizace se Berbeři v severní Africe konečně dočkali uznání vlastních práv. Víc než státním školám a televizím ale dnes věří youtouberům

9. říjen 2022

Berbeři patří mezi tři až čtyři nejpočetnější národy Afriky a jsou původními obyvateli Maghrebu, tedy severozápadní části kontinentu. Tamní státy to ale ještě donedávna téměř nereflektovaly a všechny svou státní identitu definovaly jako arabskou. V posledních desetiletích se postavení Berberů postupně zlepšuje. Přesto počet mluvčích berberštiny klesá. Proč tomu tak je? Jaké je jejich současné postavení v zemích Maghrebu a proč značnou část Berberů označením Berber urazíte?

Berbeři podle různých odhadů tvoří něco mezi pětinou až třetinou obyvatel Maghrebu – tedy Libye, Tuniska, Alžírska a Maroka. Přesné statistiky ale neexistují, mimo jiné proto, že některé tyto státy nedovolují udávat počty příslušníků národnostních menšin.

Trnitá i krvavá cesta k uznání existence

V současnosti berberštinu coby oficiální jazyk uznávají všechny tři země s nejpočetnějšími berberskými komunitami. Maroko a Alžírsko to mají zakotvené v zákonech. V Libyi, kde o moc bojují dvě vlády, Berberům jejich práva zaručuje alespoň mezinárodně uznávaná Vláda národní jednoty v Tripolisu.

Berberské komunity v Maghrebu:

  • Maroko: cca 18–20 milionů
  • Alžírsko: cca 9–13 milionů
  • Libye: cca 600 tisíc
  • Tunisko: cca 110 tisíc

Ostatní berberské komunity jinde ve světě:

  • Mauritánie: necelé 3 miliony
  • Niger: cca 2,5 milionu
  • Francie: více než 2 miliony
  • Mali: 850 tisíc
  • Belgie: 500 tisíc
  • Nizozemsko: přes 460 tisíc

Maroko práva Berberů zakotvilo v ústavě z roku 2011, která reagovala na takzvané Arabské jaro v širším regionu Blízkého východu a severní Afriky. Abdellah Bouzandag z Královského institutu pro berberskou kulturu (IRCAM) v marockém Rabatu ale tyto události raději popisuje jako Demokratické jaro:

„Nedemonstrovali jen Arabové, ale všichni. V tom takzvaném arabském světě nežijí jen Arabové - tady jsou to Berbeři, v Egyptě jsou Koptové, Kurdové na Blízkém východě.“

Nová ústava a uznání berberštiny a berberské kultury ale podle Abdellaha Bouzandaga neměly na životy Maročanů zas tak zásadní dopad. „V podstatě je tu od té doby situace, že něco je napsáno v ústavě a zákonech a něco jiného je v realitě.“

Čtěte také

Berbeři, kteří neumějí arabsky se podle něj například často nedomluví na úřadech, pokulhává podpora berberštiny ve školství. Přesto je podle marockých Berberů jejich situace podstatně lepší než v ostatních zemích regionu.

V sousedním Alžírsku vláda berberštinu oficiálně uznala v roce 2016, předcházelo tomu ale výrazně větší napětí a násilí. Po nucené arabizaci 60. let tam v roce 1980 vypuklo takzvané Berberské jaro – protesty, které vyvrcholily až násilným vyklizením univerzity ve městě Tizi Ouzou v Kabylsku 20. dubna 1980 a toto datum se od té doby stalo symbolem, kolem kterého se dodnes mobilizují desítky organizací a hnutí za uznání práv berberských Kabylů, autonomii či dokonce nezávislost Kabylska.

Berberská abeceda:

Berberština se píše vlastní abecedou, která má 33 písmen a píše se zleva doprava (tedy stejně jako latinka a nikoli jako arabské písmo) a jmenuje se Tifinagh. Vychází se starého Libyjsko-berberského písma, které se dochovalo v jeskynních malbách v saharských částech dnešního Alžírska a Mali. Jako standardizovanou abecedu pro berberštinu ji navrhl marocký institut pro berberskou kulturu IRCAM. V současnosti v tomto písmu vydává své oficiální dokumenty kromě marocké vlády i libyjská Vláda národní jednoty.

Ještě větší násilnosti zvané dnes Černé jaro se rozpoutaly v roce 2001. Policejní zásahy proti kabylským demonstrantům nepřežilo víc než 120 lidí, tisíce byly zraněných nebo skončily ve vězení.

I přes oficiální uznání ale počet berbersky mluvících lidí dál klesá ve všech zemích Maghrebu.

Jak sjednotit národ, který nikdy nebyl jednotný?

Úbytek mluvčích berberštiny se snaží zastavit současné amazižské hnutí – jakési berberské národní obrození. Naráží mimo jiné na historicky zakořeněnou nejednotnost Berberů. Nikdy v dějinách netvořili jednotný národ.

Dnes jsou rozdělení hranicemi jednotlivých států a dělí se do několika skupin, z nichž nejznámější jsou Tuaregové na Sahaře a Kabylové v Alžírsku. Dále se dělí i podle jednotlivých dialektů.

Hlubší spolupráci dvou zemí s nejpočetnějšími berberskými komunitami – Marokem a Alžírskem – brání poměrně hluboké nepřátelství.

„V Maroku jsou tři hlavní dialekty berberštiny. Severnímu se říká tarifight. Pak je tu střední – tamazight  a jižní se jmenuje tašelhit.“ Popsal marocké dialekty Abdellah Bouzandag z institutu IRCAM.

„Výuka funguje tak, že první tři roky se učí ty jednotlivé dialekty, aby se děti ve škole cítily jako doma a mluvily jazykem, jaký znají. Od čtvrté do šesté třídy děti seznamujeme i s dalšími dialekty, abychom někdy v budoucnu mohli vybudovat národní jazyk společný pro všechny.“

Čtěte také

Maroko a jeho institut IRCAM je podle Bouzandaga jedinou zemí, která systematicky pracuje na vytvoření jednotné berberštiny a práci IRCAM využívá i Libye. Hlubší spolupráci dvou zemí s nejpočetnějšími berberskými komunitami – Marokem a Alžírskem – ale brání hlavně politické spory a poměrně hluboké nepřátelství mezi oběma státy, způsobené spory o marockou okupaci Západní Sahary, kterou Alžírsko neuznává.

Jak moc jsou jednotlivé dialekty berberštiny vzdálené? Proč proti pokračující arabizaci berberského obyvatelstva nepomáhá ani vznik berberských televizních kanálů? V čem vidí současné berberské hnutí největší naději a proč se mnohých Berberů dotkne, když je nazvete Berbery? Odpovědi naleznete v audiozáznamu celého pořadu, který připravil Zdeněk Novák.

Spustit audio

Související