Po stopách pověstí z Králík: O tajemných světýlkách i duchu zlého hraběte

Řada místních pověstí ale zmizela s většinovým německým obyvatelstvem po jejich odsunu po 2. světové válce. Objevit se však dají. Třeba hned ta nejznámější, o původu názvu města. Povídá o starodávném králi, který měl své sídlo na Lysé hoře. Když mu zemřela žena a jeho dceři matka, oba velmi truchlili a jeho dcera v zármutku chtěla žít zcela sama a na opuštěném místě.

Sešla dolů a došla až do místa dnešních Králík. Na kraj mezitím padla mlha, počasí bylo nevlídné, vše působilo ponuře. A ona věděla, že je to to, co hledá a nadšeně vzkřikla „grojlich“, což ve starém německém dialektu znamenalo strašlivé šeredné místo. A tak vznikl německý název Grulich, tedy Králíky.

Kde stál králický zámek?

Králíky mají ve znaku meč a dvě zkřížená hornická kladiva. Meč vypovídá o právu útrpném, které město skutečně mělo, ale hornická kladiva jako by tam byla omylem nebo na základě pověsti. Ta totiž mluví o tom, že se tam v dávných dobách těžilo stříbro. To zřejmě není pravda a toto tvrzení vzniklo jen omylem.

Možná na základě listin z doby Karla IV., kde se v souvislosti s Králíky objevuje slovo montana, to sice v latině může znamenat doly, ale také hory. Podle odborníků je možné, že v okolních horách se v minulosti něco těžilo, ale spíše to byly užitkové kovy. Napovídají to názvy obcí jako Ruda, Rudka atd.

Novodobou městskou pověstí je pak ta o králickém zámku. Za jeho pozůstatek považují místní například dům U Trojice v rohu Velkého náměstí. Ve skutečnosti je to pouze honosný městský dům. Králický zámek ale skutečně někde v těchto místech stával. A to v prostoru, na kterém dnes stojí tři městské domy.

Nechala si ho postavit místní šlechta, Althannové. Kolem roku 1700 ale vyhořel a oni o jeho obnovu už neměli zájem. Další si tam nepostavili, měli už honosné sídlo v Polsku, v Mezilesí.

Městskou legendou, která se také v Králíkách šíří, je ta o židovském hřbitově v místě dnešní kapličky v Pivovarské ulici. Židovská komunita ale nikdy v městě nežila.

Duch hraběte a duchové hor

Zřejmě nejstrašidelnější pověst se týká místa, které tam po Althanech skutečně zůstalo. Je to jejich velkostatek. Tam prý kdysi žil zlý hrabě, který kvůli svým zrůdným činům neměl po smrti pokoje. Každou noc se nejprve na seníku a pak v čeledníku ozýval nářek, kvílení a řinčení řetězů. Nový hrabě už byl zoufalý, a tak pozval z Moravy člověka, který prý uměl vyhánět duchy. Ten dorazil s obrovskou brašnou a rovnou na seník.

Odtamtud byly slyšet celou noc strašlivé zvuky. K ránu utichly a ze seníku sestoupil zaklínač. Ukazoval na svou brašnu, že prý v ní má ducha v rakvi, který není větší než fazolový lusk a toho prý musí na Sněžníku před svítáním pochovat. Od té doby byl na statku klid.

To na oblíbeném poutním místě na Hoře Matky Boží se v dávných dobách prý objevovala světýlka. Viděl je jako malý chlapec Tobiáš Becker, který je považoval za boží znamení a slíbil, že až bude velký, postaví tam kapli. Jako významný katolický kněz a pátý pražský arcibiskup si pak na slib vzpomněl, a tak začalo budování dnešního velkého poutního kostela a kláštera vedle něj.

Od něj je nádherný výhled do kraje. Třeba také na tzv. Sviní horu. Tam prý straší Sněžný duch, bývalý loupežník jménem Schtemichman. To další horský duch, Grulišák, je prý hodný a spravedlivý a připomíná Krakonoše.