Pochybní ruští superboháči si kupují evropské občanství. Nejsnáze to jde na Kypru
Ruští a ukrajinští oligarchové a miliardáři jsou mezi stovkami lidí, kteří získávají každý rok evropské občanství na základě kontroverzního systému tzv. zlatých víz. Je mezi nimi i řada lidí obviněných z korupce.
Podle zjištění britského deníku Guardian získávají evropské pasy za úplatu především na Kypru.
Od roku 2013 si kyperská vláda prodejem občanství přišla už na čtyři miliardy euro. Jenom loni za tučný obnos garantovala právo žít a pracovat v Evropě 400 superboháčů. A před rokem 2013 prý vypadalo získávání občanství ještě pochybněji. Udělovali ho totiž přímo ministři. Jak si oligarchové získali jejich náklonost záleželo jen na nich.
Velmi kontroverzní je fakt, že identita lidí, kteří občanství takto získají, zůstává utajená. Není tak možné kontrolovat, kdo všechno vlastně práva unijního občana dostal. Teprve deník Guardian se v tomto týdnu dostal k uniklým dokumentům se jmény stovek lidí. Na seznamu reportéři objevili řadu prominentních jmen z byznysu i těch, kdo mají velký politický vliv.
Mezi jinými se jedná třeba o bývalého člena ruského parlamentu, zakladatele největší ukrajinské banky nebo miliardáře z hazardního průmyslu. Mezi lidmi, kteří díky zlatým vízům získali nárok na evropské občanství je třeba i syrský obchodník s velmi blízkými kontakty na Bašára Asada. Američtí diplomaté o tomto podnikateli mluví jako o ukázkovém příkladu korupčníka ve válkou zpustošené Sýrii.
Přísně tajné informace
Někteří evropští politici sledují vzestup tohoto byznysu s velkým zneklidněním. Například portugalská poslankyně Evropského parlamentu Ana Gomesová označuje celý systém zlatých víz za absolutně nemorální a perverzní. „Nemám nic proti tomu, když jednotlivé státy udělují ve výjimečných případech občanství někomu, kdo výjimečným způsobem pomůže dané zemi, ať už se jedná o umělce, vědce, ale třeba i investory. Ale udělí, nikoli prodají,“ zdůrazňuje politička.
Sama se prý snažila získat seznam těch, kdo si občanství koupili v Portugalsku, ale zcela bez úspěchu. „Kvůli utajování je celá tato věc velmi podezřelá,“ říká Gomesová, která loni navrhla dodatek, aby žadatelé o víza museli projít bezpečnostní prověrkou. O této možnosti se zatím jedná.
Současná pravidla jsou přitom zvláště na Kypru čistě finanční. Žadatel musí investovat 2 miliony eur do nemovitostí nebo 2,5 milionu eur do firem či vládních dluhopisů. Nevyžaduje se žádná znalost jazyka, ani trvalý pobyt. Stačí navštívit zemi jednou za sedm let.
Protikorupční organizace Global Witness v této souvislosti varuje, že pokud se podmínky nezpřísní, zvýší se riziko, že zlatá víza budou sloužit jako automatická propustka z vězení pro korupčníky a kriminálníky.
Komentátor Guardianu Hugh Muir v této souvislosti píše, že snad neexistuje lepší případ nespravedlnosti, než svět bez hranic, který ale platí jen pro ty nejbohatší. Zatímco se Evropa uzavírá vůči těm nejpotřebnějším, otevírá se těm, kdo mají spousty peněz.
Některé táhne i Rusko
Není to jen problém Kypru, ale i dalších zemí. V Británii stačí „investovat“ dva miliony liber, v Řecku si můžete koupit občanství za 250 tisíc eur a Portugalsko nabízí tu samou možnost za půl milionu eur. Každý, kdo zaplatí, získá plnohodnotné občanství a možnost volně se pohybovat mezi všemi 28 státy Evropské unie.
Pro superboháče to znamená maximální flexibilitu. Vnímají sami sebe jako nomády, pro které žádné hranice neplatí. V londýnském hotelu Savoy se loni odehrávala konference, na které se tito lidé učili, jak zvýšit svoji mobilitu. Nemusí se starat o problémy jakékoli země, kdykoli se stačí zvednout a odejít jinam. Je to jako když jdete do klubu. Pokud se vám v jednom nelíbí, vyberete si další. Nikdo vás nesmí omezovat, tak zněla hlavní teze celé konference.
Ukázkovým příkladem této nové elity je rychlobruslař Ahn Hyun-soo, narozený v Soulu. Když se rozkmotřil s jihokorejským sportovním svazem, prostě si vzal ruské občanství a změnil si jméno na Viktora. Stal se miláčkem ruských davů a oslavoval ho i prezident Putin. Tímto směrem se prý bude vyvíjet budoucnost.
Samozřejmě, že nikdo nemá lidem upírat právo hledat štěstí jinde. I má rodina – píše Hugh Muir – se dostala do Velké Británie tak, že jamajský tesař jednoho dne připlul do Southamptonu. Jenže v tom byl háček. Možnost udělat to samé měla tehdy většina lidí, nikoliv jen pár vyvolených s naditou peněženkou.
Těžko lze soudit a třeba společnost Henley and Partners, která se specializuje na poradenství spojené se získáváním cizích občanství, věnovala přes milion dolarů Úřadu vysokého komisaře OSN pro uprchlíky, aby lidem v nouzi pomohli.
„Není ale v této éře přebujelé nerovnosti něco odpudivého na všech právech bohatých v porovnání se srdceryvnými příběhy těch nejchudších? Pokusme se chvíli vnímat lidi, kteří prosí o pas nikoliv proto, aby mohli rychleji procházet kontrolou na letišti nebo aby se jim lépe obchodovalo, ale proto, že pokud ho nedostanou, čeká je represe a dost možná i smrt,“ vybízí k zamyšlení Hugh Muir.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
3x Karel Klostermann
Komplet obsahuje dva šumavské romány Ze světa lesních samot, V ráji šumavském a povídkový soubor Mrtví se nevracejí z pera klasika české literatury Karla Klostermanna (1848 - 1923), který tomuto kraji zasvětil celé své dílo.
