Podlehnout strachu znamená rezignovat na životní sílu, říká filozofka Alice Koubová. Divadlo ji učí nebát se ztratit nad sebou kontrolu

30. listopad 2022

Matematika, filozofie, divadlo – to jsou disciplíny, které propojuje osobnost Alice Koubové. Tématem performativity se nezabývá jen ve filosofii, ale i po praktické stránce, aktuálně nejčastěji s tanečnicemi a autorkami Miřenkou Čechovou a Markétou Vacovskou. „Performance si může hrát s hranicí mezi sebeprezentací a imaginací. Když jsme si vědomi pravidel, můžeme je narušovat, tahat z nich kreativní složky a posouvat se tak dál,“ řekla ve Vizitce Markétě Kaňkové.

Lidské vztahy jsou protkané závislostí: rodičů na dětech, dětech na rodičích, podřízených na šéfech, partnerů mezi sebou. Tato závislost je pro nás ohrožující, protože pak nemůžeme mít život stoprocentně pod kontrolou. „Díky tomuto ohrožení můžeme mít tendenci manipulovat druhými,“ konstatuje filozofka, matematička, ale také performerka a proděkanka DAMU Alice Koubová.

Zdroj energie? Nelhat sám sobě

Spolu s tanečnicí Miřenkou Čechovou, jež se ze svých zkušeností s manipulacemi ze světa „plié“ a „demi-plié“ vypsala v mrazivě vtipné knize Balety, se v aktuální performativní přednášce Strachy snaží pomocí tance, pohybu, slov, hudby, světelného a vizuálního designu ukázat a snad i poradit, jak z těchto vzorců mocenských vztahů úspěšně vykročit ven.

Čtěte také

„Důležité je uvědomit si, že když člověk problému příliš ustoupí, nevyřeší ho, jen ho zatlačí do pozadí. Představa, že se stáhneme někam, kde bude problém dál přežívat, je nebezpečná, protože problém se pak vrátí ve větší síle. Navíc nedáme-li stopku špatnému chování, stáváme se sami trošičku jeho spolutvůrcem,“ vysvětluje.

Performativní přednáškou Strachy chtějí Alice Koubová s Miřenkou Čechovou také ukázat, že ustoupit znamená ztratit zdroj životadárné energie. „Vzpomínám často na investigativní novinářku Pavlu Holcovou, která říká, že spí dobře právě proto, že nemlčí. Energii má díky tomu, že nelže sama sobě. Podlehnout strachu zkrátka znamená rezignovat na životní sílu.“

Cesta Alice Koubové od matematiky k divadlu vedla přes několik milníků. Od touhy najít pevnou oporu v neideálním světě přes uvědomění si, že snahou o přesnost ztrácí dotek s každodenní nepřesností, až po filozofickou dizertaci zaměřenou na osobní identitu. Ta ji přivedla k praxi dialogického jednání, s nímž na konci šedesátých let přišel Ivan Vyskočil.

Čtěte také

Absolvovala různé improvizační kurzy a hlasové dílny a záhy přišla na to, že emoční a vztahová složka se ze života odstranit zkrátka nedá. „Zjistila jsem, že díky puštění kontroly nad tím, jak vypadám a jak se projevuju, se mi uvolňuje mentální a fyzická energie, díky níž si všímám věcí, které přinášejí kreativnější impulsy než ty, které se snažím světu vnutit,“ popisuje. O prožitcích dialogického jednání, o ceněné knize Terény performance anebo o tanečním představení / vědecké přednášce Propojme se včera na téma odolnosti mluvila Alice Koubová ve Vizitce detailně.

Spustit audio

Související