Pohozené nanoroušky v přírodě výrazně škodí. Nanočástice totiž vážou v tělech živočichů pesticidy

Dánští vědci spolu s těmi z amerického Princetonu ve studii uveřejněné v časopise Frontiers of Environmental Science & Engineering spočítali, že v současné pandemii každý měsíc globálně spotřebujeme neuvěřitelných 129 miliard obličejových masek, tedy jak respirátorů, tak roušek. To jsou jednorázové masky vyrobené z plastových mikrovláken polypropylenu.

Čtěte také

Kolikrát použít nanoroušku a jak ji dezinfikovat? Očistit sprejem se doporučuje maximálně třikrát

Znamená to, že při jejich pohození na skládku, do trávy nebo do vody tam vydrží velmi dlouho, protože jde o stálé materiály, které se rozkládají extrémně složitě. Spíš než o rozkladu totiž můžeme mluvit o rozpadu na menší částečky, který urychluje světlo a teplota.

„Struktura zůstává pořád stejná, pouze se odpad rozpadne na menší fragmenty. Pod rozkladem si představujeme chemický nebo biochemický rozklad, ale k tomu bohužel u polypropylenu nebo polyesteru víceméně nedochází,“ popisuje ekotoxikolog Radek Vurm z Ústavu chemie ochrany prostředí Vysoké školy chemicko-technologické.

I samotný rozpad odhozených roušek nebo respirátorů na menší části je tak otázkou desítek let.

Jako plasty ve vodě

Jaký má použitá rouška nebo respirátor vliv na své okolí, závisí na tom, v jaké fázi rozpadu – tedy s jak velkými částečkami – se živočich setká.

Čtěte také

Vědci nyní dokážou objevit mikroplasty v orgánech, pomůže to objasnit jejich efekt na lidské zdraví

Největší nebezpečí představují rozpadající se roušky a respirátory ve vodě. Zatímco třeba v lese zapadají listím a postupně se dostanou do sedimentu, ve vodě větší části plastů plavou i několik let. A je velká šance, že se do nich ryby nebo třeba želvy zapletou nebo je sní, což jim sníží kvalitu života.

U částeček menších, než je půl centimetru, projdou plasty trávicí soustavou větších živočichů. Jenže problém nastane, pokud plasty pozřou menší zvířata.

„Na japonských rybách medaka bylo dokázáno, že mikroplasty mají výrazný vliv na snížení produkce jednoho proteinu u samic. To znamená, že mají vliv na hladinu hormonů. Můžeme je tedy zařadit mezi endokrinní disruptory,“ upozorňuje ekotoxikolog Vurm.

Endokrinní disruptory jsou látky, které narušují hormonální rovnováhu, jenž má vliv na celý metabolismus jedince, jeho růst i reprodukci.  

Nebezpečí jménem pohozená nanorouška

Vědci upozorňují na ještě větší nebezpečí, než jsou běžné mikroplasty: rozklad nanomembrán z nanoroušek a nanorespirátorů.

Čtěte také

Jak na nošení povinných nanoroušek a respirátorů? Hlavně musí těsnit a „pulzovat“ s dechem

Kromě toho, že stejně jako u mikroplastů ovlivňují jejich části v přírodě hormony živočichů, jsou nebezpečné i svoji nanovelikostí. Pokud se nanočástice dostanou do organismu živočichů, mají podle ekotoxikologa Vurma tendenci na sebe vázat další škodliviny:

„Nanoplasty jsou úplně nejnebezpečnější. Mohou na sebe vázat například některé druhy starých pesticidů. Pak v organismu dochází k akumulaci jak nanoplastů, tak i těchto transportovaných látek. Ty se pak organismu dále hromadí a škodí.“

Navíc se ukazuje u nanoplastů i větších mikroplastů, že by mohly být potenciálně rakovinotvorné. I když přesné výzkumy na toto téma zatím chybí, riziko je velké. 

Jak vybrat roušku šetrnou k přírodě

Pro přírodu je samozřejmě nejlepším řešením, když budeme používat co nejvíce opakovatelných roušek a respirátorů, z nichž některé vydrží až týdny, ale jsou dražší. Stejně jako jednorázové roušky a respirátory je nelze recyklovat, i když jsou z plastu, takže se vyhazují do směsného odpadu černých kontejnerů.

Čtěte také

Nekonečný příběh recyklace platí pro plechovky i textil. Odkud a kam materiály putují?

Několik největších českých měst, třeba Praha, Brno, Ostrava, Liberec a Plzeň, která mají vlastní spalovny, všechen obsah černých kontejnerů včetně roušek a respirátorů pálí ve spalovnách. To je lepší řešení než použité roušky skladovat a nechat je postupně se rozpadat.

Města, která spalovnu nemají, tam buď odpad mohu svážet. Anebo podobně jako třeba Karviná zavést speciální kontejnery na roušky a respirátory a ty opět spalovat. Jen v Karviné dnes vytřídí asi 150 kilogramů roušek a respirátorů za měsíc.